Čís. 7663.

Výhrada zpětné koupě (zpětného prodeje) pří věcech movitých není sice nicotná, ale podle § 878 obč. zák. neplatná.
Promlčení podle § 1486 a násl. obč. zák. nepočítá se ode dne ujednání smlouvy, nýbrž jest při něm třeba i osobní možnosti výkonu práva. Promlčení pohledávky z důvodu omylu (§ 1487 obč. zák.) počíná teprve nabytím vědomosti o omylu.
Jde o omyl v podstatné části (§ 871 obč. zák.), bylo-li při prodeji losů předstíráno, že poslední tah bude o řadu let dříve než tomu vpravdě bylo. Pokud nelze míti za to, že se kupitel losů vzdal prává odporovati smlouvě pro omyl.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1927, Rv II 2/27).
Žalobce koupil dne 12. září 1922 od jednatele žalovaného úvěrního družstva na základě prospektu obsahujícího udání, že poslední tah čsl. stavebních losů bude v roce 1925, celý čsl. prémiový los stavební, turecký los prémiový v hodnotě 400 frcs., italský los červeného kříže a — Čís. 7663 —
2100
čsl. los červeného kříže na 32 měsíčních splátek po 60 Kč a 50 Kč jednou zaplacených na kolky, daň a poštovné. Žalobce veškeré měsíční splátky celkem 1920 Kč zapravil a mimo to zaplatil 50 Kč na kolky a daň. Ještě před zaplacením dvou posledních měsíčních splátek dozvěděl se žalobce, že poslední tah stavebních losů nebude v roce 1925, nýbrž teprve v roce 1946 avšak přes to ony dvě splátky zapravil bez výhrady. Při kupu přislíbil zástupce žalovaného družstva žalobci, že družstvo po zapravení všech splátek koupí losy zpět a vrátí splacené peníze bez úroků, bude-li to kupitel žádati. Žalobou, podanou na soudě dne 24. října 1925, domáhal se žalobce na žalovaném družstvu zaplacení 1 970 Kč proti vydání koupených losů. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, že přisoudil žalobci 1 920 Kč s 5% úroky ode dne podání žaloby proti vrácení koupených losů. Důvody: Žalobce, dověděv se, že poslední slosování stavebních losů bude teprve v roce 1946, zaplatil ještě dvě další splátky bez výhrady. Tím smlouvu ohledně stavebního losu dodatečně, věda o svém dřívějším omylu, schválil, neboť jinak by byl musel prohlásiti ihned, že se nepovažuje za vázána smlouvou, pro omyl zaviněný stranou žalovanou (§§ 871 obč. zák. poslední věta). Bylo prokázáno, že zástupce žalované strany při uzavření smlouvy žalobci slíbil, že žalobce po zapravení všech splátek může vyplacený peníz bez úroků žádati zpět. Tím došlo mezi žalobcem a žalovanou ku zvláštnímu ujednání o zpětné koupi losů stranou žalovanou, kterýmžto ujednáním strana žalovaná podle § 8 druhý odstavec zák. o obchodech splátkových ze dne 27. dubna 1896 čís. 70 ř. zák. jest vázána. Podle tohoto ujednání jest žalobce ovšem jen oprávněn, by proti vrácení losu žádal vrácení zapravených splátek, ale bez úroků, a také bez částky 50 Kč dané na poplatky. Pročež žalobci přiznáno pouze 1 920 Kč s 5% úroky ode dne doručení žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Z důvodu omylu zaviněného žalovanou nemohlo býti žalobě vyhověno, protože podle správného názoru prvého soudu žalobce smlouvu schválil zapraviv dvě poslední splátky, při čemž je pohnutka, proč tak učinil, nerozhodná. Kromě toho je nárok na zrušení smlouvy a vrácení toho, co strany plnily, podle § 1487 obč. zák. promlčen, neboť smlouva byla ujednána, jak soud první stolice správně zjistil, dne 12. září 1922, žaloba podána 24. října 1925, a promlčecí lhůtu jest počítali nikoli od zjištění omylu, nýbrž od ujednání smlouvy. Co se týče slibu zástupce žalovaného družstva Otmara Sch-a, že žalobce po zapravení všech splátek může žádati bez úroků zaplacené peníze zpět, zjistil soud první stolice správně, že Otmar Sch. žalobci slíbil, že žalovaná strana po zapravení všech splátek losy koupí zpět a vplacené peníze bez úroků vrátí, bude-li to kupitel žádati, a nemá odvolací soud důvodů na zjištění tom něco měniti. Není správné, tvrdí-li žalovaná, že Sch. ujednal jen to, co je uvedeno v prospektu, neboť Sch. jako svědek výslovně udal, že svrchu uvedené ujednání učinil tak, jak je soud první stolice zjišťuje. Tímto ujednáním si vyhradil žalobce právo zpětného prodeje, kteráž výhrada je však při věcech movitých podle §§ 1071 a 1070 obč. zák. neplatná.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. — Čís. 7663 —
2101
Důvody:
