Čís. 7579.

Žaloba o zmatečnost jest podána včas, nebyly-li rozsudky hlavního sporu dosud doručeny ani žalobci o zmatečnost ani jeho právnímu zástupci.
Byl-li generální plnomocník oprávněn prodati dům a podpisovati s plnou právní účinností pro zmocnitele všechny listiny jakéhokoliv druhu, vztahující se na prodanou nemovitost, byl také oprávněn zavázati zmocnitele, že vypoví nájemníky z prodaného domu a že jim v případě potřeby poskytne náhradní byty, a byl též oprávněn vésti jako generální plnomocník spor, který vznikl proti zmocniteli právě proto, že nesplnil onoho závazku.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1927, Ck I 3/27.)
V žalobě, jíž se domáhal žalobce Jindřich C. žalobou, zadanou na nejvyšším soudě, by byly rozsudky všech tří stolic v hlavním sporu o opatření náhradních bytů Jindřichem C-em prohlášeny za zmatečné, uvedl žalobce, že ve hlavním sporu nebyl vůbec zastoupen, protože spor byl proveden s jeho generálním zástupcem J-em, který byl sice opatřen generální plnou mocí ze dne 17. listopadu 1921, ale nebyl podle této plné moci oprávněn k zahájení sporů (§ 1008 obč. zák.) а k přijímání žalob jménem nynějšího žalobce, a protože žaloba a všechna ostatní soudní vyřízení doručena byla jen J-ovi, případně jeho právnímu zástupci. Dále tvrdil žalobce, že J. se domníval, že jest žalován přímo, že převzal závazek tehdy zažalovaný jménem vlastním a nikoli jménem zmocnitelovým a že proto ani o sporu žalobce nezpravil, ani nedostatek pasivní legitimace nenamítal. Konečně tvrdil žalobce, že se o hlavním sporu dověděl až po jeho ukončení a že mu v tomto sporu soudní rozhodnutí dosud nebyla doručena, takže mu stále ještě běží lhůta podle § 534 c. ř. s. Žalovaní namítli v žalobní odpovědi, že generální plná moc J-a stačila, by mohl jménem zmocnitelovým převzíti závazek, který by předmětem hlavního sporu, že podle obsahu spisů hlavního sporu J. jako generální plnomocník velmi dobře věděl, že není žalován osobně a že nynější žalobce z podnětu hlavního sporu, nejpozději při doručení žaloby v březnu 1926 zvěděl o rozsudcích hlavního sporu, takže jest žaloba pro zmatečnost podána opožděně.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Předeslati nutno, že se žaloba opírá o důvod zmatečnosti podle § 529 čís. 2 c. ř. s. a že napadá rozsudky všech tří stolic, takže jest pro ni podle § 532 prvý odstavec c. ř. s. výlučně příslušným nejvyšší soud. Dále jest předeslati, že podle spisů hlavního sporu nebyly rozsudky dosud doručeny ani žalobci, ani jím zřízenému právnímu zástupci (§ 39 c. ř. s.), takže jest žaloba podána včas podle § 534 čís. 2 c. ř. s. a jest dotyčná námitka žalovaných neoprávněna. Ve věci však žaloba odůvodněna není. Rozhodnou jest toliko otázka, zda j. podle žalobcova zmocnění byl oprávněn hlavní spor jménem tehdejšího žalovaného a nynějšího žalobce vésti buďsi osobně, buďsi právním zástupcem, jím zřízeným. k této otázce jest přisvědčiti. Podle generální plné moci ze dne 17. listopadu 1921, již žalobce v ověřeném opisu předložil, a jež souhlasí s plnou mocí, jež byla podkladem pro kupní smlouvu, uzavřenou mezi generálním plnomocníkem a nynějšími žalovanými o koupi domu, byl generální plnomocník kromě jiného oprávněn jménem žalobcovým a s právní účinností pro něho ujednati a podpisovati kupní smlouvy o nemovitostech v písemné