Čís. 7642.Soudní řízení výpovědní (§§ 560 a násl. c. ř. s.) jest řízením nesporným.Vyhověl-li soud prvé stolice návrhu podle § 567 c. ř. s., použiv mylně nesprávného formuláře, byl oprávněn napraviti toto nedopatření tím, že vydal nové vyřízení upravené podle správného vzoru civilního řádu soudního.Rekurs proti usnesení, jímž prvý soudce upravil své původní usnesení, bylo zamítnouti a nelze v tom, že rekursní soud odmítl rekurs jako nepřípustný podle § 575, druhý odstavec, c. ř. s., spatřovati újmu rekurentovu, jež by ho opravňovala k tomu, by si stěžoval na odmítnutí.(Rozh. ze dne 21. prosince 1927, R II 405/27.)Proti usnesení, jímž soud prvé stolice opravil své původní usnesení vyhovující návrhu podle § 567 c. ř. s., stěžoval si žalovaný. Rekursní soud rekurs odmítl. Rekursu proti odmítacímu usnesení nejvyšší soud ve věci samé nevyhověl, v otázce útrat ho odmítl.Důvody:Lze připustiti, že soudní řízení výpovědní (§§ 560 a násl. c. ř. s.) jest řízením nesporným (rozhodnutí uveřejněné v úřední sbírce býv. n. s. ve Vídni pod čís. 1684, rep. nál. čís. 255 a § 230 odst. 1 čís 4 jedn. ř.); ale pro posouzení přípustnosti dovolacího rekursu nemá to důležitosti, protože vyšší soud nepotvrdil výměr nižšího soudu (§ 16 nesp. říz.), a jinak nejsou podle § 14 odst. 2 nesp. říz. dopuštěny stížnosti proti rozhodnutí druhé stolice o útratách ani v nesporném řízení. Jest tudíž dovolací rekurs ovšem nepřípustný, pokud napadá rozhodnutí rekursního soudu ve výroku o útratách, a slušelo jej proto v tomto směru odmítnouti. Jinak jest dovolací rekurs, správně po této stránce rekurs, přípustný, ale není odůvodněný.Prvý soud chtěl vyhověti návrhu podle § 567 c. ř. s. a vydati tudíž příkaz, by najatý předmět byl odevzdán, ale zmýlil se při číselném označení vzoru, neboť na případ nehodil se vzor c. ř. 111/102 (soudní výpověď), nýbrž vzor c. ř. 114/105 (příkaz, by nájemní předmět byl odevzdán pokud se týče převzat), a vydal následkem tohoto omylu, patrného již podle spisů a tedy zřejmým nedopatřením usnesení, které vydati nechtěl a které bez tohoto zřejmého nedopatření by také zajisté nebyl vydal. Byl tudíž prvý soud oprávněn napraviti toto nedopatření tím, že vydal vyřízení nové, upravené správně podle vzoru civilního řádu 114/, 105 (podobně rozhodnutí nejvyššího soudu, sb. čís. 7067), a nezáleží ani na tom, že takto opravené usnesení bylo vydáno v řízení nesporném, neboť, třebas v nesporném řízení neplatí předpisy §§ 419 a 430 c. ř. s. (sb. n. s. čís. 6638), nelze přece vážně o tom pochybovati, že i nesporný soudce může a má chyby v psaní a počtech, nebo jiné patrné nesprávnosti — Čís. 7643 —2067ve výměrech a v usneseních opraviti, třebaže cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z. zvláštního ustanovení v tomto směru nemá. Měl tudíž rekursní soud odpůrcův rekurs, jenž nesměřoval proti samému příkazu (§ 575 druhý odstavec c. ř. s.), nýbrž proti tomu, že prvý soud původní výměr podle § 430 (419) c. ř. s. opravil, ač k tomu podle rekurentova mínění nebyl oprávněn, zamítnouti jako neodůvodněný. Než tím, že rekurs byl jím odmítnut jako podle § 575 druhý odstavec c. ř. s. nepřípustný, nebyl rekurent postižen, a nemá proto důvodu, by si na odmítnutí stěžoval, při čemž se podotýká, že oprava nezpůsobí žádnou komplikaci, protože zůstává při opraveném usnesení, v němž jest i vysloveno, že se rok položený na 1. září 1927 nebude konati a že se původní námitky žalovaného staly opravou omylně vydaného příkazu bezpředmětnými. Dovolacímu rekursu, správně, pokud jako takový nebyl odmítnut, rekursu nebylo proto vyhověno.