Péče bytová.

Zákon ze dne 11. července 1922, č. 225, o mimořádných opatřeních bytové péče.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo sena tomto zákoně:
28 427 I. O přípustném rozsahu a o přeměně bytů.
§ 1. — Sloučiti dva nebo několik bytů dosud oddělených v jediný byt
není dovoleno.
Spojiti s bytem jednotlivé místnosti jiného bytu jest přípustno jen s povolením úřadu. Povolení k takové změně může býti uděleno, dosáhne-li se jí účelného rozdělení bytů, aniž se zmenší počet bytů v domě.
§ 2. — Okresní správa politická (magistrát) může naříditi vlastníku domu, aby nepronajaté místnosti, které se hodí k obývání a byly v roce 1921 aspoň po 6 měsíců obydleny, do, stanovené lhůty pronajal.
Toto ustanovení nevztahuje se na místností, kterých vlastník domu potřebuje nutně pro sebe nebo pro své zaměstnance, a na byty, určené jen k občasnému užívání, jako. byty pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských, byty sezónních dělníků a t. zv. letní byty.
§ 3. — Míti v téže obci dva nebo více bytů není dovoleno.
Výjimečně může býti uděleno povolení k úchylce z tohoto ustanovení, prokáže-li žadatel nutnou potřebu dvou nebo více bytů a nepřevyšuje-li součet místností bytů těch míry uvedené v § 8.
§ 4. — Používati bytů nebo jejich částí k jiným účelům než k bydlení jest dovoleno jen s úředním povolením.
Povolení může býti uděleno jen z důležitých příčin, zejména jde-li o použití místností k účelu veřejnému, pro který není možno opatřiti místností jiných. Mimo to může býti povolení uděleno jen, není-li v obci nedostatek bytů anebo opatří-li žadatel náhradní místnosti k obývání způsobilé.
§ 5. — Povolení podle § 4 není potřebí:
1. pro části bytu, kterých majetník bytu, nemající bytu jiného, potřebuje k vykonávání svého povolání; to platí zejména o domácích dílnách řemeslníků, o ordinačních místnostech, čekárnách, laboratořích a domácích lékárnách lékařů, advokátních kancelářích, pracovnách a kancelářích stavitelů a civilních techniků, pracovnách a soukromých knihovnách vysokoškolských profesorů a docentů, pracovnách členů Národního shromáždění a ministrů, pracovnách a studovnách žurnalistů, spisovatelů, umělců a soukromých učitelů, prodejních místnostech soukromých nakladatelů a o pracovnách veřejných úředníků a jiných duševních pracovníků, pokud pracují převážně ve svých bytech,
2. pro byty a části bytů, kterých již v den vyhlášení tohoto zákona bylo používáno k jiným účelům než k bydlení, nebo ve kterých bylo již podle uděleného stavebního povolení započato se stavebními pracemi nutnými k úpravě místností pro jiný účel, leč že by se přeměna bytů byla stala bez povolení, kterého bylo potřebí podle §§ 2 a 4 nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z. Uprázdní-li se takové místnosti, smí jich býti používáno jen za byty, pokud jest to bez stavebních změn možno, ač nebude-li dáno povolení podle § 4 k používání jich pro jiný účel.
§ 6. — Stavební úpravy bytů za příčinou jich věnování k jiným účelům než k bydlení nesmějí býti stavebním úřadem povoleny, nevykáže-li se stavebník povolením podle § 4.
§ 7. — O žádostech za povolení podle § 1, odst. 2., podle § 3 a podle § 4 rozhoduje okresní správa politická (magistrát).
O povolení podle § 1, odst. 2., a podle § 4 oprávněn jest žádati jen vlastník domu.
§ 8. — Majetník bytu nesmí rozšířit! svého bytu tak, že by měl v témž domě
428 . je-li sám, více než 2 obytné místnosti,
2. jsou-li v domácnosti dva dospělí členové, více než 3 obytné místnosti.
3. je-li v domácnosti více členů dospělých než dva, více obytných místností než jest dospělých členů domácnosti,
4. je-li v domácnosti více než pět dospělých členů, více než 5 obytných místností.
Nedospělí členové domácnosti čítají se vždy dva a pří lichém počtu také zbývající jeden člen za dospělou osobu.
K členům domácnosti nepočítají se osoby služebné a podnájemníci.
Za obytné místnosti nepokládají se kuchyně, spíže, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství a místnosti, kterých majitel bytu potřebuje к vykonávání svého povolání. (§ 5, čís. 1.)
Změnu nastalou zmenšením počtu členů domácnosti nebo uprázdněním části bytu dané do podnájmu není pokládati za rozšíření bytu.
