Č. 5490.

Nemocenské pojišťování: * Proti nároku okr. nemoc, pokladny na placení ušlých pojistných příspěvků dle § 33 n. z. nemůže zaměstnavatel v řízení správním compensando namítati nemocenké podpory, jež poskytl svým nepřihlášeným, pojištěním povinným zaměstnancům.
(Nález ze dne 15. března 1926 č. 23559/25).
Věc: Firma Ch-ský cukrovar, akciová společnost v Ch. proti ministerstvu sociální péče stran nemocenského pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. soc. péče uznalo nař. rozhodnutím v pořadu stolic správních stěžující si cukrovar povinným nahraditi okr. nemoc, pokladně v K. za její zaměstnance ušlé nemoc, příspěvky částkou 40489 Kč 20 h. Nař. rozhodnutí, jež recipovalo důvody druhé stolice, opírá se o předpis §§ 31 a 33 n. z. a dodává k námitce kompensační, vznesené stěžující si společností, že ředitelství cukrovaru by bylo povinno dle § 32 n. z. nahraditi okr. nemoc. pokladně podpory úředníkům poskytnuté, kdyby tato byla náklad ten podle zákona a stanov učinila, ježto zaměstnavatel, který nedostojí ohlašovací povinnosti, jest povinen nahraditi pokladně všechen náklad, který byl spojen s podporou osob vůbec neohlášených, a podotklo ještě dále, že nehledíc k ustanovení § 32 n. z., nemohou správní úřady vůbec rozhodovati o nárocích na kompensaci podpor, které ředitelství cukrovaru na místě okr. nemoc. pokladny zaměstnancům vyplatilo, poněvadž podpory tyto nespočívají na veřejnoprávním titulu, kdežto zákonné pojistné příspěvky nemocenské jsou dávkami rázu veřejnoprávního.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l považuje nař. rozhodnutí za nezákonné proto, že po celou dobu, po kterou její zaměstnanci u okr. nemoc, pokladny nebyli přihlášeni a na kterou se předpis pokladničních příspěvků vztahuje, těmto svým zaměstnancům v případě onemocnění poskytovala veškeré plnění způsobem a měrou, jak k tomu jest zavázána okr. nemoc, pokladna, takže jest vyloučeno, aby okr. nemoc, pokladnu v K. za tuto dobu již uplynulou mohlo stihati jakékoli ručení neb jakékoli výlohy.
Námitka tato není důvodná. Míní-li st-lka těmito vývody uplatniti, že plněním dávek způsobem a měrou v nemoc, zákoně předepsanou byla liberována od povinnosti své zaměstnance u okr. nemoc, pokladny místně příslušné pojistiti, jest na omylu, neboť obligatorní pojištění u okr. nemoc, pokladny odpadá dle § 13 odst. 1 č. 1 n. z. jen tenkráte, je-li dotyčný zaměstnanec pojistné povinnosti podléhající pojištěn u některého z ostatních v § 11 n. z. taxativně vypočtených náhradních ústavů. Že by tomu tak bylo, stížnost netvrdí a ze správních spisů též neplyne. Pak ovšem dle cit. § 13, odst. 1, č. 1 n. z. stali se zaměstnanci, o které tu jde, ex lege členy okr. nemoc, pokladny, místně příslušné, a jest stěžující si společnosti dle § 33 n. z. hraditi po dobu tohoto členství nemoc. příspěvky. Nárok pokladny na tyto příspěvky nečiní zákon závislým na tom, aby pokladna tyto své členy fakticky podporovala; nemůže se proto stížnost brániti proti tomuto požadavku, že okr. nemoc, pokladnu za spornou dobu již uplynulou nestihá ani ručení ani nějaké výlohy.
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje stížnost dále v tom, že úřad nevzal zřetele na compensando uplatňovanou pohledávku st-lčinu, jež jí prý vznikla tím, že v kritické době poskytovala svým zaměstnancům na místě okr. nemoc, pokladny veškeré nemoc, zákonem určené podpory nemocenské.
Kompensací zanikají závazky v tom případě, střetne-li se pohledávka jedné strany s protipohledávkou druhé strany, jsou-li obě po právu a stejnorodé (arg. § 1438 o. z. o.).
St-lka snaží se proti názoru žal. úřadu, že namítaná protipohledávka jest rázu soukromoprávního a že o ní úřady správní nemohou vůbec rozhodovati, dovoditi, že obě pohledávky jsou veřejnoprávní a že o obou jest povinen rozhodnouti úřad dle § 41, odst. 1 n. z. příslušný. Názoru tomu nelze přisvědčiti.
Pohledávka pokladny na zaplacení nemoc, pojistných příspěvků, zakládající se na § 33 n. z., jest nesporně povahy veřejnoprávní a jsou příslušný o takovéto pohledávce rozhodovati správní úřady dle odst. 1 § 41 n. z. Naproti tomu jest pohledávka stěžující si společnosti, jež jí dle tvrzení jejího vznikla tím, že svým zaměstnancům poskytovala nemoc. podpory, k nimž dle nemoc. zákona byla povinna okr. nemoc. pokladna v K., rázu soukromoprávního, lze ji snad uplatniti z některého titulu práva soukromého, na příklad z § 1042 o. z. o., nikoli však z titulu práva veřejného, totiž ze zákona nemoc., jenž neobsahuje ustanovení, z něhož by se takový nárok vůči pokladně dal dovoditi (srovnej §§ 62, 64 a 65 a contr. n. z.). Avšak i kdyby bylo lze přisvědčiti názoru stížnosti, že se tu vlastně uplatňuje kompensací veřejnoprávní nárok, který přísluší zaměstnancům vůči pokladně z předpisu § 6 n. z. a jenž st-lka na sebe převedla, ani pak by správní úřad o tomto nároku rozhodovati nemohl, poněvadž spory pojištěnců s okr. nemoc, pokladnou o pojistné dávce patří do výhradné kompetence rozhodčího soudu pokladny. Vyslovil proto žal. úřad právem svou nepříslušnost k rozhodování o uplatňované protipohledávce.
Míní-li stížnost, že správní úřad, příslušný dle § 41 n. z. k rozhodování o požadavku pokladny na nemoc, příspěvky, musí se zabývati i otázkou kompensačního nároku jakožto otázkou předcházející, vychází z nesprávného předpokladu; neboť řešení sporu o placení pojistných příspěvků dle § 33 n. z. nevyžaduje, aby se úřad předem vypořádal s otázkou, zda jest tu snad vzájemný nárok zaměstnavatelky, jak jej stížnost uplatňuje, a nejde tedy o prejudicielní otázku, kterou by si úřad správní v rámci své kompetence mohl vyřešiti.

Citace:

č. 5490. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 585-587.