Mzdy a ceny.

(Protokol o anketě Sociálního ústavu republiky Československé, konané dne 24. února a 17. března 1922.)
(Dokončení.)
Dr. Štern: Jako jednatel Sociálního ústavu zahajuji schůzi a omlouvám pana ministra, který je zdržen ministerskou radou a nemůže se do dnešní schůze dostaviti. Prosím, aby dnešní schůzi řídil pan senátor Jirásek jako člen Sociálního ústavu.
Posl. Tayerle : Doporučoval bych, poněvadž myslím, že za čtvrt hodiny může každý své hlavní názory naznačiti, aby v debatě bylo možno mluvili pouze čtvrt hodiny.
Sen. Jirásek: Je zde návrh posl. Tayerle, aby každý v této debatě mohl mluviti pouze čtvrt hodiny. Je snad proti tomu nějakých námitek? — Není. Prosím prof. Rauchberga, aby přednesl své vývody.
Prof. Rauchberg připomíná, že jeho vývody na schůzi minulé se nedočkaly vyvrácení, ale část jejich došla nesprávného pochopení, byvši vytržena z celkové souvislosti jeho řeči.'(Konsumní spolky jsou pouze prostředkem vnitřní organisace, ale nejsou všelékem. Nezavírá očí před tím, že konsumní spolky potřebují reformy, ale soudí také, že jsou způsobily reformu svou provésti. Klade dále velkou váhu na reformu dnešního berního systému a je rozhodným zastancem názoru, že je třeba, pokud možno, úplně zrušiti nebo aspoň velmi značně snížiti všechny daně, které ztěžují výrobu, zejména uhelnou dávku, daň dopravní a daň z obratu. Je nutno, aby konsumenti byli účastni v poradních sborech, zabývajících se hospodářskými otázkami, jejichž hlas může míti vliv na tvoření mezd a cen. Ovšem je třeba konsumenty k účasti té vychovati, aby nejen mohli, nýbrž i dovedli hájiti své zájmy. Tím však nikterak nedoporučuje soustavu vázaného hospodářství. Na konec znovu připomíná, že již dávno známe cestu, jak uvésti ve shodu mzdy a ceny: je to pohyblivá mezdní škála. Za ni při jakékoli změně indexních čísel mzdy automaticky se zvyšují nebo snižují. Stanovití správný index je úloha sice těžká, ale lze ji po náležitých přípravách statistických přece vyřešiti. Jsme před těžkými mzdovými boji, které otřesou zase sociálním mírem a mohou vésti k explosi, nebude-li včas otevřen pojišťovací ventil. A takovým ventilem je pohyblivá mezdní škála. Bude-li zavedena, potom stát, veřejné kогроrасе i velký průmysl budou míti zájem na zlevnění životních potřeb, jež bude značit pro ně přímé úspory. Dále je nezbytná pro nás aktivní vnitřní politika obchodní, (Dále v. str. 307.)
281 (Pokračování Str. 281.)
která by Vystřídala línou lhostejnost, s níž doposud přihlížíme k tvoření cen v našem vnitřním životě hospodářském, a jež by tu zabezpečila pří. slušný vliv konsumentů.
Red. dr. Strauss upozorňoval, že je nesprávno, stále jenom volati po zvýšené výkonnosti dělnictva, nesnaží-li se současně průmysl i živnosti energicky zvýšiti svoji technickou způsobilost. A stejné platí i o výrobě zemědělské. Technická zaostalost naší výroby byla velmi zvýšená v letech válečných, kdy nebylo možno záváděti nové stroje, vedoucí k úspornější produkci, kdy nebylo možno ani staré stroje včas vyměnitii nebo reparovati. A náprava ve směru tom nenastala dosud. Pokud byla naše valuta nízká, mohli jsme i při nehospodárne, drahé výrobě konkurovati v cizině a vyvážeti do ciziny. Nyní však, kdý se československá měna podstatně zlepšila, je teprve patrný nepříznivý-vliv technické nédokonalosti domácí výroby průmyslové i zemědělské. A tu má pomoci snižováni mezd. Zapomíná se, že vývoz, umožňovaný podprůměrnou mzdou dělnictva je stejné zhoubný a neudržitelný, jako vývoz umožňovaný jedině nízkou valutou. Je proto nutno založiti soutěžnou schopnost naší výroby na jejím technickém zdokonalení: lepších a úsporných strojích, Šetřících na lidské práci i síle pohánějící a zvyšujících výkonnost; na výrobních methodách, zjednodušujících a zlevňujících proces produkční (typisaci a norrtialisáci výroby) atd. Mechanické-snižování mezd vede jenom k zbídačení dělnictva, k dalšímu snížení jeho výkonnosti а k snížení jeho síly nákupní. Celní politika průmyslu pomoci nedovede. Zdatnější průmysl cizí, aby se vyhnul clu, přístě se usadí u nás a založí zde své podniky, jak činil za Rakouska a jak nyní již zase dělá v pohraničném pásmu průmysl říšsko-německý. Zahraniční úvěry mohly by dosti prospěti, bude-li jich užito pro investice. Snad by mohla prospěti i nucená státní půjčka, sloužila-li by stejným účelům.
