Čís. 7625.

Ve sporu o zrušení exekuce vyklizením najatých místností jest pro způsob řízení a pro přípustnost opravných prostředků rozhodnou hodnota, na níž byl tento spor oceněn, bez ohledu na hodnotu ve sporu, jenž byl základem exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1927, R I 1085/27.)
Žalobu, domáhající se uznání, že exekuce nuceným vyklizením bytu jest nepřípustná, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud odvolání odmítl. Důvody: Žalobou domáhala se žalobkyně uznání, že se exekuce nuceným vyklizením bytu zrušuje jako bezdůvodná a nepřípustná. Jde tudíž o předmět sporu, který nemůže — Čís. 7626 —
2029
býti oceněn výše než je hodnota nároku exekucí vymáhaného. Nárok tento vymáhán byl exekučně podle rozsudku okresního soudu ze dne 11. března 1927 potvrzeného rozsudkem zemského soudu civilního ze dne 5. dubna 1927 v řízení provedeném v obou stolicích podle řízení ve věcech nepatrných, ježto žalobce hodnotu předmětu sporu ocenil na 300 Kč (§ 59 j. n.). Vzhledem k tomu nelze předmět nynějšího sporu oceniti penízem vyšším než právě uvedeným penízem 300 Kč a jest naň použiti předpisů o řízení ve věcech nepatrných. V tomto řízení jest podle § 501 c. ř. s. odvolání přípustno pouze z důvodů § 477 čís. 1 až 7 c. ř. s., jichž odvolání neuplatňuje, a bylo je proto odmítnouti. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Odvolací soud opírá napadené usnesení o právní názor, že předmět oposičního sporu podle § 35 ex. ř. nemůže býti žalobkyní ceněn výše, než činila hodnota nároku vymáhaného exekucí. Při tom však přehlíží, že nárok ve sporu, tehdejším žalobkyním a nynějším žalovaným přiřčený a exekučně vymáhaný, nezáležel v určité peněžní pohledávce, nýbrž ve vyklizení a odevzdání bytu a že tehdejší žalobkyně udaly výši svého interese v žalobě na 1000 Kč a teprve za jednání je omezily na 300 Kč, že tedy zájem žalobkyň poklesl teprve za sporu. Zájmem vlastníka domu na vyklizení bytu nelze však měřiti interese odpůrcovo na tom, by mu byt byl zachován, a jest přisvědčiti vývodům rekursu, že zájem držitele bytu jest za nynější bytové nouze podstatně vyšší, než zájem vlastníka bytu, zejména, když držitel bytu mohl by pozbýti nutného přístřeší. Není-li však exekučně dobývaný nárok peněžitou pohledávkou, nelze při oposičním sporu určití předmět sporu ani podle předpisu § 57 j. n., který předpokládá vymáhání peněžité pohledávky (srv. též judikát 242). Bylo tudíž v tomto případě posuzovati přípustnost odvolání podle hodnoty předmětu sporu ve smyslu druhého odstavce § 56 j. n. a ježto v žalobě byl předmět sporu udán penízem 1000 Kč, nejde o věc nepatrnou a odvolání proti rozsudku prvého soudu, v řádném řízení vydanému, jest přípustné (§ 461 c. ř. s.).

Citace:

č. 7625. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 728-729.