Čís. 7596.

Pozemková reforma.
Omezení uložené přídělcům pří přídělu dvora, že se propachtování může státi jen se svolením Státního pozemkového úřadu, jest správním úkonem, pachtovní smlouva ujednaná bez svolení Státního pozemkového úřadu jest neplatná a nelze se domáhati plnění z takové smlouvy.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1927, Rv I 488/27.)
Žalobcům byly Státním pozemkovým úřadem přiděleny pozemky. Podle podmínek přídělu obmezeni byli přídělci podle § 38 zák. ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n. v disposičním právu ohledně přiděleného zbytkového statku na udělení souhlasu Státním pozemkovým úřadem a nesplnění této podmínky opravňovalo Státní pozemkový úřad do doby vydání přídělové listiny k tomu, by od přídělu upustil a vrácení objektů požadoval a po vydání a vkladu jejím k výkupu podle § 51 téhož zákona. Žalobci propachtovali žalovaným přidělené pozemky. Žádosti o udělení souhlasu k pachtu pozemků Státní pozemkový úřad nevyhověl. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaných zaplacení pachtovného. Žaloba byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Mylně dovozuje odvolání, že neschválení pachtovní smlouvy Státním pozemkovým úřadem má za následek pouze její právní bezúčinnost proti státu a že přes to pro smluvní strany smlouva zůstává závaznou. Dovolává-li se na doklad tohoto názoru ustanovení § 7 záborového zákona (ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n.), přehlíží, že to byl smysl této zákonné normy před novelisací odstavce 1 a že odstavec ten druhou novelou (zákon ze dne 11. března 1921, čís. 108 sb. z. a n.) změněn tak, že bez svolení Státního pozemkového úřadu jest dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku neplatným vůbec, tedy nejen proti státu, nýbrž i proti tomu, kdo z právního jednání jest k plnění zavázán. Na základě neschválené smlouvy nemůže žádná strana požadovati plnění. Tak i nauka (srov. prof. Dra Sedláčka »Pozemková reforma«, § 19 s uvedenou tam literaturou pozn. 80). Poněvadž smlouva, o niž jde, uzavřena byla již po zabrání velkostatku Č. státem a po odevzdání — Čís. 7596 —
1970
k němu patřícího dvora O. žalobcům jako přídělcům, nemůže býti pochybnosti, že se zákon záborový vztahuje na tento případ a žalovaní z neschválené a tudíž neplatné smlouvy pachtovní nejsou právně zavázáni k plnění uvedených v ní závazků (§ 879 obč. zák.). Odvolání připouští, že propachtování dvora O. vyžadovalo schválení Státního pozemkového úřadu, nikoliv však podle § 7 záborového zákona, nýbrž prý proto, že se podle protokolu ze dne 25, června 1925 žalobci proti Státnímu pozemkového úřadu k tomu zavázali, z čehož dovozuje, že má Státní pozemkový úřad proti nim pouze obligační nárok na dodržení protokolárního závazku, by bez souhlasu Státního pozemkového úřadu přidělené nemovitosti nepropachtovali. Výklad tento jest nesprávný, přehlížeje postavení Státního pozemkového úřadu podle přídělového zákona ze dne 30, ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n. Tím, že Státní pozemkový úřad nevyhověl žádosti žalujících přídělců o udělení souhlasu k pachtu přiděleného dvora, zůstalo mu právo, by od přídělu tohoto upustil a vrácení objektu požadoval (§ 38 zákona přídělového); ba kdyby došlo bylo k vydání přidělovací listiny a ke vkladu do knih, měl by Státní pozemkový úřad vždy ještě právo k výkupu (§ 51 téhož zákona). Jest sice pravda, že §§ 38 a 51 zákona přídělového týkají se v první řadě t. zv. rolnických nedílů, však podle výslovného ustanovení § 23 (2) téhož zákona jest použíti předpisů o rolnických nedílech obdobně též na jiné přidělené objekty, i jest věcí Státního pozemkového úřadu, by uvážil, kdy bude vhodno předpisů oněch použíti. To Státní pozemkový úřad v tomto případě učinil a příslušná omezení do protokolu přijal. Jedním z nich jest právě zákaz propachtování přidělených nemovitostí bez souhlasu Státního pozemkového úřadu, což odpovídá obdobnému použití § 38 přídělového zákona při rolnických nedílech. Když tedy pachtovní smlouva ani podle zákona záborového ani podle zákona přídělového schválena nebyla a vůbec jest neplatnou, nelze z ní žalovatelný právní nárok odvozovati a právem procesní soud žalobu domáhající se splnění závazků strany žalované z ní vyplývajících zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., není opodstatněno. Jest mylným názor dovolatelů, že omezení uložené při přídělu dvora O. přídělcům, že se propachtování statku může státi jen se svolením Státního pozemkového úřadu (§ 38 přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n.), jest povahy soukromoprávní a že jeho nedodržení zakládá pouze pro Státní pozemkový úřad nárok proti přídělcům na dodržení omezení, pokud se týče, že jej opravňuje ujednání proti omezení, to jest pachtovní smlouvě, uzavřené bez svolení Státního pozemkového úřadu, odporovati. Dotyčné omezení jest tak jako příděl sám, i když se děje ve způsobu smlouvy, správním úkonem a, ježto se ukládá, by bylo zabezpečeno, že přidělená půda nebude odňata: — Čís. 7597 —
1971
účelům přídělem sledovaným (§ 23 přídělového zákona), není omezení to povahy soukromoprávní a nemá nedodržení omezení toliko účinky dovolately míněné a shora uvedené, nýbrž ujednání proti omezení předsevzatá jsou neplatná, najmě neplatna jest pachtovní smlouva, jež bez svolení Státního pozemkového úřadu byla uzavřena. Pachtovní smlouva ze dne 30. června 1925, sjednaná se žalovanými, stala se bez svolení Státního pozemkového úřadu, nebyla jím ani dodatečně schválena a proto, jsouc dle toho, co bylo uvedeno, neplatná, nezaložila pro propachtovatele žádných práv, tudíž ani nároku na pachtovné. Žaloba dovolatelů o zaplacení pachtovného není opodstatněna a byla zamítnuta právem.

Citace:

č. 7596. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 669-671.