Dr. E. Štern: V poslední době bylo raženo slovo »normalisace mezd«. Tento termín se zdánlivým vědeckým aprombem je používán ve veřejnosti. »Normalisace mezd« jakožto pojem je theoreticky nesprávný. Námezdní poměr není stálým stavem, mění se a opravdoví sociální politikové nepovažují tento stav za normální a konečný, nýbrž doufají, že bude přeměněn a že se již přeměňuje na společenský poměr, stejně jako soukromé podnikání nabude družstevních forem na př. vžitím se záv. výborů a rozšířením jejich kompetence v budoucnu. Proto též mzda, jež ie hlavním znakem námezdního poměru, nerepresenfcuje nám normál. Nehledě k tomuto zásadně ideovému" stanovisku, mzda je stále nestabilní a relativní, poněvadž je odvislá od hospodářské a sociální situace a je do značné míry výsledkem třídního boje, výsledkem měření sil společenských tříd. V době poptávky po pracovních silách mzda stoupá, v době hospodářské depresse, kdy je větší nabídka pracovních sil nežli poptávka, klesají mzdy a platy; vedle toho, jak jsem již uvedl, rozhoduje tu moment sociálního boje a poměr mezi podnikatelovým podílem a výší mzdy, boj o. participaci na případném zisku mezi podnikatelem a jeho zaměstnanci. A tu je tedy při mzdě, která je odvislá od poptávky a nabídky po pracovních silách, od momentů kulturně sociálních a sociálně politických, těžko hovořit o normalisaci vůbec. Tolik theoreticky. A nyní o »normalisaci« mezd dnes. Pan dr. Verunáč uváděl, že jsme po převratu zažili rychlé stoupání mezd, loňského roku pak jejich stabilisaci a nyní jejich odbourávání nazývá normalisaci. Normalisace je tedy pěknou vignetou pro snižováni mezd, aniž se bere ohled na poměr mezi cenami a mzdami. Úřední indexy cenové a mzdové — bylo
307 to již uvedenou — ukazují, že od roku 1914 ceny stoupaly v poměru 13krát, dělnické mzdy však pouze 10krát. Tedy k dosažení předválečného »normálu« bylo by třeba zvýšiti mzdy nehledě k tomu, že podíl mezd a platů ve výrobních a tržních cenách výrobků je dnes daleko nižší než před válkou; ukazují to Všechny publikované kalkulace. Vezměme v potaz ještě momenty kulturně a politicky sociální. Žijeme dnes v době sociálně pokročilejší než před válkou. Dělnictvo hraje v občanském životě poválečném zcela jinou roli než v předválečném monarchistickém Rakousku. To je společenský fakt a ten si vyžádá své hospodářské důsledky a může býti přehlédnut pouze v době abnormální přechodné krise. Dělnictvo bude žádat, aby jeho životní průměr byl vůči životnímu průměru ostatních tříd vyšší než před válkou, bude se domáhat, aby jeho podíl na celonárodním konsumu byl vyšší. Horník na př. se nedá již nikdy srazit na ono niveau hospodářské a sociální, na jakém se nalézal v poměru k ostatním třídám před válkou. Tedy nórmalisace mezd vzhledem ke skutečné hodnotě předválečných a dnešních mezd a vzhledem k nové sociální situaci by znamenala jistě spíše ještě zvyšování mezd nežli jejich všeobecné odbourávání. Nepropaguji zvyšování mezd nyní, v okamžiku, kdy řada našich podniků následkem stoupnutí valuty nemůže exportovat, ale nemělo by se též hlásat jako spásný prostředek všeobecné odbourávání mezd. Není to spravedlivé. Nevím, zda dnešní poměry jsou již tak vyrovnané, zda ceny potravin a šatstva činí v rozpočtu zaměstnanců tak malou položku, abychom nebrali stále ohled na populační politiku a ignorovali potřebu zajištění rodinného existenčního minima, jak tu bylo minule navrhováno. Pan dr. Verunáč naznačil, že pod normalisací mezd rozumí mzdu jedině podle výkonu, ne podle početnosti rodily. Jistě že tento postup je možný v dobách normálních, ale dnes nejsme ještě tak daleko vzhledem k stále panující abnormální drahotě nezbytných potřeb, abychom mohli prostě šmahem a to jak u zaměstnanců veřejných, tak u zaměstnanců soukromých rušit době odpovídající systém drahotních a ošacovacích přídavků, rozdílných u svobodných a ženatých, u bezdětných a u otce četnější rodiny. Byla tu akcentována nezbytnost výměry mzdy s ohledem na výkonnost a kvalifikaci. Souhlasím, je ale nutno otázku výkonnosti a kvalifikace zkoumali šířeji a neuvádět neustále, jakoby pokleslá výkonnost jedině dělnictva zaviiiovala dnešní situaci. Nevidím na př. v tom výkonnost našich podnikatelů a techniků, jestliže plná tři leta většina jich klidně spoléhala na exportní konjunkturu umožněnou devalvovanou hodnotou naší měny, čili na překotné vyprodávání se do ciziny na úkor domácího konsumu a nyní, když stoupla naše měna, hledají-li hlavní a jednostrannou záchranu ve větším Snižování mezd než to odpovídá poklesu cen. Tato jednostranná methoda bude míti za následek nejen snížení a pokles domácího konsumu, ale zároveň též velkou sociální nespokojenost a roztrpčenost, která se nebude zračití a manifestovat! v žádaném a potřebném stoupnutí výkonnosti a kvalifikace, nýbrž v stupňování nechuti k práci. Špatně placený námezdník nezvyšuje svůj výkon a kvalifikaci a není průkopníkem nových pracovních method. Navrhoval bych, abychom nehovořili stále o hojení hospodářské krise pouze sporem mezi podnikateli a zaměstnanci. Je to z národohospodářského hlediska více než malicherné. Dnešní hospodářská krise má. své hlubší kořeny jinde, nežli v mzdovém problému. Je způsobena válečnými škodami u nás i novými státními hranicemi. Nemáme volného přístupu do nástupnických států, náš domácí trh proti poměrům předválečným je zúžen a hlavní příčinou nezaměstnanosti u nás je přeindustrialisování řady odborů, zejména textilnictví. Ačkoliv jsou to věci všeobecně známé, přece
308 v novinách se v poslední době stále zdůrazňuje pouze otázka mzdová. A tu kladu otázku: Kolik našich textilních podnikatelů od převratu výrobu své továrny vzhledem k změněné situaci nějak zvláště specialisovalo, kolik jich přebudovalo své továrny na jinou výrobu? Za války a po válce byla založena spousta konjunkturních podniků, na př. marmeládoven, obchodních, spekulačních společností atd., abych uvedl, jak lehké podnikání u nás láká — a tyto bude nutno z velké části zavřít. — V tom tkví též kořen krise. Jsme již čtvrtý rok v republice a tu se táži, kolik bylo u nás založeno výrobních podniků v oborech u nás dosud nezavedených? Znám nesnáze, ale přes to málo bylo vykonáno. Využili jsme tuto dobu dostatečně k technickému zdokonalení našich podniků? Je vám znám nějaký technický patent nebo chemický vynález pronikavějšího významu zrozený v republice? A přece se pouze ve veřejnosti hovoří a stížnosti pronášejí do nekvalifikovanosti a nevýkonnosti zaměstnanců nižších kategorií. Uvedu jako· příklad stavebnictví. Mnoho se hovoří u nás o lichvě s prací rukou. Avšak zároveň je známo, že ačkoliv se málo staví, stavitelé výdělávají