Čís. 7595.

Československý stát není práv odškodněním ze železničních úrazů, k nimž došlo na drahách před státním převratem.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1927, Rv I 331/27.)
Žalobce utrpěl roku 1917 úraz na trati býv. severozápadní dráhy v severních Čechách. Žalobní nárok na náhradu škody proti československému eráru uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
Po právní stránce jest žalobní nárok posouditi podle předpisů zákona ze dne 23. června 1926, čís. 156 sb. z. a n., podle něhož čsl. stát — Čís. 7596 —
1969
není ničím povinován ze závazků vzniklých státům jmenovaným v odst. (1) § 1, tudíž i bývalému Rakousku, z jiných skutečností (odst. (2) § 1), než z úmluv vlád nebo jejich orgánů. Mezi tyto skutečnosti jest zahrnouti i úraz, jejž utrpěl žalobce dne 16. listopadu 1917 při provozu Severozápadní dráhy. Předpis § 1 zákona zní všeobecně a jest jej proto vztáhnouti na všecky závazky, tedy i závazky soukromoprávní, což je patrno hlavně z odst. (1) § 1, kde se mluví o závazcích smluvních. Důvodová zpráva k tomuto zákonu výslovně na to poukazuje, že § 1 zahrnuje i závazky z provozu státních podniků, včetně nároků na náhradu škody.

Citace:

č. 7595. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 668-669.