Ochrana dělnická.
Nařízení vlády republiky československé ze dne 21. října 1922, č. 304, o výpovědní lhůtě pracovních (služebních) poměrů pří hromadném propouštění zaměstnanců po dobu hospodářské krise.
Na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., se nařizuje:
§ 1. — Výpovědní lhůta pracovních (služebních) poměrů v závodech, na něž se vztahuje zákon ze dne 25. února 1920, čís. 144 Sb. z. а n., o závodních a revírních radách při hornictví, nebo zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, činí při hromadném propouštění zaměstnanců z příčin mimo pracovní (služební) poměr ležících po dobu účinnosti tohoto nařízení nejméně jeden týden, není-li smlouvou, posledním pořízením, soudcovským výrokem anebo právními předpisy pro určité poměry pracovní (služební) stanovena lhůta delší.
§ 2. — Za hromadné propouštění se pokládá, propustí-li zaměstnavatel během jednoho kalendářního měsíce nejméně 10% zaměstnanců prvního pracovního dne v měsíci zaměstnaných, pokud není kolektivními smlouvami ustanoveno něco jiného. Bylo-li v kalendářním měsíci propuštěno pět nebo ještě méně zaměstnanců, nepovažuje se to za propouštění hromadné.
§ 3. — Propustí-li zaměstnavatel zaměstnance z práce, nedodrže lhůty uvedené v § 1, jest povinen zaměstnanci nahradí ti, po případě doplniti mzdu s veškerými přídavky ve výši průměrného výdělku v posledních čtyřech, týdnech, a to v závodech plně zaměstnaných za pracovní týden následující po propuštění a v závodech, ve kterých v posledních čtyřech týdnech se pracovalo jen několik dnů v týdnu, za průměrný týdenní počet těchto pracovních dnů.
§ 4. — Ustanovení tohoto nařízení nevztahují se na zaměstnance sezónní, na zemědělské denní dělníky, dále na zaměstnance, s nimiž byla sjednána pracovní smlouva na určitou dobu nebo na zkoušku nebo k vykonání jednotlivého pracovního úkonu anebo k zhotovení určitého díla.
§ 5. — Právo obou stran zrušiti předčasně pracovní (služební) poměr z důležitých příčin, stanovených příslušnými zákonnými předpisy, zachovává se v platnosti.
§ 6. — Práva zaměstnanců plynoucí z předchozích ustanovení nemohou býti po dobu účinnosti tohoto nařízeni pracovními (služebními) smlouvami ani zrušena, ani obmezena.
§ 7. — Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude platnosti dnem 1. března 1923.
Provedením jest pověřen ministr sociální péče v dohodě s ministry obchodu, veřejných prací, zemědělství, vnitra a spravedlnosti.
(Vyhlášen v částce 110 Sb. z. a n. dne 24. října 1922.)