velké peníze, zejména u staveb státem subvencovaných. Cenový soud, zřízený na základě zákona o stavebním ruchu, nefunguje a táži se, kolik našich stavebníků zavedlo v dnešní katastrofální bytové nouzi a stavební drahotě nové pracovní a dokonalejší methody, kolik jich naučilo své dělníky úspornější práci — a bylo by toho třeba. Hovoří se a píše se hodně o typisaci staveb, o nezbytné tovární výrobě oken, dveří, celých koster budov, ale uskutečněno z toho bylo pramálo. Technická výrobní pokročilost je vždy ve spojitosti s vyspělostí nebo zaostalostí hygienických opatření v podniku a technikou k ochraně zaměstnanců. Jak hygienicky a technicky je vypraveno ha př. naše stavebnictví v dnešní době stavební krise, praví nám zpráva živnostenských inspektorů z r. 1930, která na str. 51. uvádí: »Živnostenský inspektorát pro práce stavební v Praze zmiňuje se obšírně o záchodech na stavbách, jež bývají upraveny stranou na staveništi zpravidla jen tak, že sedadlo tvoří trámek, pod kterým je otevřená jáma pro výkaly. I když je takovýto záchod určen současně pro několik dělníků, nemá ani dělících přepážek, ani vzadu nad sedadlem opěrné latě, aby zabráněno bylo pádu dělníků do výkalové jámy. Samostatný záchod pro dělnice scházel na stavbách vždy.« Přejete si ještě větší příklad technického primitivismu? Chcete-li, najdete ho ve zprávách živnostenských inspektorů. Je tam uveden případ, kdy ve větším továrním podniku v Cechách již 15 let nebyla myta okna a země nebyla řádně poklizena. Myslíte, že v tomto podniku je výrobní technika na výši situace? Myslíte, že tyto podniky nejsou světové konkurence schopny pouze proto, že se v nich platí příliš veliké mzdy? Tedy k ozdravění naší hospodářské krise musíme zdokonalovat pracovní výkon a kvalifikaci všech činitelů na výrobě zúčastněných, nejen dělnictva. Je nutno zdokonalit též naše obchodní methody a hledat i obchodní cesty a spojení obtížnější do ciziny. Bylo mi nápadné, že při příležitostných cestách do ciziny setkal jsem se v Německu v každém vlaku s našimi obchodními agenty, kteří většinou v Německu nakupovali, ale nesetkal jsem se za pobytu déle jednoho měsíce ve Švýcarsku ani s jediným naším příslušníkem, který by tam prodával, ačkoliv němečtí a rakouští agenti švýcarský trh obsadili a získali pro své země zpracování materiálu určeného pro přímý konsum švýcarský, na př. zpracování anglických látek, švýcarskými konfekcionáři zakoupených a ku Zpracování zadaných do země s nižší valutou. Prodáváme stále do ciziny většinou prostřednictvím Vídně a Německa, ale ne přímo. Jak nemáme potom trpět odbytovou krisí? Abych shrnul: Krise je způsobena především válkou, která
309 -
vyplýtvala statky a novým politicko-územním 'uspořádáním zejména ve střední Evropě, otázkami valutními a nelze její odstranění jednostranně hledat v otázce mzdové. Měli bych určití cesty k ozdravění naší hospodářské situace, řekl bych; 1. Je nutno zvýšit výkonnost všech výrobních vrstev a zdokonalit technická zařízení a pracovní methody. 2. Je nutno demobilisovat hypertrofii v některých oborech našeho průmyslu a nahraditi tento vhodnou přeměnou a nahražením podnikání v odvětví jiných druhů u. nás nedosti zastoupených. 3. Je nutno zvýšit hybnost a intensitu naši obchodní propagandy za hranicemi. 4. Výrobce a obchodník na vnitřním trhu musí si zvyknouti na obraty ve velkém a malé výtěžky při prodeji jednotlivých předmětů na rozdíl stále dnes panujícího malého obratu a velkých zisků. 1 naše družstva spotřebitelů budou si musiti odvyknouti mnohým válečným zlozvykům a nepružnosti. 3. Při určování-mezd, nemá-li dojít k sociálním nárazům, nespravedlnostem a zhoršení dnešních hospodářských a sociálních poměrů v republice, musí býti respektována reální hodnota mzdy a ne její nominelní výše. To znamená, že musí býti při nejmenším stabilisován životní průměr pracujících Vrstev. Snížení mezd nepřevyšuj nikdy sníženi cen nezbytných potřebí. Jinak faktické sníženi reální hodnoty mzdy bude míti za následek snížení pracovní intensity a zneklidnění hospodářského a sociálního života.
Sen. Jirásek: Jsem také přihlášen ke slovu. Dovolte, když poukáži na některé zjevy, s nimiž jsem se setkal jako praktik v družstevním hnutí. Chci poukázati právě na momenty, které vyvolaly dnešní situaci. My si musíme uvážiti, kdo zdražování začal. Začali to ti, kteří mají nejdříve jiti se mzdami dolů, začali to dělníci, zejména pokud vysokých cen se týče? -Pánové, kdo v roce 1914 zadržel zásoby zboží, kdo neodváděl zboží, kdo nechtěl dodržet závazky? Byli to mlynáři, kteří měli mlýny plné mouky. A proč to dělali, za jakým účelem? Byli to dělníci, kteří zvyšovali mzdy v době mobilišace a v době největšího útisku? Ne, pánové, zvyšovaly se ceny výrobků a to způsobem úžasným, řekl bych, nesmyslným. Je třeba, abychom si řekli, jaká je mentalita. My vám dokážeme, že ještě dnes jsme v tom stavu, jako jsme byli, a je to v prvé řadě obchod, který se nedovede do normálních poměrů vžiti. Dr. Verunáč také se ve své řeči zmínil o stížnostních komisích ą poukázal na to, že ony byly hlavní příčinou toho. že mzdy značně stouply. Ty stížnostní komise nevznikly proto, že by dělnictvo se dožadovalo vyšších mezd, ty vznikly z chování pánů důstojníků a velitelů v továrnách. Já na př. vím, co se dálo na Kladně s horníky a dělníky Pražské železářské společnosti. Tam, prosím, byli dělníci uvazováni, když hladem nemohli pracovat. To je prosím něco hrozného 'a je zajímavé, že to nebyli naši páni průmyslníci, nýbrž důstojníci sami, kteří pomáhali chrániti dělníky před průmyslníky. Byly to momenty, neuvěřitelné Na př. v Blansku důstojník z návodu průmyslníka rušiti kolektivní smlouvu, rušil první květen atd. a přece nebylo k tomu žádného důvodu. Takové poměry tu byly a na to si průmyslníci zvykli, zvykli si na to ‘ malí živnostnici a dnes situace je taková, že i páni, kteří by mohli klidné pohlíželi na poměr dělníka, uznávají, že tato abnormální situace odpovídá pravdě a skutečným poměrům. Jest třeba říci, kdo to byl, který využitkoval konjunktury, zda to byli dělníci. Bylo zde také mluveno se strany pana Dra. Strausse o tom, že v tomto směru jest zde rozhodným také obchod a že není to průmysl, který jen zdražuje, ale je to také obchod. V obchodě dnes panuje anarchie, která vznikla v době války. Vymlouvejte to dnes lidem, aby se této anarchii odnaučili. Když se před válkou koupil 1 vagon mouky za 4000 K, ten, kdo koupi zprostředkoval, žádal 2 proc. provise,
