Péče o válečné poškozence.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 8. června 1922, č. 181, o lékařských prohlídkách válečných poškozenců.
Na základě § 26, odst. 3., a § 35, odst. 2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., nařizuje se toto:
§ 1. — (1) Váleční poškozenci světové války (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.), jejichž nárok na důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., závisí na snížení výdělečné schopnosti (§§ 8, 17, 25 tohoto zákona), jsou povinni, pokud se tak dosud nestalo-a kdykoli toho bude potřebí, podrobiti se lékařským prohlídkám.
(2) Z prohlídek těchto jsou vyjmuti vojenští gážisté, poddůstojníci z povolání a jejich příslušníci a pozůstalí (§ 44 zákona).
§ 2. — (1) Všichni váleční invalidé, kteří přicházejí v úvahu při provádění zákona o požitcích válečných poškozenců, jsou povinni podrobiti se těmto prohlídkám bez ohledu na to, zda již byli vojenskými super-arbitračními komisemi prohlédnuti a jimi za válečné invalidy uznáni. Této povinnosti invalidé dostáli, přihlásili-li se již k sociálně-lékařské prohlídce podle vládních nařízení ze dne 23. dubna 1919, č. 224 Sb. z. a n., případně ze dne 29. října 1919, č. 575 Sb. z. a n.; nařízení toto se nevztahuje na osoby, které byly sociálně-lékařskými komisemi již prohlédnuty a neuznány pravoplatně válečnými invalidy.
(2) Z ostatních válečných poškozenců jsou povinni podrobiti se prohlídkám podle tohoto nařízení pouze ti, kteří k tomu budou vyzváni úřady pro péči o válečné poškozence.
§ 3. — (1) Místně příslušná okresní úřadovna pro péči o válečné poškozence (§ 2 vládního nařízení ze dne 17. října 1919, č. 561 Sb. z. a n.) obešle válečného poškozence po vykonaném šetření o jeho osobních a majetkových poměrech k prohlídce, kterou provede lékař ustanovený ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy; administrativní práce spojené s prohlídkou provede úředník okresní úřadovny.
2) V případech, kdy lékař není s to učiniti při prohlídce konečný nález, vyžádá si na jeho návrh okresní úřadovna potřebný odborný posudek.
§ 4. — Na základě prohlídky anebo odborného posudku podá lékař písemné dobrozdání obsahující nález o výdělečné schopnosti válečného poškozence v procentech. Jde-li o válečného invalidu, jest v nálezu udati též, zda poranění či choroba atd. dotyčného jest v souvislosti s vojenskou službou (příp. vojenskými úkony nebo zajetím) za světové války (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.); dle okolností jest též připojiti posudek o tom, která další opatření jsou nutná nebo vhod»a ve směru léčení.
§ 5. — (1) Okresní úřadovna předloží lékařské dobrozdání spolu se spisy příslušnému Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence (§ 1 vládního nařízení ze dne 17. října 1919, č. 561 Sb. z. a n.), jenž oboje přezkouší a může po slyšení svého úředního lékaře, případně po nové prohlídce, určení výdělečné schopnosti v procentech (u Invalidů též výrok o souvislosti s vojenskou službou, příp. válečnými úkony nebo zajetím) změniti.
(2) Zemský úřad vydá osobě, jež se o důchod uchází (případně osobě, která byla znovu k prohlídce předvolána), písemný výměr, jímž rozhodne o přiznání či nepřiznání důchodu, případně o jeho výši. V případech, jichž se týká toto nařízení (§ 1), obsahuje výměr (§ 33 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.):
a) stanovení procenta nezpůsobilosti výdělečné (u osob hlásících se za invalidy též výrok, jímž byl dotyčný uznán nebo neuznán válečným invalidou),
b) rozhodnutí o důchodu.
§ 6. — (1) Do tohoto výměru přísluší válečným poškozencům, jichž se týká toto nařízení (§ 1), právo odvolati se ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výměru k »Zemské odvolacíkomisi pro válečné poškozence« co do stanovení procenta výdělečné neschopnosti (u osob hlásících se za invalidy též co do výroku, jímž nebyli uznáni za válečné invalidy) [§ 5, odst. 2., lit. a).] Odvolání jest podati bud ústně k protokolu nebo písemně tí okresní úřadovny pro péči o válečné poškozence příslušné podle místa bydliště, případně pobytu válečného poškozence (§ 35 zákona).
(2) Okresní úřadovny zašlou ihned odvolání příslušnému Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence, který je předloží zemské odvolací komisi.
(3) Odvolání jest podáno ve lhůtě, je-li bud odevzdáno nejpozději v poslední den lhůty v úředních hodinách příslušnému úřadu, anebo nejpozději v tento den prokazatelně podán u poštovního úřadu, třebas by bylo doručeno příslušnému úřadu po uplynutí lhůty. Do lhůty 90 dnů nezapočítává se den doručení výměru. Je-li poslední den lhůty neděle neb všeobecný svátek, končí lhůta nejbližším dnem všedním.