plné moci vyjmenovaných а k velkostatku S. náležejících, a byl dále oprávněn podpisovati s úplnou právní účinností pro zmocnitele »všechny listiny jakéhokoliv druhu na tyto nemovitosti se vztahující«, kteréžto listiny mohly sloužiti také za podklad pro knihovní vklady. Podle skutkového zjištění nižších soudů v hlavním sporu prodal j. jako generální plnomocník nynějšího žalobce nynějším žalovaným kupní smlouvou ze dne 9. března 1923 dům čp. 6 v S., což ve hlavním sporu nebylo ani sporno a což ani v tomto sporu žalobce jako sporné neuvádí. Podle dalšího skutkového zjištění nižších soudů ve hlavním sporu zavázal se J. dopisem z téhož dne, kdy byla kupní smlouva podepsána, t. j. ze dne 9. března 1923 jako plnomocník tehdejšího žalovaného na nynějšího žalobce, že s ohledem na to, že kupující koupili zmíněný dům čp. 6 v S., který byl dosud součástí velkostatku S., k zařízení a provozování živnosti lékárnické, jež vyžadovala několika místností, — Čís. 7580 —
1935
dá okamžitě výpověď nájemníkům v domě tom bydlícím a že v pádě potřeby poskytne nájemníkům náhradní byty, aby se mohli co nejdříve vystěhovati. Skutkovým dějem až dosud uvedeným padá žaloba o zmatečnost naprosto. Byl-li generální plnomocník oprávněn prodati dům (§ 1008 obč. zák.) a podpisovati s plnou právní účinností pro zmocnitele všechny listiny jakéhokoliv druhu, vztahující se na prodanou nemovitost, byl také oprávněn zavázati žalobce dopisem ze dne 9. března 1923, že nájemníky z prodaného domu vypoví a že jim v případě potřeby náhradní byty poskytne. Vždyť tento závazek byl jen vedlejší, doplňovací smlouvou ke smlouvě o prodeji domu a měl jen za účel odevzdati prodaný dům kupujícím »podle úmluvy« (§§ 1047 a 1061 obč. zák.). Šlo o splnění závazku prodavatele, že odevzdá prodanou věc podle úmluvy, a protože prodavatelem byl zmocnitel, byl i on podle § 1017 obč. zák. povinen závazek splniti, takže jen on mohl býti žalován. J. byl nejen oprávněn kupní smlouvu uzavříti, nýbrž vésti spor, který vznikl právě proto, že generální plnomocník nesplnil závazku, převzatého v mezích plné moci za prodatele domu. 1 kdyby se za to pokládalo, že »k zahájení sporu« byl by potřeboval zvláštní plné moci (§ 1008 obč. zák.), nešlo tu o takový případ, protože zmocnitel byl stranou žalovanou a šlo tedy jen o roli obrannou. Tvrzení žaloby, že se generální plnomocník domníval, že jest vlastním jménem žalován, jest nesprávné a jest nadobro vyvráceno obsahem spisů hlavního sporu, kde ve všech podáních a soudních rozhodnutích jest uváděn C. jako strana žalovaná a kde jest všude J. uváděn jen jako generální plnomocník. Tak jest tomu i v dovolacím spise, jejž sepisoval dokonce nynější právní zástupce žalobcův, třebaže nelze přezkoumati jeho tvrzení, že prý byla jeho plná moc podepsána J-em a nikoli Jindřichem C-em a že prý plnou moc již předložiti nemůže, protože ji nenalezl. Ale na tom nezáleží, stačí k vyvrácení shora uvedeného tvrzení již to, že i nynější právní zástupce žalobcův v dovolacím spise hlavního sporu uváděl Jindřicha С-a jako stranu žalovanou a J-a jako jeho generálního plnomocníka. Z toho, co uvedeno, jest zřejmo, že žalobce byl v předním sporu řádně zastoupen a že tu není důvodu pro žalobu o zmatečnost podle § 529 čís. 2 c. ř. s.

Citace:

č. 7579. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 633-635.