310 to bylo celkem 80 K; jindy spokojil se i s 1 proc. a měl pak 40 K provise při jednom vagonu. V době války stal se případ, který mně jest znám, že koupil kdosi od mlynáře 5 kg mouky po 2 K, prodal ji však 1 kg za 15 K a vydělal tudíž při 5 kg tolik, kolik před válkou by vydělal na 10000 kg, díti jednom vagóně. Tuto. touhu po velikém zisku z obchodu jen tak nevytlučeme. Já myslím, že to bude velice dlouho trvati. Ve spise »Konsumentenorganisation« se uvádí, že v Německu prodalo se za 300 milionů doutníků, s prodejní ceny připadlo na všechny interesenty, než se dostaly do krámu kupce, na 140 mil., na obchod pak 150 milionů. 2 toho je vidět nepoměr mezi zisky výroby a obchodu. A to bylo v Rakousku, Rusku a v celé řadě jiných států i myslím, že jeř potřeba, abychom své zraky na to obrátili a abychom zde poněkud o této situaci přemýšleli a snažili se jí odpomoci. Znám národohospodáře, který prohlásil, z jakých hledisk výroba má se díti. Řekl totiž: s co možná nejmenším vynaložením sil a nejmenší ztrátou příjemnosti práce. Co to znamená? Aby dělník co nejméně cítil tíhu práce,' aby mu práce byla příjemnou, a aby neztrácel tu příjemnost, kterou přirozeně každý jednotlivec potřebuje, když je nějakým způsobem zaměstnávám Této příjemnosti práce si dělník zajisté neopatří, bude-li mu snížena mzda. Děje se dnes výroba se .stanoviska spotřeby? Ne, ta se-děje jen s ohledem na Zisk a tento ohled se uplatnil v plné míře. Uvedu zde příklad: za Rakouska prodávaly se brambory za 15 K a hned po převratu agenti zvýšili cenu brambor na 24 K a pak konečně . vystoupla na 32 K. Já zde uvedu ještě jiné momenty à sice ukáži, jak to vypadalo za měsíc po revoluci. Přišel ke mně tehdy poslanec Křiž, který byl označován jako bolševik, a řekl mně: »Byl jsem na dvou schůzích na Slovensku a dostal, jsem tam od dělnictva 7.683 K ve prospěch republiky, odevzdejte je ministerstvu financí.« Pánové, domnívám ke, že od toho okamžiku jsme velice daleko. Jestliže je poměr dělníka dnes vůči státu jiný, než tehdy, tedy na tom dělnictvo nemá viny. V tomto směru měli jsme šetřiti náladou dělníků a měli jsme ji dovésti využitkovati. Dnes jest ovšem pozdě. Záleží to od situace a od názorů, jak se budou dále vyvíjet. Ze by dělník sám chtěl lichvařit s prací, je vyloučeno. Zaměstnavatelé jsou to, kteří dělníky hnali do lichvy s prací. V koželužském průmyslu před válkou se platilo za vydělání jedné kozinky 30 hal., později dostávali dělníci za tutéž kozinku K 1,50, aniž by tuto mzdu žádali. Zaměstnavatel měl vysoké válečné zisky a platil dělníku dobrovolně více, aby podnítil jeho výkonnost. To přirozeně svádělo dělníky, zvykli si jinému způsobu života a v tom se dělala chyba. Pokud jde o výkonnost, je vyloučeno, na při, abyste popoháněli pekařského dělníka k větší výkonnosti. Správně bylo poukázáno, že hor nika již za 3 K do dolu nedostanete. Uvažte sami, zda-li práce horníka byla správně honorována nebo nebyla, a zda-li najdete horníky, kteří by pracovali za mzdu, za kterou pracovali dříve. Horník půjde dělat za nižší mzdu jen tehdy, když ho k tomu doženete nezaměstnaností nebo hladem. Nevím dále, jakým způsobem docílilo by se větší výkonnosti u uzenářského dělníka. Máme na př. Chmelovu továrnu a různé družstevní podniky, v nichž dá se docíliti i 50 proc. zvýšení vvýkonnosti, ale kde průmysl stojí na. nízkém niveau po stránce technické, nelze o zvýšení výkonnosti dělníka vůbec míuviti. Já jsem měl příležitost seznati v tom směru celou řadu velkých podniků v cizině a o srovnání jich s našimi těžko hovořiti. Stalo se, že dělník, který měl trochu smyslu pro čistotu a použil při vzetí předmětu do rukou hadru, dostal za to důtku, že se nechce zamazati To jsou názory, které se muší vymstít. Jak vážně korporace zastupující zájmy obchodu chápou svůj úkol, vidíme nejlépe z toho, že v obchodní a živnostenské. komoře pražské se dostala
311 na přetřes otázka, zda-li má býti zaveden průkaz způsobilosti na zhotovování bačkor. Pánové, nevím, jak na tu věc mám pohlížeti, a tento případ je také nejlepší charakteristikou našeho obchodu. Poukazuji dále na nesmyslné zakládání obchodních společností. My jsme založili od převratu na 1500 obchodních společností. Co se tím vyplýtvá kapitálu je něco strašného, neboř dotyčné společnosti musí míti místnosti, telefon, několik osob k vedení. K takovým účelům investovaný kapitál leží nezužitkován. Jen dřevařských společností máme na 30 a jaká je dnes situace v dřevařském průmyslu, netřeba učiti. Kdybychom řešili takovým způsobem jako u učitelů a úředníků, nebo v kovoprůmyslu, nevím, komu tím prospějeme. To je jednostranné řešení a já nevím,’ zda s, ním dojdeme k určitému výsledku. Pokud se týká vývozu, máme několik případů nesolidnosti našeho obchodu a může o tom mluvit! na př. Voska s těmi jeho 50 vagony marmelády. Do Vladivostoku byly dopravovány hospodářské stroje, kterým scházely součástky. Tím, pánové, si náš průmysl nezíská nikde přátel. A nyní se dotknu normalisace. Já jsem chápal normalisaci tak, že to má býti jakési vyrovnání mezd. Já bych normalisaci viděl v tom, když má pekařský dělník 260 K a textilní 80—106 K, abychom zde docílili nějakého srovnání. Ale jak? Co budeme dělati s průmyslem, když sám nestačí se svou režií, aby byl schopen zahraničního vývozu? Nepostupuje se stejnoměrně. Nechci hovořiti o práci těžší nebo kvalifikovanější, ale o práci vůbec. Srovnávati takového dělníka* pekařského s jiným, který má 3krát až 4krát menší mzdu, není přece možné. Já rovněž bych souhlasil s tím, abychom svůj zřetel obrátili k tomu, aby se umožnila zvýšená výkonnost dělníka a zejména, aby se hledělo, jak to uvedl Dr. Štern, zříditi vhodnou organisaci obchodu. Konečně přichází tu v úvahu i otázka dopravních tarifů, otázka daňová a snižování výdajů státních. Stát skutečně jest velice drahým podnikem a v tomto směru velice těžce doléhá na průmysl. Průmysl v parlamentě není vůbec zastoupen. Je to veliká chyba, poněvadž kdyby měl průmysl četnější zastoupení, přišly by různé úvahy v parlamentě na přetřes. My sociální demokraté jsme často poukazovali na to, že to není správné, když průmysl není v parlamentě zastoupen. Jest také třeba, aby se trochu normalisoval život. Když vidíme týdenní výdělek 85 K u dělníka a na druhé straně přepych, že si musí zvykati na nízké mzdy, dělníkům nenamluvíme. Normalisování mezd by se mělo vztahovat! také na všechny ty, kteří mají nejlehčí práci, na pány ve správních radách, jichž příjem jde do milionů. Konečné by bylo důležito, aby bylo dělnictvo vícezainteresováno na hospodářském podnikání, ať na zisku nebo i jinak. Když tyto momenty uvážíme, uvidíme, že snad by se našel přece jen způsob, abychom nešli tou cestou, kterou jsme nastoupili a o které pan Dr. Štern řekl, že spíše povede k roztrpčení mezi dělnictvem, nežli k ozdravění poměrů.
