Č. 5528.

Zdravotnictví. — Administrativní řízení: * Správní úřady nejsou kompetentní rozhodovati ve sporech o náhradu ošetřovacích útrat, vzniklých mezi soukromou nemocnicí a domovskou obcí ošetřovaného.
(Nález ze dne 27. března 1926 č. 1124).
Věc: Obec B. (adv. Dr. Oldřich Duda z Prostějova) proti zemské správě politické v Brně o náhradu ošetřovacích výloh.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nekákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím uznána byla stěžující si obec v pořadí stolic správních povinnou podle ustanovení § 24 zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. nahraditi vojenské posádkové nemocnici v O. částku 5332 Kč 50 h za ošetřování jejího příslušníka, četnického strážmistra ve výslužbě Josefa S.
Stížnost na toto rozhodnutí podaná hájí v prvé řadě právní názor, že v tomto případě, kde jde o nárok voj. nemocnice vůči obci na náhradu útrat vzniklých za ošetřování jejího příslušníka, správní úřady k rozhodování povlány nejsou.
Nss uznal námitku tu důvodnou.
Cit. zákon, o nějž se nař. rozhodnutí opírá, přikazuje do kompetence politických úřadů zásadně spory, které se týkají dom. práva (§ 36). Pokud i v těchto záležitostech se vyskytují sporné otázky práva soukromého, jakož i pokud obce vznášejí nároky na náhradu ošetřovacích útrat vůči osobám, které jsou k opatření ošetřovanců povinny podle práva soukroméha, odkazuje zákon rozřešení sporů těchto před řádné soudy (§§ 37 a 38). Z ustanovení těchto jde jasně na jevo, že kompetence politických úřadů rozhodovati v záležitostech upravených dom. zákonem z r. 1863 určena jest, podle zásady tkvící ve všeobecných pravidlech právních, veřejnoprávní povahou sporné otázky. Potvrzuje to i další ustanovení § 39, který polit. úřadům vyhrazuje rozhodování o náhradních nárocích obcí vůči osobám, které jsou k opatření ošetřovanců povinny podle jiných zákonů nežli podle práva soukromého. I tu jde o nároky, které mají svůj právní základ v předpisech práva veřejného (na př. §§ 28—30 zák. dom.). Nenáleží tedy podle cit. zákona před polit. úřady nároky na náhradu ošetřovacích útrat, které ve veř. právu základu nemají.
O nárok povahy takové právě jde. Není sporu o tom, že voj. posádková nemocnice v O. není nemocnicí veřejnou, která by podle veřejnoprávních předpisů byla povinna vzíti Josefa S. v ošetřování. Učinila-li tak přece, vzešel jí vůči ošetřovanému nárok na náhradu ošetřovacích útrat podle práva soukromého. Povahy této nárok její na náhradu řečených útrat in abstracto nepozbývá a pozbýti nemůže tím, že se náhrady domáhá na dom. obci ošetřovaného. Obec domovská jest podle cit. zákona povinna poskytnouti ošetření v nemoci svému příslušníku (§ 24) a nahraditi obci pobytu případné náklady za nemoc, ošetření, jež tato jemu byla poskytla (§ 28); zákon ten ani jiný předpis práva veřejného neukládá obci dom. povinnost takovou vůči nemocnici, která povahy veřejné nemá. Není-li však mezi nemocnicí takovou a dom. obcí ošetřovaného veřejnoprávního poměru se vzájemnými právy a povinnostmi, pak může se jednati toliko o nárok podle § 1042 o. z. o., tedy o nárok práva soukromého, o němž rozhodovati náleží řádným soudům. — — —

Citace:

č. 5528. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 660-661.