II. O opatření obcí.
§ 9. — Obec může po usnesení obecního zastupitelstva, schváleném zemským úřadem politickým, vyhláškou uveřejněnou způsobem v místě obvyklým, naříditi nejdéle na dobu platnosti tohoto zákona, že vlastníci domů v obci nebo jejich zástupci smějí volně pronajímati byty jenom
1. těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolání jako veřejní funkcionáři, veřejní úředníci nebo zřízenci anebo jako zaměstnanci železniční,
2. těm, kdo mají v obci právo domovské,
3. dělníkům nebo jiným zřízencům podniku důlního, továrního, živnostenského, zemědělského nebo obchodního v obci,
4. těm, kdo se stěhují z bytu do bytu v obvodu obce,
5. státním občanům československým, kteří se přistěhovali z ciziny, jiným osobám pak jen S povolením obce.
Nařízení obce podle odst. 1. nevztahuje se na byty, určené jen k občasnému ožívání (§ 2), pokud jsou pronajímány k účelu, pro který jsou určeny.
§ 10. — Ustanovení § 9 nevztahují se na obce, pro které bylo vydáno nařízení podle § 1 zákona o omezení práva stěhovacího ze dne 17. března 1921, čís. 118 Sb. z. a n.
§ 11. — V obcích, ve kterých byla uveřejněna vyhláška podle § 9, a v obcích, pro které bylo vydáno nařízení podle § 1 zákona ze dne 17. března 1921, čís. 118 Sb. z. a n., nesmějí bez povolení obce nikomu býti pronajímány ani bezplatně v užívání dávány byty tak veliké, že by byla překročena míra stanovená v § 8.
§ 12. — Obec může vyhláškou uveřejněnou způsobem v místě obvyklým na dobu platnosti tohoto zákona naříditi, že vlastníci domů, nebo jejich zástupcové jsou povinni oznamovati jí každé uprázdnění a každý pronájem bytů nebo jiných místností, ve lhůtě vyhláškou stanovené. Ve vyhlášce může býti uložena také nájemníkům povinnost, aby oznamovali každý podnájem a každé uprázdnění místností daných do podnájmu.
Obec může naříditi určitý způsob oznamování.
Oznámení jsou prosta kolku.
ΙΙI. O zajištění bytů státních a železničních zaměstnanců.
§ 13.— Uprázdní-li se byt, obývaný v den vyhlášení tohoto zákona státním zaměstnancem, tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné
429 obce, smí býti pronajat jen státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí, bylo-li vlastníku domu nebo jeho zástupci dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt se zajišťuje pro státního zaměstnance. Zajištění působí ode dne, kterým se zruší dosavadní nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní.
Rozhodnutí o zajištění bytu vydá okresní správa politická, pro města s vlastním statutem zemská správa politická.
Neoznačí-li úřad, který byt zajistil, vlastníku domu nebo jeho zástupci státního zaměstnance, kterému) byt smí býti pronajat, ještě před počátkem výpovědní lhůty nejblíže následující po zajištění, nebo neoznámí-li mu označený zaměstnanec do 5 dnů po počátku této lhůty, že byt přijímá, zajištění zanikne.
Totéž co o státních zaměstnancích, platí také o zaměstnancích železnic, sloužících veřejné dopravě mimo zaměstnance drah pouličních.
Řízení spojené se zajištěním bytů státních a železničních zaměstnanců, budiž upraveno nařízením.
IV. O bytech a místnostech zabraných.
§ 14. — Zabrání bytů a místností, provedené podle nařízení ze dne 22. ledna 1919, č. 38 Sb. z. a n., a podle nařízení ministra Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 30. dubna 1919, č. 76 (3577 pres.), a podle zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., zůstávají v platnosti.
Obce a společné bytové úřady, které podle § 70 zákona o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., byly do 30. června 1921 zmocněny, aby provedly opatření podle zákona o zabírání bytů obcemi ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., mohou podle zákona toho činiti veškerá opatření nutná za účelem správy a vrácení bytů zabraných a za účelem zabezpečení svých práv a splnění svých povinností ze zabrání pro ně vyplývajících.
Obec může nájemníku zabraného bytu dáti výpověď, k níž podle § 20 zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., není povinna, jenom, opatří-li mu přiměřený byt náhradní. Ustanovení toto vztahuje se i na poměry nájemní již vypovězené, pokud byt nebyl v den vyhlášení zákona vyklizen.
