Podle § 1., odst. 5. úr. zák. v původním znění nelze pokládati kutby na vyhražené nerosty za podniky podrobené úrazové povinnosti pojistné podle tohoto zákona.

Úrazová pojišťovna dělnická v Praze prohlásila podnik stěžovatelčin »Práce kutací v okolí M.« za povinný pojištěním podle úraz. zák.
Místodržitelství v Praze a ministerstvo sociální péče dotčený vyměr potvrdily, poněvadž kutací podniky nelze považovati za doly a nevztahuje se tedy k nim, pokud nejsou zařízením při stávajícím již hornickém podniku, ustanovení předposledního odstavce § 1. úraz. zák. (v původním znění).
Nejvyšší správní soud zrušil toto rozhodnutí pro nezákonnost po této úvaze: úr. zákon dal v 5. odst. svého § 1. (pův. znění) zřejmě na jevo, že chce ponechati úrazové pojištění dělníků a výkonných úředníků, zaměstnaných v dolech na vyhražené nerosty a v zařízeních k nim náležejících zvláštní zákonné úpravě. Zákon vyloučil z úrazového pojištění a zvláštní úpravě vyhradil podle originálního textu »Bergwerke auf vorbehaltene Mineralien«. Jest otázka, co sluší rozuměti výrazem »Bergwerke«. Podle názoru nejvyššího správního soudu nelze již proto hledati odpověď v obec. zák. horním, že terminologie tohoto zákona, pokud užívá výrazu »Bergwerk«, není přísně technická. Máť ob. zák. horní ustanovení, z nichž lze souditi, že slovo »Bergwerk« označuje užší pojem, to jest vlastní dobývání nerostů (§ 40. ob. zák. hor.) a že tedy činnost přípravná a vlastní těžbu předcházející, jako zejména díla kutná nejsou v pojmu »Bergwerk« obsažena. Tak zejména ustanovení §§ 7., 41., 108., 123. atd. Jsou však naproti tomu jiná ustanovení ob. zák. hor., na př. § 2 (slova »auf Bergwerksangelegenheiten«) a dále § 172 а 173 (ve spojení s § 170, odst. 1), v nichž slova »Bergwerk« užívá se nepochybně ve smyslu širším, který zahrnuje i výhradnou kutbu a — jak sluší za to míti — díla kutná vůbec.
Sluší tedy otázku, co jest rozuměti »doly na vyhrazené nerosty« (Bergwerke auf vorbehaltene Mineralien) řešiti toliko s hlediska účelu úrazového zákona.
Zákon tento podrobil pojistné povinnosti řadu podniků, jež určil jednak podle způsobu nebo předmětu výroby (jako továrny, hutě, loděnice, lomy, stavební práce atd.), jednak podle technických prostředků při provozování používaných (jako na př. látek výbušných).
K prvé skupině náležejí též doly na nevyhražené nerosty. Důraz spočívá zřejmě na tom, že jde o podnikání, jehož účelem jest těžba nerostů nevyhražených. Technické stadium provozování, k tomuto cíli směřujícího, jest lhostejno. Stejně dlužno však rozuměti výluce obsažené v § 1. odst. 5. cit. zák. (původ. znění), podle níž »doly na vyhražené nerosty« jsou z dosahu tohoto zákona vyjmuty. Sluší tedy i »doly na vyhražené nerosty« rozuměti veškeré provozování, směřující k těžbě nerostů vyhražených bez ohledu na to, zdali jde o vlastní dobývání nerostů vyhražených, či teprve o přípravné stadium, jakým jest kutání, a zejména kutby výhradné, neboť i toto podnikání spadá pod pojem »dolů na vyhražené nerosty« ve smyslu zákona o úrazovém pojišťování. Zdali a jakým způsobem postaral se zvláštní zákon, na nějž § 1, odst. 5. úraz. zákona (pův. znění) odkazuje, o pojištění osob zaměstnaných při dílech kutných, nemůže padati na váhu.
(Nález nejv. spr. soudu z 31. 1. 1922, č. 1264/22.)

Citace:

Podle § 1., odst. 5. úr. zák. v původním znění nelze pokládati kutby na vyhražené nerosty za podniky podrobené úrazové povinnosti pojistné podle tohoto zákona.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, s. 265-266.