Č. 5639.

Vojenské věci: * Pro výklad ustanovení o důchodu předků vojenského gážisty dle § 63, lit. b) zákona č. 76/1922 nelze upotřebiti analogii § 25 zákona č. 142/1920 o požitcích válečných poškozenců.
(Nález ze dne 4. května 1926 č. 9436).
Věc: Josef V. v T. proti ministerstvu národní obrany (min. taj. Dr. Jos. Pešout) stran důchodu předků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká nároku stěžovatelova, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla zamítnuta žádost Josefa a Emilie V. o přiznání důchodu předků podle § 63 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. po jejich synu Josefu V., jenž padl jako poručík čsl. legií dne 24. října 1918 u Vouziers ve Francii, z důvodu, že nejsou splněny podmínky v § 63 pod lit. a) až c) cit. zák. uvedené.
O stížnosti uvážil nss toto:
Paragraf 63 zákona ze 17. února 1922 č. 76 Sb. přiznává důchod, — činící 1/3 důchodu vdovského pro jednu osobu, — rodičům voj. gážisty, jenž padl před nepřítelem a nezanechal ani vdovy, ani sirotků: a) jsou-li jeho rodiče neschopni výdělku, b) byli-li zemřelým podporováni, c) nemají-li příjmu, převyšujícího 4000 Kč ročně.
St-li byl dle znění nař. rozhodnutí nárok tento odepřen pouze z důvodu, že není u něho splněn požadavek uvedený pod lit. b), neboť zjištění úřadu, že žadatelka není výdělku neschopna, se netýká st-le, jehož výdělková schopnost byla uznána za zmenšenou o 75%, — a že by příjem žadatelů nebo příjem st-lův převyšoval 4000 K ročně, úřad vůbec netvrdí, podmínka sub a) stanovená pak není vůbec sporná.
Zbývá tedy jen zkoumati, zdali žal. úřad právem odepřel st-li důchod z důvodu, že st-l nebyl synem Josefem podporován. Žal. úřad nepopírá skutečnost podporování st-le synem Josefem, založil však výrok svůj na úsudku, že nebyly poskytovány podpory ve smyslu § 63 lit. b) cit. zák. a dále, že výživa st-lova nebyla závislá na této podpoře. Žal. úřad přikládá dle vývodů odv. spisu předpisu § 63 lit. b) cit. zák. ten smysl, že jest třeba, aby osoba, od níž se nárok na důchod předků odvozuje, přispívala podstatně k výživě rodičů a dovolává se analogie § 25. zákona o vál. poškozencích z 20. února 1920 č. 142 Sb., jenž činí nárok předků na důchod závislým na tom, zda zemřelý vál. poškozenec podstatně přispíval k jejich výživě, nebo lze-li důvodně míti za to, že by tak učinil, kdyby byl na živu.
Použití této obdoby není však přípustno, když zákon č. 76 z roku 1922 v § 63 podmínky nároku na důchod předků přesně určil a pod lit. b) stanovenou podmínku, že syn rodiče podporoval, neomezil určením způsobu a rozsahu podpor. Z okolnosti, že ve vládních motivech k osnově zákona č. 76 z r. 1922 (tisk č. 2424 k § 63—65) se uvádí, že se nárok předků upravuje způsobem, který vyhovuje dosavadnímu zvyku a přizpůsobuje ustanovení zákona o vál. poškozencích, nelze ničeho dovozovati pro výklad žal. úřadem hájený, neboť znění zákona v § 63 lit. b) nepřipouští výklad, že zákonodárce chtěl důchod rodičů učinit závislým na určité míře nebo určitém způsobu podpor, ani na tom, zda by padlý syn podstatně přispíval k výživě rodičů, kdyby byl na živu.
Nutno proto pojem podporování vykládati v § 63 lit. b) zákona č. 76/1922 jen jako opakující se poskytování jakýchkoliv příspěvků, které jsou dávány a přijímány za účelem doplnění minimální životní míry, t. j. existenčního minima v § 63 lit. c) uvedeného (4000 K ročně).
Úsudek žal. úřadu, který fakt poskytování podpor st-li synem Josefem nepopírá, že podporování to nebylo ve smyslu § 63 lit. b) zákona č. 76/1922, spočívá dle toho, co uvedeno, na mylném výkladu tohoto ustanovení.

Citace:

č. 5639. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 862-863.