Prof. Dr. Macek: Pánové, já bych se držel podle prof. Rauchberga pouze thematu: ceny a mzdy. Co tlačí vlastně k snížení cen a co tlačí k snížení mezd? Mám za to, že zde hlavním zjevem jest roztržení dvou trhů, zahraničního a vnitřního. Pokud jsme u nás měli válkou vnucený monopol výroby pro domácí trh, tedy povolovali výrobci vysoké mzdy. Pánové, co tlačí průmyslníky k tomu, aby snižovali ceny? Je to zahraniční trh. A co překáží snižování cen? To je vnitřní trh. My si stěžujeme na zahraniční láci, to přece je dobře známo, že za hranicemi naše výrobky jsou příliš drahé, a na vnitřní drahotu. My si stěžujeme na dumping ciziny, ale náš se má podporovati, neboř voláme po tom, aby se nám umožnil náš vývoz do ciziny při našich vysokých domácích cenách. Odtržení trhu zahraničního od vnitřního jest po mém soudu základní vada hospodářské politiky
312 průmyslového státu. To není naše specialita, to je všeobecné. Uvažme jen, jaké je to hrozné znetvoření myšlenky národního pokroku! My držíme cla a povolovací řízení, aby k nám cizí zboží nemohlo jíti, b 1. aby nebyli naši průmyslnici donuceni slevovati a potom, když u nás ceny neklesají, chceme, aby dělníci slevovali, aby průmyslníci mohli prodávati za vysoké ceny doma a za nízké ceny za hranicemi. To je ten paradox haší hospodářské politiky. Dr. Verunáč řekl to velice lapidárně: »Krise sama vynutí si určité koncese ať na zaměstnavatelích, ať na dělnictvu. My si musíme bytí vědomí toho, že podnikatel nebude snižovati ceny svých výrobků dotud, pokud jej poměry k tomu nedonutí, a dělník zase nebude snižovati svoji mzdu, dokud nebude muset.« To je jasné a naprosto správné. Neplatí nic dobrá vůle nebo chuť, tady platí »mus«. Podnikatelé vám nebudou slevovat, dokud nebudou muset. Slyšíte jejich nářek, že nemohou ustoupit cizí konkurenci! Automobily jsou u nás tak drahé a »proto« musí býti na ně uvalena vysoká cla! Pánové, za Rakouska jsme měli drahé železo a proto »musili« jsme míti vysoká ochranná cla, a že jsme je měli, nemohlo u nás železo zlevnit. Račte uvážiti, že v tom je kámen úrazu. Již Adam Smith dokázal, že kdo nechce dovážet, nemůže vyvážet. To jsou prostě dvě věci nerozlučně spojené. A tady je to donucení ke slevě. Chceme-li, aby zboží bylo zlevněno ještě před snížením mezd, musí se to vynutiti. Naši dělníci říkají podnikatelům: »Vy musíte začíti,« ač průmyslníkům pomáhají držeti ochranářskou politiku, neboř naši dělníci nejsou ještě tak daleko, aby pochopili, že volný obchod je pro ně; slouží dnes prostě za berana ochranářským průmyslníkům. Ještě o jedné věci bych se rád zmínil. Je to nejistota hospodářská, která nám brání, abychom konsolidovali svoji valutu. Já na př. ha rozdíl od některých pánů nesoudím, že by příčinou drahoty byla špatná valuta, neboť myslím, že je to totéž, když řeknu— drahota a špatná valuta. Faktum je, že naše majetková dávka a zvláště průtahy s ní nám překáží konsolidovat! naši valutu. Ten ministr financí se ještě nenarodil, který by znemožnil kapitálu, aby se stěhoval ze země, ve které se cítí víc zdaněným nežli je mu vhod, resp. nežli chce snášet. A dále je zde kapitola o nošení šibenic. Pánové, nosíme šibenice již 3 roky okolo uhlobaronů a velkostatkářů, a říkáme tomu znárodnění dolů a pozemková reforma. To ovšem nic nepomáhá, ale ohrožené podnikatele' to znepokojuje a odráží od investic, rozšiřování a zlepšování výroby. Byly zde uvedeny klouzavé škály mzdové. V tom ohledu by bývalo bylo potřeba nějakého určení, Neboť upravovat klouzavou škálu mzdy dle cen výrobků, jež dotčená továrna vyrábí, není správné, a rovněž je mnoho námitek uváděno proti spojení mzdové stupnice s indexními čísly udávajícími cenovou úroveň. Pánové, vy jste všichni tak zkušení, že víte, že soukromý zaměstnavatel nemůže na př. nějakého brusiče skla nutit, aby mzda jeho klouzala podle cen jeho výrobků, když ta mzda představuje několik málo procent v ceně tovarů. Ale co řekl prof. Rauchberg, to by ukazovalo na takovou klouzavou škálu, na které se čas od času dohodnou zaměstnavatelé se zaměstnanci, skála ta sice pohybuje se obyčejně podle Cen výrobků, nikoliv podle cen Životních potřeb, ale je věcí smluvenou mezi praktiky, není to jednoduchá proporce mezi cenou výrobků a mzdou; ty stupně bývají nepravidelně. Nevynaleznete škálu klouzavou, aby ji přijali ochotně zaměstnavatelé i zaměstnanci, nýbrž to bude věc dohody; je to prostě kolektivní smlouva s anticipovanými podmínkami její změny. Souhrn toho, co bych pokládal Za nutné k ozdravění hospodářských poměrů, jest tento; l. Vybrat rychle . majetkovou dávku a zreformovati daně, jež způsobují unikání kapitálu za hranice; 2. zavést právní bezpečnost do soukromého podnikání; 3, prováděti reformy určitě a ne systémem tak zv. nebezpečného vyhrožování; 4. zavést zkrátka to, čemu se říká svoboda obchodu a svoboda vnitřní. Naše vnitřní politika živnostenská je výborné charakterisována zavedením průkazu. způsobilosti do výroby bačkor, jak to připomněl p. senátor Jirásek. Přestaňme již jednou s tím bačkorářským průkazem způsobilosti, a za-, veďme svobodu do výroby a do obchodu vnitřního i zahraničního. Když jsme nuceni pracovali se zahraničním trhem, tedy nehleďme ten trh učiniti. pohodlným jen jedné straně. Náš průmysl bude se muset opravdu reorganisovati. Náš stát jako malý stát, nemůže si dovoliti politiku ochranářskou. Stát takový, jako je náš, buď se zdokonalí a včlení do světového obchodu, nebo bude rozdrcen. Budeme-li se bránit cizí soutěží zdražováním a ztěžováním domácí výroby, vystěhují se od nás nejlepší živly, protože v cizině najdou lepší podmínky k svému rozmachu. Musíme vydržeti světovou soutěž.
