Č. 5535.

Nemocenské pojišťování. * Pojištění u nepříslušné pokladny vylučuje po dobu svého trvání nucené pojištění u okr. nemoc. pokladny, když ono pojištění co do způsobu a míry vyhovuje požadavkům nemocenského zákona.
(Nález ze dne 29. března 1926 č. 6591).
Prejudikatura: Boh. 4376 adm.
Věc: Mg. Pr. Jaroslav N. v P. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vady řízení.
Důvody: Ve sporu okr. nemoc, pokladny v P. se st-lem o zaplacení pojistných příspěvků rozhodla osp v P. výměrem z 27. září 1923, že okr. nemoc, pokladna v P. jest pro nemoc, pojištění Barbory V., jako zaměstnanky st-lovy výhradně příslušnou a že zaměstnavatel jest povinen dle § 33 nem. zák. zaplatiti pokladně té příslušné pojistné příspěvky za dobu od 1. září 1921 do 17. září 1923 v úhrnné výši 501 K 16 h. K odvolání zaměstnavatele zrušila zsp v Praze rozhodnutím z 10. května 1924 onu část výměru I. stolice, jímž odvolatel byl uznán povinným doplatiti okr. nemoc, pokladně v P. pojistné příspěvky za V-ovou, potvrdila však výměr I. stolice, pokud vyslovil pojistnou příslušnost zmíněné zaměstnankyně k okr. nemoc, pokladně v P. Toto částečné zrušení výroku I. stolice odůvodnila zsp tím, že by nebylo slušno a spravedlivo, aby se zaměstnavateli, který se za uvedenou dobu o pojištění jmenované byť i u nepříslušné pokladny postaral, byla ukládána povinnost za tutéž dobu platiti pojistné příspěvky okr. nemoc. pokladně v P., která v té době vůbec žádné pojistné risiko neměla. Min. soc. péče vyhovělo nař. rozhodnutím odvolání okr. nemoc, pokladny do rozhodnutí II. stolice, pokud jím byl st-l zproštěn povinnosti doplatiti odvolatelce pojistné příspěvky za laborantku V-ovou, a zrušivši tuto část rozhodnutí, vyslovilo, že st-l jest povinen doplatiti okr. nemoc, pokladně v P. pojistné příspěvky za Barboru V. od 1. září 1921 do 17. září 1923 částkou vyměřenou dodatečně podle mzdy zaměstnavatelem uvedené a stravy, t. j. Kč 383-24, poněvadž nemoc. pokladna soukr. úředníků a zřízenců v Praze jako pomocná pokladna podle čl. XXI odst. 3 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. nebyla podle čl. VII. zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. vůbec oprávněna pojišťovati v uvedené době Barboru V. s účinkem § 13 č. 1 odst. 1 nem. zák., která proto nemohla býti zaměstnavatelem přihlášena k této nemoc, pokladně s účinkem právě cit. ustanovení nem. zákona. V. byla ostatně přihlášena k této pokladně teprve dne 1. listopadu 1921, kdežto do zaměstnání u st-le vstoupila již 1. září 1921, stala se tedy již tímto dnem dle zákona členem okr. nemoc, pokladny, které tudíž od tohoto dne příslušejí pojistné příspěvky za ni.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Jest mimo spor, že nemoc, pokladna soukr. úředníků a zřízenců v Praze nebyla v kritické době vzhledem k předpisu čl. VII. pens. zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. příslušnou pojistiti Barboru V-ovou pro případ nemoci s účinkem § 13 odst. 1 č. 1 nem. zákona; nepopřena jest i pojistná povinnost jmenované ve smyslu § 1 nem. zákona. Věcné námitky stížnosti zhušťují se v právní názor, že st-l nemůže býti uznán povinným dopláceti okr. nemoc, pokladně nemoc. pojistné příspěvky za dobu, po kterou byla jeho zaměstnankyně V. pojištěna byť u nepříslušné nemoc. pokladny, jež nesla plné risiko pojistné. Názor ten shoduje se s právním náhledem, který vyslovil nss již v nálezu Boh. 4376 adm., že i pojištění u nepři slušné nemoc. pokladny po dobu svého trvání vylučuje nucené pojištění u okr. nemoc. pokladny, když ono pojištění co do způsobu a míry vyhovuje požadavkům nemoc. zákona. K tomuto výkladu vedly soud úvahy založené jednak na účelu nemoc. pojištění, jednak na znění § 13, odst. 1 č. 1 nem. zák., který podrobuje obligátornímu nemoc, pojištění u okr. nemoc, pokladny jen ty osoby pojištěním povinné, které nejsou u některé jiné v § 11 uvedené pokladny pro případ nemoci pojištěny způsobem a měrou tímto zákonem stanovenou, spokojuje se tudíž tím, aby u oné jiné pokladny byly splněny věcné zákonné požadavky. Na tomto právním názoru setrval nss i v tomto případě.
Nař. rozhodnutí, jež výrok o povinnosti st-lově odůvodnilo tím, že nemoc. pokladna soukr. úředníků a zřízenců nebyla dle čl. VII. pens. zákona č. 89/1920 k nemoc. pojištění V-ové vůbec oprávněna, spokojilo se tedy pouhým zjištěním nepříslušnosti této pokladny, aniž zkoumalo, zda pojištění u této nepříslušné pokladny co do způsobu a míry hoví požadavkům nemoc, zákona. Pak jest však zřejmě názoru, že pojištění u nepříslušné pokladny nemůže za žádných okolností osvoboditi zaměstnavatele od doplacení příspěvků příslušné okr. nemoc, pokladně, a jest tudíž v rozporu s výkladem zákona, jak shora byl podán. — — —

Citace:

č. 5535. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 677-678.