Dovolání opřené toliko o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. jest opodstatněno. Jest ovšem správné, že výhrada zpětné koupě (§§ 1068 až 1070 obč zák.) a výhrada zpětného prodeje (§ 1071 obč. zák.) jsou přípustný jen u věcí nemovitých a že jsou tudíž při věcech movitých právně nemožné a proto ne sice nicotné, ale podle § 878 obč. zák. neplatné (srovnej i sb. n. s. čís. 1699). Než podle žaloby nedomáhá se žalobce plnění přípovědi zástupce žalované strany, že žalovaná po zapravení všech splátek losy koupí zpět a zaplacené peníze bez úroků vrátí, bude-li to žalobce žádati, což ostatně bylo vytčeno i v odvolacím spise, nýbrž domáhá se vrácení toho, co na splnění smlouvy vynaložil, z důvodu, že smlouva jest neplatná, poněvadž byl zástupcem žalované strany Otmarem Š-em uveden v omyl týkající se hlavní věci pokud se týče podstatné její části. Nezáleží proto na tom, zda odvolací soud po této stránce věc mylně posoudil, jak míní dovolání. Ale jinak sluší uznati, že výtky dovolání s hlediska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 503 čís. 4 c. ř. s. jsou opodstatněny. Jest zjištěno, že byl žalobce při koupi losů zástupcem žalované uveden v omyl předstíráním, že poslední tah čsl. stavebních losů bude v roce 1925, kdežto v pravdě bude teprve v roce 1946. I odvolací soud připouští, že by tu šlo o omyl v podstatné části, jejž má na mysli § 871 obč. zák. (srovnej i rozhodnutí sb. n. s. pod čís. 5054). Mylným jest však názor odvolacího soudu, že žalobce z důvodu tohoto žalovanou zaviněného omylu nemůže s úspěchem žalovati, protože smlouvu dodatečně schválil a mimo to žalobní nárok je podle § 1487 obč. zák. promlčen. Pokud se týče promlčení, nečítá se při promlčení podle § 1486 a násl. obč. zák. promlčecí lhůta ode dne ujednání smlouvy, jak mylně za to má odvolací soud, nýbrž jest při tomto promlčení třeba i osobní možnosti výkonu práva, jak rozhodnuto a blíže odůvodněno v rozhodnutí ve sb. n. s. pod čís. 1732, na které se odkazuje. (Tak také Dr. Armin Ehrenzweig, System des allgemeinen österreichischen Privatrechtes, prvý svazek, prvá polovina: Obecný díl, Vídeň 1925, § 91, str. 222 a rozhodnutí tam uvedená v poznámce 46, pak § 127, str. 299, a Dr. St. Dniestrzański, Das Wesen des Werklieferungsvertrages im österreichischen Recht, Vídeň 1898. § 10, str. 172 a násl. a poznámka 2 na str. 175.). Není tudíž žalobní nárok podle § 1487 obč. zák. promlčen, an žalobce o svém omylu zvěděl teprve v roce 1925. Ale mylným jest i právní názor odvolacího soudu, že žalobce schválil smlouvu tím, že, ačkoliv z dopisu žalované ze dne 2. dubna 1925 zvěděl, že poslední tah bude až v roce 1946, učinil ještě poslední dvě splátky. Podle § 863 obč. zák. lze ovšem projeviti vůli i mlčky takovými činy, které, uváží-li se všechny okolnosti, nedávají rozumné příčiny, o ní pochybovati. Ale v tomto případě vysvětlil žalobce, že poslední dvě splátky konal jen proto, by žalovaná nemohla ve smyslu prodejní listiny, která sice nebyla předložena, jejíž obsah v tomto směru však nebyl sporným, zapravené splátky prohlásiti za propadlé, ale také vzhledem na slib jednatele Sch-a, že po zaplacení všech splátek žalovaná na jeho žádost losy vezme zpět a zaplacené peníze bez úroků vrátí. Zde nejde o pohnutky — Čís. 7664 —
2102
jež podle § 901 obč. zák. nepůsobí na platnost úplatných smluv, nýbrž právě o »okolnosti«, budící vážné pochybnosti o tom, zda žalobce oním svým činem smlouvu schválil. Nelze proto z toho, že žalobce zapravil poslední dvě splátky, věda, že poslední tah bude až v roce 1946, s plným uspokojením souditi, že smlouvu schválil a že se tím zejména mínil vzdáti práva, odporovati smlouvě pro omyl. Jelikož také předmět kupu a proto i kupní cenu sluší pokládati za jeden nedělitelný celek, jak správně dolíčil již prvý soud, jest dovolání důvodné, pročež mu bylo vyhověno a rozhodnuto, jak se stalo, aniž podle toho, co uvedeno, bylo třeba zabývati se i otázkou, zda byl žalobce při koupi losů uveden též v omyl ujištěním jednatele žalované, že žalovaná po zapravení všech splátek losy koupí zpět a vrátí zaplacené peníze, bude-li to žalobce žádati, neboť stačí, že smlouva jest neplatná již z jednoho důvodu, proto, že byl žalobce jednatelem žalované uveden v omyl předstíráním, že poslední tah čsl. stavebních losů bude v roce 1925.

Citace:

č. 7663. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 799-802.