Dr. Verunáč: Dovolte, abych reagoval několika slovy na vývody pánů řečníků. Podotýkám, že théma je tak široké, že bychom mohli o těchto otázkách miuviti velice dlouho, poněvadž je zde celá řada souvislostí, které zde byly již také předneseny. Já chci hlavně po technicko-hospodářské stránce říci svoje mínění. Jestliže pan Dr. Stern se tázal, co techničtí hospodáři až dosud vykonali, mohu říci pouze tolik: O technickém hospodářství v pravém slova smyslu začalo se uvažovati bezprostředně před válkou. Válka pochopitelně všechny věci shroutila. Ve válce mluviti o technickém hospodářství nebylo možné, poněvadž výroba hnala se takovým tempem, že nikdo nepomýšlel na nějaké reformy technického zařízení. Já Vám podepíši, že celá řada našich podniků není po závodní stránce dobře organisována a pokud se týká technického zařízení, že celá řada našich podniků je zaostalá. O tom není mezi námi sporu. Je však otázkou, zdáti se to dá napraviti přes noc anebo v nejkratší době. Já tvrdím, že ne. Kdybyste tvrdili, že podnikatelé mohou obrátiti na technické zařízení důchody, které získali během konjunktury, já vám řeknu, že v největším počtu případů jsou tyto zisky již někde jinde. Nedají se tudíž k technické organisaci užiti. Že k té organisaci technické musíme přikročiti, o tom není sporu. Já dokonce tvrdím, že všechny sociální reformy musí v budoucnosti jíti ruku v ruce s technickým hospodářstvím a sice prostě proto, poněvadž je to jedině možná reální sociální politika. Když si všimnete těch prací, které vykonali američtí inženýři, kde zjistily se ztráty v _ průmyslu (kniha o tom vyjde v Masarykově akademii práce), uvidíte také, že Amerika našla správnou cestu neanketární. Takovým způsobem jedině se zjistí reální a konkrétní případy, kde to vězí, proč jsme měli celou řadu ztrát v průmyslu, proč dělník nemůže se zaplatiti tak, jak by měl býti placen, a proč nemůže vykonati tolik, kolik by měl. To my víme, ale prosím, máte již dnes statistiku, máte nějaký podklad, abyste mohli říci, jak to v průmyslu ve skutečnosti vypadá? To, co se říká, jsou samá krásná slova, ale ta naše krise nás donutí k věcem, o kterých říkáte, že nejsou možné. Život jé život. My. se té krisi můžeme vzpírat, ale ta krise je fakt. Dnešní krise je: likvidací hospodářských poměrů válečných, a jestliže máme krisi přetrvat, musíme se o to snažit! z obou stran. Žádná politická hesla zde neplatí, poněvadž se jedná o věc čistě hospodářskou. A nyní něco o těch technicích. Nemohli jste od nich žádat, aby vám přinesli spousty patentů po válce. Tу se nedají vyklepat z rukávu, neboť se na nich musí pracovat. Patent není jednoduchá a snadná věc; mnohdy je theoreticky velíce pěkný, ale prakticky se jinak o něm musí uvažovati. Nemohu popírat prostě spojitost vynálezce s podnikatelem samotným. To, co pan prof. Macek řekl, že totiž musíme
314 docílili právní bezpečnosti, a že jedině tenkráte dá se něco dělat, jestliže, bude určitý klid, pánové, to vám podepíši doslova. Nechtějte na podnikateli něco, jestliže je toto něco sociální strašidlo. Ne sociální reformy, nýbrž technicko-hospodářské reformy položené na reálné bási technické! Tou realisací se můžeme dostati ven. Musíme postaviti jednotlivce na to místo, které odpovídá jeho vlastnostem, postaviti ho do výrobního procesu tak, aby mohl svoji funkci vykonávat. Zde neplatí nějaké utopické ideály. Dále bych se chtěl dotknouti normalisace a typisace mzdy. To je také cesta k tomu, patří to také do technického hospodářství. Ale normalisace a typisace nedá se provésti najednou. V Americe již dávno o tom věděli a nejsou přece ještě tak daleko. Nezapomínejte, že americké závody mají ze sociálního hlediska také jisté závady a my nemůžeme jednoduše to, co se děje v. Americe, přenésti na naši půdu. Všechny ty věci nemohou se jen tak jednoduše přenášet.. To si přizpůsobíte, ale kdy to chcete přizpůsobit? Nemůžete tak současně učiniti v této krisi, nýbrž musíte se dříve dostati do klidných hospodářských poměrů. Já řeknu otevřeně, že hojiti se jedině na zádech dělnictva nebylo by správné. To dovedeme pochopit a snad mně bylo při poslední mé přednášce v tom směru špatně rozuměno. Ale tam, kde jsou dokázány určité abnormality, a tam, kde dokázáno početně, že V otázce mezd musí se dělat určité korrektivy, se těmto korrektivám nevyhneme. Mzdová a cenová politika jsou spjaty vespolek. Zdali však to budou ceny nebo mzdy, které půjdou dříve dolů, to já nevím, to teprve uvidíme. Dlužno dále připomenouti, že dojde k přeměně luxusní výroby; ale to je věc, která se dá velice dobře říci, která se však nedá jen tak jednoduše provésti. My si musíme býti vědomi toho, že je celá řada podniků, které vznikly ve válce, podniků konjunkturálních, které byly založeny na spekulaci, ale za tyto podniky žádný hospodář se nebude stavěti, poněvadž krise, která zde je, prostě je smete, neboť takové podniky nemají žádného důvodu k žití. My nepřejeme podnikům, které spekulují, na těch nemáme naprosto žádný zájem, my máme naopak zájem na podnicích, které jsou normálně fundovány. Co je to normalisace mzdy? Normalisace mezd neznamená Zaplatit textilního dělníka stejně jako pekařského. Pekařský dělník nebude placen tak jako textilní, neboť je otázkou, co dělá textilní a co pekařský dělník. Pánové, my musíme při vésti do určitého souzvuku výkonnost s výškou mzdy a to mi nebudete tvrditi, že v určitých případech jistý nepoměr zde jest. Dá se to dokázat a fakt, zdali se může výkonnost zvýšiti