Zamítnutí (pro nepřípustnost) stížnosti dra A. K., přestoupivšího ze služby soudcovské do služeb soukromých proti výnosu ministerstva spravedlnosti, které odmítlo vydati prémiovou reservu novému nositeli pojištění.
Stěžovatel oznámil podáním ze dne 5. července 1920 ministerstvu spravedlnosti, že vystupuje ze státní služby a resignuje na svoji dosavadní hodnost rady zemského soudu. Současně žádal, aby mu přiřčena byla po stránce materielní všechna práva, příslušející zákonně státním zaměstnancům v případě resignace, zvláště dle zákona o pensijním pojišťování soukromých zřízenců podle novely ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. Ministerstvo spravedlnosti přijalo naříkaným výnosem prohlášení jeho, že vystupuje ze služebního poměru a doložilo: »Ke své žádosti o zachování výhod, ze služebního poměru vyplývajících, poukázán budiž na ustanovení § 86., odst. 1. služební pragmatiky, kteréž zákonem o pensijním pojištění zřízenců soukromých nemůže býti dotčeno.« Stížnost béře vyřízení to v odpor pro nezákonnost a vadnost, resp. neúplnost řízení, neboť bylo prý zákonnou povinností ministerstva spravedlnosti zjistiti, že stěžovatel vstoupil do pojistné povinnosti dle zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. a vydati dle § 68., odst. 2. a § 2. odst. 3. této novely plnou prémiovou reservu. § 68. odst. 2. cit. nov. ve spojení s předpisem § 2., bod 3. ukládá ovšem státu jako dřívějšímu zaměstnavateli resignovavšího úředníka, který vstoupil do pojistné povinnosti podle zákona o pensijním pojištění soukromých zřízenců, aby vydal nositeli pojištění, u něhož bývalý zaměstnanec státní jest pojištěn, prémiovou reservu, která by byla u Všeobecného pensijního ústavu nashromážděna, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u tohoto ústavu. Nebylo-li by žádosti o převod prémiové reservy náležitě vyhověno, jest nositel pojištění dle § 77. cit. zákona oprávněn zahájiti proti státu jako dřívějšímu zaměstnavateli spor, jejž rozhoduje s vyloučením práva výměrového přímo ministerstvo sociální péče а k němuž jest přibrati i pojištěnce, může-li rozhodnutí o takovém nároku míti vliv na jeho právo. Z toho však jest patrno, že vyřízení, jehož se stěžovateli po této stránce dostalo od ministerstva
46 spravedlnosti a jež on béře v odpor, není žádným rozhodnutím sporu o vydání prémiové reservy, jak stížnost zřejmě za to má, nýbrž pouhým prohlášením ministerstva spravedlnosti jako strany a že sporný nárok o převod prémiové reservy není v cestě administrativní dosud rozřešen. Stížnost do zmíněného výnosu ministerstva spravedlnosti pro odepření převodu prémiové reservy podaná jest proto dle §§ 2. a 5. zákona o správním soudě nepřípustná a slušelo ji dle § 21. téhož zákona odmítnouti.
(Nález nejv. správ. soudu z 30./3. 1921, č. 12794/20.)
47