§ 7. — (1) »Zemská odvolací komise pro válečné poškozence« zřízena jest u každého Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence. Skládá se z 5 členů a to po jednom ze zástupců ministerstva soc. péče a ministerstva financí, ze 2 zástupců invalidů a z předsedy (vyššího úředníka statní správy). Zástupce ministerstev jmenují dotyčná ministerstva, zástupce invalidů ministerstvo Sociální péče na návrh organisací válečných poškozenců, předsedu jmenuje ministerstvo sociální péče v souhlase s příslušným ústředním úřadem. Stejným způsobem budou jmenováni náhradníci. Ustanovení o složení zemské odvolací komise podrží platnost do 31. prosince 1922.
(2) Jako referent bez práva hlasovacího bude při komisi působiti úředník vyslaný Zemským úřadem pro péči o válečné poškozence, jako znalec pak lékař jmenovaný ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
(3) Zemská odvolací komise rozhoduje o odvoláních ohledně stanovení procenta výdělečné neschopnosti (u osob hlásících se za invalidy též o výroku, jímž nebyla dotyčná osoba uznána válečným invalidou) s konečnou platností.
§ 8. — Pro jednání před zemskou odvolací komisí bude vydán ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem financí jednací řád, který též určí, jak budou za své funkce honorováni členové zemské odvolací komise, jakož i lékaři zúčastnění na zmíněném řízení,
§ 9. — (1) Na průkaz obsílkou má válečný poškozenec nárok na bezplatnou jízdu Z místa svého bydliště (případně pobytu) do sídla okresní úřadovny, jakož i do místa, kam je za účelem odborné prohlídky odkázán, a zpět, a to na všech státních drahách (železničních, vodních, elektrických, autobusových atd.), případně nárok na náhradu jízdného na drahách nestátních.
(2) Totéž platí obdobně o předvolání před Zemskou : odvolací komisi.
§ 10. — (1) Domnívá-li se válečný poškozenec že jeho zdravotní stav se zhoršil v důsledku vojenské služby konané za světové války v době po vykonané lékařské prohlídce, může žádati u příslušné okresní úřadovny pro péči o válečné poškozence o opětné|provedení lékařské prohlídky podle předchozích předpisů (§ 29, odst. 3., zákona).
(2) Zemský úřad pro péči o válečné poškozence jest oprávněn kdykoli později naříditi opětnou prohlídku válečných poškozenců (§ 31, lit. a), zákona).
§ 11. — Předchozí předpisy platí obdobně pro prohlídky československých válečných poškozenců, bydlících trvale v cizině s výhradou těchto »ustanovení:
1. Zastupitelské úřady Československé republiky v cizině, které podle nařízení vládního ze dne 29. října 1919; č. 575 Sb. z. a n., byly povinny provésti soupis válečných poškozenců bydlících v cizině, a které pokud se týká agendy lékařských prohlídek válečných poškozenců, vykonávají funkce obdobné fukcím okresních úřadoven, poukáží válečné' poškozence jmenované v § 1 tohoto nařízení po provedeném šetření k prohlídce lékařské příslušným úředním (vyslaneckým, konsulárním) lékařem československým, pokud možno v sídle zastupitelského úřadu, za součinnosti konsulárního úředníka, anebo lékařem cizozemské veřejné služby zdravotní.
2. Lékařské dobrozdání, jakož i ostatní spisy jest předložiti Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze, u něhož jest soustředěna veškerá péče o československé válečné poškozence bydlící v cizině.
3. Odvolání v tomto případě jest ohlásiti u příslušného zastupitelského úřadu Československé republiky a rozhodne o něm zvláštní »Odvolací komise pro válečné poškozence bydlící v cizině«, zřízená se sídlem v Praze.
§ 12. — (1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývají platnosti vládní nařízení ze dne 23. dubna 1919; č. 224 Sb. z. a n., o dodatečných prohlídkách válečných invalidů, a ze dne 29. října 1919, č. 575 Sb. z. а n., o sčítání (soupisu) válečných poškozenců československých v cizině a o sociálně-lékařských prohlídkách československých invalidů v cizině. Tímto dnem přestává činnost dosavadních sociálně-lékařských komisí prohlídkových, jak okresních, tak odvolacích. Případy dosud nevyřízené budou bez ohledu na stav řízení dojednány podle předpisů tohoto nařízení.
(2) Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby vzhledem k zvláštním poměrům v Podkarpatské Rusi provedlo tam v dohodě s ministerstvem financí organisaci lékařských prohlídek válečných poškozenců odchylným způsobem v rámci zásad stanovených tímto nařízením. § 13. — Provedením tohoto nařízení se pověřuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášeno v 61. částce Sb. z. a n. ze dne 6. července 1922.)

Citace:

Péče o válečné poškozence.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, číslo/sešit 4, s. 359-362.