Čís. 7581.

Zákon ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Ježto zákon vyhradil ústřední sociální pojišťovně určitý vliv na administrativní vedení okresních nemocenských pojišťoven, najmě výběr a ustanovení vedoucích úředníků, není okresní nemocenská pojišťovna oprávněna rozhodovati o místech svých vedoucích úředníků.
Ten, kdo nemá u okresní nemocenské pojišťovny postavení ředitele nebo vedoucího úředníka, nemá nároku na funkční služné.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1927, Rv II 605/27.)
Úředník okresní nemocenské pojišťovny v B. domáhal se žalobou, o niž tu jde, na žalované okresní nemocenské pojišťovně v B., by bylo zjištěno, že podle smluv mezi stranami uzavřených, najmě podle služební pragmatiky pojaté do kolektivní smlouvy, upravené tarifní komisí ze dne 4. července 1924, přísluší žalobci u žalované pojišťovny místo vedoucího úředníka s titulem ředitele, jakož i nárok na funkční přídavek a že žalovaná jest povinna to uznati. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opírající se o dovolací důvody podle čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s., není opodstatněno. Zákonem ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří byla nově provedena organisace nemocenského pojištění a působnost nových okresních nemocenských pojišťoven byla podstatně rozšířena též na agendu invalidního a starobního pojištění, částečně na ně ústřední sociální pojišťovnou přenesenou. Z tohoto důvodu vyhradil zákon ústřední sociální pojišťovně také určitý vliv na administrativní vedení okresních nemocenských pojišťoven, zejména bylo jí přiznáno právo ustanoviti vedoucí úředníky těchto okresních pojišťoven (§ 69 zák.). Jestliže tedy zákon z důvodu změněné organisace, která činí i zvýšené požadavky na úředníky okresních pojišťoven, vyhradil výběr a ustanovení vedoucích úředníků okresních nemocenských pojišťoven ústřední sociální pojišťovně, není žalovaná okresní nemocenská pojišťovna vůbec oprávněna rozhodovati o místech svých vedoucích úředníků, poněvadž by tím jednala proti výslovnému předpisu zákona, a žalobce nemůže ani z dřívějšího svého smluvního ustanovení u zrušené okresní nemocenské pokladny v Κ., ani z předpisu § 269 zák. čís. 221/1924, který spornou otázku služebního postavení úředníků převzatých od zrušených nemocenských pokladen neřeší, odvozovati povinnost žalované okresní pojišťovny v B., by uznala, že mu u ní přísluší místo vedoucího úředníka s titulem ředitele. Žalobcův nárok není tudíž v tomto směru opodstatněn. Nemá-li však žalobce u žalované pojišťovny postavení ředitele nebo vedoucího úředníka, nepřísluší mu ani nárok na funkční služné, které jest právě podmíněno výkonem služby vedoucího úředníka, jak již správně dolíčily nižší soudy, a takové služby žalobce nekoná. Posuzuje-li se věc s tohoto právního hlediska, nemá pro rozhodnutí sporu podstatné důležitosti okolnost, že žalobce byl u zrušené nemocenské pokladny v K. smluvně ustanoven ředitelem, a nebyl-li o ní připuštěn odvolacím soudem důkaz výslechem stran, nelze ani jeho řízení vytýkati důvodně vadnost (§ 503 čís. 2 c. ř. s.).

Citace:

č. 7581. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 637-638.