Nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. června 1922, č. 174, jímž provádí se zákon ze dne 17. února 1922, čís. 86 Sb. z. a n., kterým se omezuje podávám alkoholních nápojů.
Podle zákona ze dne 17. února 1922, čís. 86 Sb. z. а n., kterým se omezuje podávání alkoholních nápojů, nařizuje se toto:
§ 1. — Nápoje, obsahující nejvýše 0,5% vol. alkoholu, nepovažují se za alkoholní nápoje. Míní se tím ovšem jen alkoholu prosté nápoje jako takové vyrobené a nikoli nápoje teprve zředěním alkoholních nápojů připravované. Jsou to na př. alkoholu prostá víra, alkoholu prostá, ovocná vína a alkoholu prostá piva.
Požitím alkoholních nápojů na místě rozumí se použití jich ve všech místnostech a místech, jimiž živnostník disponuje, podávají-li se tam alkoholní nápoje po živnostenskú.
Zákaz podávati alkoholní nápoje dětem a mladistvým vztahuje se na každé množství alkoholních nápojů, na př. i na takové množství, jehož se požívá při tak zv. připíjení (zavdávání).
§ 2. — Kdo podává alkoholní nápoje, dopouští se přestupku, podává-li je dětem a mladistvým osobám odnášejícím je mimo výčep, bylo-li mu známo z výslovného prohlášení rodičů, případně osob, jimž tyto děti a mladistvé osoby jsou svěřeny, nebo mohl-li míti z určitých okolností odůvodněné podezření, že alkoholní nápoje odnášené mimo výčep nejsou určeny k požívání osobám dle zákona k tomu oprávněným.
Zákaz podávati alkoholní nápoje vztahuje se i na všechny děti a mladistvé, kteří jsou buď stále anebo jen přechodně zaměstnáni v živnostenských podnicích jmenovaných v odst. 1. § 1 zákona.
§ 3. — Kdo jest zodpověděn za vedení živnostenských podniků uvedených v odst. 1. § 1 zákona, jest povinen poučiti své zaměstnance i jiné osoby, jimž svěří obsluhu hostí, o zákazu podávati alkoholní nápoje dětem a mladistvým a přesvědčiti se o jejich spolehlivosti.
§ 4. — Teprve osobám překročivším 16. rok věku smí ve veřejných místnostech a místech uvedených v odst. 1. § 1 zák. k požití na místě býti podáváno pivo a víno (ovocné víno), a teprve osobám překročivším 18. rok věku smějí býti podávány i jiné alkoholní nápoje.
Vzhledem k tomu jest každý, kdo podává alkoholní nápoje, povinen odepříti je osobě očividně mladistvé, případně jako takové známé, a osobě, u níž může vzejíti pochybnost o jejím zákonem předepsaném stáří, neprokáže-li se osoba tato úředním potvrzením, že dokonala 16., případně 18. rok věku.
Úředním potvrzením podle odst. 1. § 3 zák. rozumějí se všeobecné občanské legitimace, jakož i jiné úřední průkazy, z nichž jsou patrny jak totožnost osoby, tak i její věk určený dnem a rokem narození.
§ 5. — Podle odst. 3. § 3 zák. nesmějí se při tanečních zábavách vůbec nikomu podávati jiné alkoholní nápoje kromě piva a vína (ovocného vína), a to ani jako přísady k jiným dovoleným nápojům (k čaji, kávě a pod.).
§ 6. — Při prvním přestoupení zákona budiž dána pouze, úřední výstraha, ústní (protokolární) nebo písemná.
§ 7. — Ve všech místnostech a na všech místech uvedených v odst. 1. § 1 zák. jest vyvěsiti na nápadném místě dobře čitelnou vyhlášku o zákazu zákonem stanoveném a o trestnosti jeho přestoupení.
§ 8. — Kontrolou pověřují se orgány veřejné správy státní, municipální a obecní, zvláště orgány policejní.
§ 9. — Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 10. — Provedením tohoto nařízení pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášeno v 58. částce Sb. z. a n. ze dne 20. června 1922.)