§ 15. — O bytech a místnostech pravoplatně Zabraných a obcí nebo
společným bytovým úřadem pronajatých, z nichž nájemník platí alespoň
po 3 měsíce nájemné vlastníku domu nebo majetníku bytu, jemuž místnosti byly zabrány, jest míti za to, že byla o nich se svolením obce nebo
společného bytového úřadu učiněna smlouva nájemní podle § 16, odst. 4.,
zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., vyjímaje byty, za které
nájemník platí obci nebo společnému bytovému úřadu přirážku k nájemnému podle § 15, odst 3. řečeného zákona.
§ 16. — Od doby, kdy společné bytové úřady skončí svou činnost, přejdou jejich práva a závazky na stát, a bude je zastupovati ministerstvo sociální péče.
Na úhradu výloh spojených s likvidací společných bytových úřadů budiž do státního rozpočtu zařaděna příslušná úhrada.
V. Všeobecná ustanovení.
§ 17. — Proti rozhodnutí obce, kterým bylo odepřeno povolení k pronájmu podle §§ 9 a 11, může býti podána u obce do 8 dnů stížnost. V roz-
430 bodnutí obce budiž mimo stručné odůvodnění uvedeno také výslovné poučení o právu stížnosti. O stížnosti rozhoduje nadřízený úřad politický (nadřízená administrativní vrchnost) s konečnou platností.
Z rozhodnutí okresní politické správy (magistrátu) podle § 2, kterým odmítnuto takové nařízení vydati, a z rozhodnutí okresní politické správy podle §§ 7 a 13 lze se odvolati do 8 dnů po doručení k zemskému úřadu politickému, který rozhoduje s konečnou platností.
Proti rozhodnutí zemského úřadu politického, kterým nebylo schváleno usnesení obecního zastupitelstva podle § 9 nebo kterým byl zajištěn byt podle § 13, odst. 2., není opravného prostředku.
§ 18. — Přestupky tohoto zákona a úředních nařízení podle něho vydaných, trestají se politickým úřadem okresním (administrativní policejní vrchností) a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem, peněžitou pokutou do 20000 Kč nebo vězením do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také současně uloženy. V trestním nálezu může býti zároveň stanovena lhůty, do které ten, kdo přestupku se dopustil, jest povinen zjednati stav vyhovující tomuto zákonu.
Úřad příslušný k potrestání, může vysloviti beztrestnost s podmínkou, že do stanovené lhůty bude zjednán stav zákonu vyhovující, anebo zřízen dostatečný počet místností náhradních.
Kdo uvede pronajímatele v omyl za tím účelem, aby od něho najal byt proti ustanovení §§ 9 a 11, může býti potrestán podle odstavce 1.; pronajimatel v omyl uvedený jest beztrestný.
§ 19. — Ustanovení tohoto zákona o obcích platí též pro města s právem municipálním; působnost přikázanou obcím vykonává v nich magistrát. Nadřízenou administrativní vrchností jest župan, v jehož obvodě město leží. Župan rozhoduje s konečnou platností.
Působnost okresní politické správy vykonává na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnost I. stolice, působnost zemského politického úřadu župan.
§ 20. — Zákon tento se nevztahuje:
1. na byty a úřadovny zástupců cizích států,
2. na budovy státu, země, župy, okresu, obce nebo některého fondu těmito korporacemi spravovaného a na byty jimi najaté, kterých užívají jich zaměstnanci jako bytů služebních.
3. na budovy, kterých korporace a ústavy humanitní a zdravotnické, osvětové a kulturní užívají pro svoje účely,
4. na domy, které jsou podrobeny stavební a dozorčí příslušnosti
železničních úřadů,
5. na místnosti zabrané podle zákona o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné podle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 304 Sb. z. a n., a na místnosti získané pro školu a pro bydlení podle zákona ze dne 5. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n.,
6. na místnosti, za něž jich majetníci zřídili místnosti náhradní podle
§ 9 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n.,
7. na místnosti pronajímané u provozování živnostenského přechovávání cizinců,
8. na byty a jiné místnosti v domech, pro něž bylo uděleno obývací nebo užívací povolení po 1. listopadu 1918.
§ 21. — Nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z., a podle něho vydaná nařízení, t. j. nařízení místodržitelství v Čechách ze dne 17. října 1918, čís. 79 z. z., a moravského místodržitelství ze dne 18. prosince 1918, čís. 158 z. z., se zrušují.
431 Připuštění místností k obývání podle § 1 nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z., zůstávají v platnosti, dokud nebudou odvolána úřadem příslušným k udělení stavebního povolení nebo povolení obývacího.
§ 22. — Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctého dne po vyhlášení a platí do 31. prosince 1923.
§ 23. — Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti a ministrem vnitra.
(Vyhlášen v částce 79. Sb. z. a n. dne 19. srpna 1922.)

Citace:

Péče bytová.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, s. 441-446.