Č. 5581.Policejní řízení trestní (Slovensko): O podmínkách obnovy řízení v polic, řízení trestním a o řízení o žádosti za povolení obnovy.(Nález ze dne 16. dubna 1926 č. 8191). Věc: Oskar Sz. v B. proti župnímu úřadu ve Zvoleni o obnovu řízení při nedodržení soupisové povinnosti.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: K oznámení stpú-u v Praze, že st-l nesplnil soupisovou povinnost ohledně svého zabraného pozemkového majetku v H. a T., byl st-l v postupu instančním rozhodnutím župního úřadu ve Zvoleni z 1. února 1923 odsouzen pro přestupek § 5 nařízení z 9. ledna 1920 č. 61 Sb., spáchaný zanedbáním včasného splnění soupisové povinnosti k pokutě 5000 K, pro případ nedobytnosti do vězení na 30 dní. Podáním de praes. 13. srpna 1923 žádal st-l za obnovu řízení dovolávaje se § 446, bod 3, trest. řádu. Jako důvod uvedl, že svědek Arnošt P. v Š. může potvrditi, že stpú určil st-li lhůtu ke splnění ohlašovací povinnosti, a že on soupisové archy v této lhůtě dal na poštu. Současně žádal, aby u pošt. úřadu bylo zjištěno, kdy podání na poštu se stalo. Expositura okr. úřadu v Š. žádosti rozhodnutím ze 12. února 1924, vzhledem k ustanovení bodu 2 § 193 pol. trest. úpravy nevyhověla. St-lovo odvolání župní úřad ve Zvoleni nař. rozhodnutím zamítl a rozhodnutí prvé stolice potvrdil.O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:Policejní trestní řízení na Slovensku je upraveno nařízením býv. uh. min. vnitra a min. sprav. č. 65000/1909. Ustanovení § 191, bod 3. tohoto nařízení připouští jako mimořádný opravný prostředek obnovu řízení ve věci trestním rozsudkem již pravoplatně skončené, když žadatel uvede takové nové podstatné faktum neb důkaz, o kterém lze předpokládati, že ho v prvotním řízení použíti nemohl a které faktum resp. důkaz ať o sobě, ať ve spojení s tím, co bylo v prvotním řízení uvedeno, činí pravděpodobným zastavení řízení neb sproštění odsouzeného neb provinění jeho pouze takovým skutkem, který podléhá ustanovení zákona, min. nařízení neb řádu, obsahujícímu trestní sazby mírnější než vyměřený trest. Podle 1. a 2. odst. § 193 úřad, který jednal ve věci v instanci I., nežádá-li obnovu osoba oprávněná, neb nežádá-li oprávněný za obnovu z některého důvodů v § 191 uvedených, aneb je-li uvedený důvod patrně bezpodstatný, odmítne žádost bez líčení, v opačném případě pak nařídí výměrem projednávání žádosti za obnovu řízení.St-l odůvodňoval svoji žádost za obnovu řízení — jak již bylo uvedeno — tím, že povinnost soupisovou splnil ve lhůtě, kterou mu stpú povolil a dovolával se o pravdivosti tohoto tvrzení svědectví Arnošta P. v Š., žádaje současně, aby bylo zjištěno, kdy podání soupisových archů na poštu se stalo.Úřad prvé stolice k této žádosti dotázal se stpu, zda skutečně st-li byla stanovena zvláštní lhůta ku předložení soupisu a když na jeho dotaz se mu dostalo sdělení, že st-l o prodloužení soupisové lhůty nežádal, tak že nemohlo mu býti prodloužení lhůty povoleno a že soupis předložil až 17. ledna 1921, žádost zamítl s doložením, že by bylo zbytečno vyslýchati uvedeného svědka a zjišťovati, kdy soupisové archy byly dány st-lem na poštu. Odmítl tedy st-lovu žádost za obnovu řízení bez líčení, ježto důvod pro obnovu řízení uplatňovaný pokládal vzhledem ku sdělení stpú-u za bezpodstatný.St-lem podané odvolání zamítl žal. úřad, jednak z důvodu I. stolice, jednak proto, že st-l vzdor vyzvání nepředložil přípis stpú-u, kterým mu lhůta ku podání soupisu byla prodloužena a poněvadž dokazování toto svědkem vůči popření stpú-u nemá za přípustné.Stížnost brojí jednak proti výroku, že st-lem tvrzené prodloužení lhůty ku podání soupisu nelze dokazovati svědeckou výpovědi, nýbrž jedině listinou, když stpú prodloužení lhůty popřel, namítajíc, že pro výrok ten není vůbec žádného zákonného podkladu a že st-l má právo pro svoje tvrzení dovolati se svědků, jednak brojí proti tomu, že žádost o obnovu byla zamítnuta, aniž byl svědek o správnosti tvrzeného důvodu pro obnovu řízení slyšen. Proti výroku prvému namítá, že nemá vůbec žádného zákonného podkladu a že st-l má právo pro své tvrzení dovolati se svědků. Vytýká tudíž nezákonnost a to dle názoru nss-u právem. Neboť z vylíčeného postupu je vidno, že jak úřad I. stolice tak i žal. úřad odmítl st-lovu žádost za obnovu trestního řízení bez líčení, že však tak neučinil z některého z důvodů vytčených v §§ 191 a 193 polic. trest. řádu, které jedině úřad k tomu opravňují, zejména snad proto, že by st-lem pro povolení obnovy uváděný důvod byl patrně bezpodstatný, t. j. pro posouzení otázky viny st-lovy bezvýznamný, nýbrž na tom podkladě, že hodnotil výsledek šetření provedeného o podstatnosti důvodů pro obnovu řízení uplatňovaných. Zjišťování podstatnosti důvodů pro obnovu řízení uplatňovaných, a hodnocení výsledků šetření patří však dle toho, co bylo již uvedeno, do stadia po nařízeném líčení o žádosti za obnovu řízení. Porušil tedy žal. úřad tímto postupem zákon.