Č. 5344.

Mimořádná opatření: čsl. státní příslušník nemá vůči čsl. finanční správě právního nároku na to, aby tato pro něho reklamovala u ředitelství státního dluhu ve Vídni jeho předválečné rak. renty v Rakousku uložené.
(Nález ze dne 3. února 1926 č. 15144/25). Věc: Evelina F. v T. proti ministerstvu financí o reklamaci předválečných rent.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 17. května 1923 žádala st-lka min. fin., aby reklamovalo u vídeňského ředitelství státního dluhu vyřízení jejího protestu proti označení předválečných rak. rent, pro ni ve Vídni uložených. Nař. rozhodnutím byla žádost tato zamítnuta s odůvodněním, že není v čsl. právním řádě normy, která by dávala st-lce právní nárok, aby její renty ve Vídni protestované byly reklamovány.
Stížnost na toto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Stížnost dovozuje, že st-lka splnila všecky podmínky, stanovené zákonem z 18. března 1921 č. 124 Sb. a nařízením ze 7. dubna 1921 č. 151 Sb. pro převzetí rak. předválečných rent, nalézajících se jako majetek čsl. stát. příslušníků mimo území čsl. státu, a že jí tedy vznikl právní nárok, aby tyto její renty byly převzaty do úřední úschovy, a z tohoto nároku že vyplývá též nárok strany, aby finanční správa podnikla kroky u příslušné cizí vlády k docílení uvolnění těchto rent.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti, poněvadž podle cit. zákonných ustanovení jest vláda zmocněna, resp. proti majitelům rent za určitých podmínek povinna, aby zjistila též titry předválečného dluhu býv. státu rakouského, které jako majetek příslušníků čsl. jsou mimo území čsl. republiky, a převzala je do úřední úschovy. Tyto dluhopisy měly býti nejdéle do 15. května 1921 od majitelů jejich předepsaným způsobem seznamenány a do 8 dnů po jich převozu z ciziny do zdejšího území do úřední úschovy odevzdány. Z ustanovení těchto vyplývá tedy jediné povinnost fin. správy, aby přijala seznamy těchto rent, řádným způsobem vyhotovené a ve stanovené lhůtě předložené, a dále aby přijala do úřední úschovy renty, takto seznamenané a v 8denní lhůtě po jich převozu z ciziny k úřední úschově odevzdané, nijak však nelze z toho dovozovati, že by finanční správa byla také povinna, postarati se jednotlivým majiTelům rent o jich uvolnění a propuštění se strany dotyčného cizozemského úřadu.
Pokud stížnost poukazuje též na ustanovení čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské a na rozhodnutí reparační komise, ustanovení to modifikující v ten smysl, že rak. vláda vydá ony renty všem cizím státním příslušníkům, kteří proti rak. označení rent protestovali a pokud renty ty budou reklamovány vládou státu, jehož příslušníky tito majitelé rent jsou (t. j. rozhodnutí reparační komise z 31. srpna 1921), nemohl nss uznati, že by tato ustanovení zakládala subj. právní nárok pro st-lku, aby žal. úřad renty zmíněné reklamoval, poněvadž tu jde o úmluvy mezistátní, jichž obsah víže dotčené státy jako smluvní strany, nezakládá však pro příslušníky toho kterého smluvního státu ani subj. práv ani povinností, pokud to které ustanovení takové mezistátní smlouvy nebylo vtěleno také do vnitrostátního právního řádu toho kterého státu, což však se neděje již publikací takové smlouvy ve Sbírce zákonů a nařízení. Tak vyslovil nss opětovně, na př. v nálezu Boh. 3673 adm.
Vnitrostátní pak norma státu čsl., ve smyslu zmíněného rozhodnuti reparační komise vydaná, totiž vyhláška min. fin. z 30. listopadu 1921 č. 433 Sb., nařizuje pouze dodatečné složení dluhopisů nalézajících se na území republiky čsl. do úřední úschovy, pokud se tak nestalo již dle nařízení č. 151/1921, neukládá však také nikde vládě republiky čsl. povinnost, aby renty svých příslušníků, ležící v cizině, pro svůj blok reklamovala.

Citace:

č. 5344. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 319-321.