nebo ne, je další otázkou, o které tu nechci mluviti. Mluvilo se zde o snižování životní úrovně. V první řadě pojem životní úrovně dnes je pojem tak labilní, že je těžko říci: snížením mzdy bude se snižovat životní úroveň. Vezměte si k ruce statistiku, která vypracována byla při jednání hornickém, kde máte celkový výdělek dělníka a náklad na jeho výživu. Máte tam tyto poměry cd roku 1913 až do roku 1920 zakresleny. Jak vidíte, v roce 1913 dal dělník ze svého výdělku 60% na živobytí, v roce 1921 v květnu, kdy nám drahota poněkud poklesla, 46.5%, a v prosinci, kdy drahota opět sloupla, 56%. Tak tomu bylo v mechanice, hornických závodech atd. Tento případ máte a musíte míti v celé řadě jiných odvětví průmyslových, hlavně tam, kde se měnily mzdy ostřejším tempem. Nesmíme zapomínati, že podnikatel, když měl možnost přiraziti na výrobky, to také udělal. Byla zde možnost, tedy se to udělalo. Nám se nejedná a nemůže se nikomu jednati o to, aby dělníku se znemožňovalo živobytí, aby dělník měl snad hlad. To nikdo nemůže chtíti, ale tam, kde jsou výdělky příliš do výše vytaženy následkem mimořádných poměrů, se snížení mezd neubráníme. A o tyto Případy se jedná. Nejedná se tudíž o nějaké generelní snížení mezd, nýbrž
315 o normalisování mezd v těch případech, kde toho hospodářské poměry žádají. Nesmí se tudíž útočiti všeobecně na heslo normalisování mezd, pod kterým se neprávem rozumí pouze redukce. Pod názvem normalisace mezd mohu' rozuměti také určité zvýšení mzdy u dělnictva tam, kde přizpůsobení mzdy k výkonu může míti za následek zvýšení. Máme-li se do normálnějších (neříkám normálních) poměrů dostati, pak je to nezbytně nutno provésti. Já opakuji, že nám v první řadě chybí faktický podklad pro takovou normalisaci. Ta šetření, která se provedla v Americe, mají svůj význam a také u nás pro řešeni hospodářské krise jistě budou upotřebena. Na nich vidíte ona konkrétní fakta, která se dají při řešení použiti, a ta u nás dosud schází. Lavinovitá krise nás však donutí k podobnému opatření.
Posl. Tayerle: Já bych měl jen několik slov. Jest samozřejmé, že nemožno očekávati od této rozpravy nápravu poměrů, jaké zavládly, ale přece myslím, že rozprava naše přispěla aspoň k tomu, že některé -— třeba i známé věci — byly zde znovu zdůrazněny. Jest přirozeně úkolem jiných institucí, aby se těmito otázkami dále zabývaly, zvláště, když všichni se shodujeme v tom, že jsou tu poměry toho druhu, které vyžadují, aby se od anket přešlo k reálnější práci. Já dnes chci poukázati k tomu, že je jakýsi rozpor v řeči dra Verunáče, jenž neprávem činil výtku denním listům, že otázku normalisace mezd jinak pojímají, poněvadž právě s jeho strany resp. s té strany, kterou zastupuje, bylo zřetelně zdůrazňováno zejména v posledních dnech při určité příležitosti zcela jasně, že »bez generelního snížení mezd« se neobejdeme. Je přirozeno, že snižování mezd musí vyvolati odpor a jest -otázkou, jestli právě ty neklidné poměry, které z toho vzejdou, urychlí ozdravění našeho průmyslu, které se snad ód nich očekává. To bychom si stále opakovali stejné věci. Já mám za to, že nejen v minulé rozpravě, ale i dnes bylo prokázáno, že mzda konec konců nehraje tak důležitou roli ve výrobních nákladech. Já nepopírám, že tu a tam mohou býti určité výjimky jako ve všem, a kdybychom v praxi to, co se dnes v průmyslu děje, sledovali, mohli jsme pozorovati to, co řekl dr. Verunáč, že tu totiž neběží o žádné snižování mezd, nýbrž pouze o to, aby tam, kde snad mzdové poměry vyběhly příliš vysoko, event.. byly vyrovnány. A já myslím konec konců, že snad by se za předpokladu, že jde o věcné zkoumání, pokud se tak skutečně stalo, nenarazilo na odpor zásadní, poněvadž my vidíme v praxi, že tu a tam se to vyrovnání odehrává, aniž by docházelo k nějakým zvláštním konfliktům. Ale to, co se děje dnes, zejména když máme na mysli řešení krise průmyslové, a co se pokládá za hlavní prostředek toho řešení, přirozeně nemůže býti správnou cestou, poněvadž tu neběží o nějaké ojedinělé nebo výjimečné vyrovnání těch poměrů mimořádně vystupňovaných, nýbrž prostě o generelní akci vedoucí ke snižování mezd, ať již je to normalisace nebo cokoliv jiného. Pokud se mne týče, já za normalisaci bych nepovažoval samozřejmě snižování mezd, nýbrž určitou stabilisaci poměrů námezdních, stabilisaci, které se nikdo rozumný nebude brániti, poněvadž v souvislosti se stabilisaci vyplynou positivní ujednání. Vždyť cenové poměry poslední doby, které vyvolávány jsou stále stoupající drahotou, přirozeně musí přestátí, poněvadž jsou jednou z příčin, proč naše výroba trpí; vůbec jednou z hlavních příčin, proč naše výroba trpí, je právě nejistota drahotních a mzdových poměrů. Je-li náš průmysl tak daleko, aby se těmto poměrům dovedl podívat! do tváře, a dověděti rozumným způsobem počítati s druhým kontrahentem, se kterým musí počítati, pak myslím, že snad jsou poměry tak daleko, aby o těchto otázkách se dalo hovořiti, aniž by se pří tom muselo sahat k snižování životní úrovně, která nemůže býti snižována, když nechceme
316 současně ohroziti průmysl, poněvadž klesá tím kupní síla a v důsledku toho také spotřeba. To je věc jistě ožehavá a velice choulostivá, než aby mohla býti generelně vyřizována. Já mám za to, že se na výkonnost dělníků mnoho hřeší. Je mnoho pravdy v tom, že náš průmysl není tak zařízen jako jinde, ale to spočívá právě v našich poměrech. V Německu průmysl mohl se vyvinouti aspoň v některých odvětvích, poněvadž měl rozlehlá odbytiště, s kterými již také mohl předem počítali, kdežto náš průmysl byl v malých poměrech a ty poměry se po válce nezlepšily, naopak na určitou dobu ještě zhoršily, ale přes to sotva si můžeme stěžovati generelně na nedostatečnou výkonnost. Pánové, není pravda všechno s tou nedostatečnou výkonností. Mluvilo se o nedostatečné výkonnosti ve stavebních odborech, ale sami Zaměstnavatelé konstatovali, že tomu tak není, naopak že v určitých kategoriích výkonnost ještě stoupla nebo alespoň se blíží předválečné výkonnosti. Je celá řada dokladů, že snížení pracovní doby na 8 hodin denně nepůsobilo žádným škodlivým vlivem, nýbrž konstatují se tytéž výsledky ve výrobě, resp. se konstatuje, že výkonnost neklesla. Výkonnost byla slabší v těch dobách, kdy byla nedostatečná výživa, kdy spolupůsobily psychické poměry, kterými trpěl celý . svět. Tyto poměry se vesměs ještě neodstranily, ale lze jistě již dnes pronášeli odůvodněnou naději, že jakmile bude náš průmysl plně zaměstnán, také poslední příznaky této válečné psychosy pominou. Je velice těžko někoho nutiti k nějaké vysoké výkonnosti, když na druhé straně vidí příšeru nezaměstnanosti. Prosím, nesmíme přehlížeti, že tato okolnost může spolupůsobili, neboř právem vyvolává u dělníka domnění, že čím dříve bude s prací hotov, tím dříve bude bez chleba. V tomto ohledu dalo by se velice těžko povšechně mluvili o tom, že výkonnost poklesla a že právě proto nutno uvést v soulad mzdu s výkonností. Kdybychom srovnali výkonnost předválečnou s nynější, shledáme, že jsou dnes poměry vyrovnány. Naproti tomu nemůžeme konstatovati, že v témže poměru k předváléčné jest také dnešní životní úroveň resp. mzda. Já mám za to, že, chceme dojiti k ozdravění poměrů a máme-li otázku životní úrovně na mysli, musíme se zabývati, ať chceme nebo nechceme — čím později, tím hůře pro nás —Otázkami ceny zboží, musíme se zabývati dále zkoumáním poměru, v jakém jest mzda k této ceně a ostatní činitelé, tedy také zkoumáním podílu zisku, připadajícího obchodu a vůbec zkoumáním všeho toho, co bylo jíž v debatě vzpomenuto. Já mám za to, že to, co řekl p. dr. Macek o volném obchodě a o příčinách, které tu spolupůsobí, že je to sice správné, ale zase na druhé straně nemůžeme přehlížeti tu situaci, v jaké se nalézá nyní, stát a všichni ti, kteří v tomto státě chtějí existovati. Tu je někdy odůvodněna celní ochrana a ty prostředky, kterých se zde užívá a které potom vyvolávají neúmyslné výstřelky. Nemůže přece býti snahou dočasné celní ochrany, která tu a tam byla správná, aby Vyvolávala neb podporovala poměry, jaké se jevily a jeví, nýbrž tady běží o to, abychom získali čas k přechodu do normálních poměrů. Já se nedívám černě na poměry, poněvadž kdybychom tak měli činiti, pak se stává problematickou existence celého státního útvaru, a pak by bylo dobře, kdybychom si po. řádně věc rozmysleli, když máme již za 3 roky republiky ztráceti naději a domnívali se, že nejsme schopni existence. To jsou otázky, které jsou právě proto tak naléhavé, poněvadž znamenají pro nás podmínku dalšího našeho hospodářského života, a jest nesporno, že s tím větší odvahou a s tím současně větší rozvahou musí býti (konečně řešeny. Jest nesporno, že právě to, co byľo zde vzpomenuto, to neřešení ještě otázek, ať již pozemkové, neb znárodnění dolů, že tu také spolupůsobí. To nelze popírati.
317 Já konstatuji, že zejména právě postup pozemkově reformy, jak je prováděn, nejen že nezlepšuje situaci, nýbrž ještě zhoršuje, ale v tomto ohledu narazíme přirozeně na neporozumění, resp. na snahy činitelů, kteří tu mají docela jiné plány na mysli a ve kterých se přirozeně rozcházejí s těmi názory, jež po stránce sociální jsou na mysli. Parcelace pozemků tak, jak se provádí dnes, zhoršuje situaci a působí nezaměstnanost. To jé konstatováno v celé řadě případů, na druhé straně, pravda, vyvolává nejistotu a v určitých případech podlamuje podnikavost, ale právě proto myslím, že je dobře na místě, když si ty věci uvědomíme a budeme působiti k tomu, aby zejména v pozemkové reformě nepostupovalo se se strany těch činitelů, kteří usilují o rozdělení na drobné malé pozemky, poněvadž tím. se hospodářská situace státu a zejména otázka nezaměstnanosti neřeší, nýbrž naopak ještě posiluje nemožností zaměstnati zemědělské dělnictvo a úřednictvo. Jestli má z této rozpravy vzejíti nějaký výsledek, tedy mám za to, že může to býti jen ten, jak bylo touto rozpravou konstatováno, že prostě snižování mezd nemůže znamenati ozdravění našeho průmyslu. Že bychom měli touto rozpravou řešiti veliké problémy hospodářské krise, toho názoru nesdílím a mám názor, že bychom se zbytečně oddalovali od předmětu. Úkolem Sociálního ústavu bylo snad řešení po stránce theoretické, ale přece myslím, že byla to rozprava, která má na mysli praktické poměry, zejména luštiti otázky mezd, event, cen, resp. poměry mezd, jaké se jeví v ceně zboží a luštiti je se zřetelem k nezaměstnanosti a ke krisi, ve které se. náš hospodářský život nalézá. Tento úkol rozprava potud splnila, že vytkla určité podněty, kterých jest dlužno šetřiti a zejména zdůraznila, že nemůže býti úkolem našeho hospodářství a našich činitelů, kteří se v hospodářském životě uplatňují, aby prostě usilovali o to, jednostranným snižováním mezd luštiti tento sociální problém, ve kterém se dnes nalézáme.
318

Citace:

Mzdy a ceny. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1922, svazek/ročník 3, s. 137-143, 240-248, 295-295, 321-332.