Č. 5300.


Obecní úředníci: Jaký význam má ustanovení v jmenovacím dekretu obecního úředníka, že mu přísluší právo na výslužné podle zásad platných pro úředníky zem. výboru?
(Nález ze dne 19. ledna 1926 č. 194.)
Věc: Obec města B. (adv. Dr. J. Konečný z Tábora) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran služebních požitků býv. městského tajemníka Františka N.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle dekretu měst. zastupitelstva v B. z 1. ledna 1873 byl František N. ve schůzi konané dne 31. prosince 1872 ustanoven za definitivně přijatého tajemníka městské rady s ročním hotovým služným 600 zl. s právem na výslužné dle zásad, jakéž platí pro úředníky zemského výboru.
Podle protokolu o schůzi výboru města B. z 24. listopadu 1909 bylo pod č. III.: »Ustanovení poměru tajemníka městského« usneseno toto: »Služné Vaše dle zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. zvyšuje se Vám o 70%. Poněvadž služné Vaše v té době, kdy zmíněný zákon byl vydán, obnášelo K 2100.—, bude Vám vyplaceno od 1. června 1908 do 31. prosince 1909 70%, tedy obnos 2005.— K. Dle odstavce XVI. vyhlášky k § 39 cit. zák. usneslo se dále zastupitelstvo města B. Vámi zapravený pensijní příspěvek obnosem 90 K Vám nahraditi. Připomíná se, že nové služné Vaše obnáší od 1. ledna 1910 K 3570.—.«
Dne 6. srpna 1913 byl vydán st-li dekret tohoto znění: »Usnesením ob. výboru města B. ze 6. srpna t. r. přeložen jste ku vlastní žádosti z 26. června 1913 do trvalé pense dnem 6. srpna 1913 počínaje. Výslužné bude vám vypláceno měsíčně předem v obnosu 297-50 K proti řádné starostou obce a farním úřadem potvrzené kvitanci. Veškeré aktivní požitky a služ. požitky Vám po čas služby poskytované dnem přeložení do pense zanikají.«
Podáním z 25. listopadu 1923 žádal František N., odvolávaje se na dekret z 1. ledna 1873, aby jeho pensijní požitky byly od roku 1913 počínaje uvedeny v soulad s pensijními požitky úředníků zem. výboru. V sezení ob. zastupitelstva z 26. ledna 1924, pokud se týče osk z 29. března 1924 byla tato žádost zamítnuta s odůvodněním, že úpravou provedenou dle čes. zem. zák. č. 35/1908 a přijetím dekretu o tom vzdal se František N. mlčky nároků plynoucích mu z dekretu dřívějšího. Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad toto usnesení, vycházeje z předpokladu, že František N. byl úředníkem obecním dle čes. zem. zák. č. 35/1908 a sice již ustanoveným. Dle § 41 cit. zákona platí pro takové úředníky ustanovení dřívější smlouvy potud, pokud jest pro ně výhodnější. Takovým výhodnějším ujednáním bylo v daném případě usnesení obce, jak se podává z dekretu ze dne 1. ledna 1873, a žal. úřad neshledal, že toto ujednání zaniklo.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Pokud stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí, vyslovujíc, že směrodatným pro úpravu pensijních požitků st-lových jest dekret z 1. ledna 1873, neprávem se opřelo o ustanovení § 41 zem. zák. č. 35/1908 a o předpoklad, že ustanovení toto dle § 42 cit. zákona lze na daný případ aplikovati, ježto dne 24. listopadu 1909, kdy byly st-li přiznány požitky dle zmíněného zákona, neměla obec B. 5000 obyvatelů, sluší poukázati k tomu, že podle obsahu dekretu zastupitelstva obce B. z 1. ledna 1873 shora již podaného byl František N. v době vydání cit. zákona úředníkem obce B. trvale ustanoveným, což ostatně písemná stížnost ani nepopírá. Roku 1909 byl služ. poměr jeho výslovně obcí upraven podle čes. zem. zák. č. 35/1908 a tím uznáno, že jest ob. úředníkem podle tohoto zákona. Jest tudíž služ. poměr Františka N. dle 2. odst. §u 42 posuzovati v zásadě, až na výjimky uvedené v tomto předpise (§§ 3, 6, 19—II a 41), podle uvedeného zákona. Ohledně výměry výslužného stanoví § 20, jenž platí pro veškeré obce a úředníky obecní bez výjimky ,(srov. cit. 2. odst. §u 42), že výboru obecnímu náleží ustanoviti, jaké výslužné náleží úředníkům u obce skutečně ustanoveným s tím jediným omezením, že výměra ta nesmí klesnouti pod minimum zákonem stanovené v §§ 2139, jež se zřetelem k častěji cit. předpisu 2. odst. §u 42 platí i v případech, že jde o obec s počtem obyvatelstva pod 5000. V daném případě tvrdí súčastněná strana a tvrdila také již v řízení správním, že takové ustanovení sluší spatřovati v dekretu měst. obce B. z 1. ledna 1873 a tvořila tato okolnost jedinou spornou otázku v daném případě. Jest proto zkoumati toliko, zdali žal. úřad tuto otázku v nař. rozhodnutí zodpověděl ve shodě s faktickým stavem daného případu a s platným právem. — — — —
Není sporu o tom, že Františku N. byl ustanovovacím dekretem z 1. ledna 1873 přiznán nárok na výslužné dle zásad, jaké platí pro úředníky zem. výboru. Jakého materielního dosahu jest za daných poměrů toto ustanovení, nebylo ani v řízení správním relevováno ani řešeno nař. rozhodnutím a nemá proto ani nss příčiny zabývati se touto otázkou. Sporným je toliko, jak již shora naznačeno, zdali tento nárok zanikl, byv ve shodě s předpisem §u 20 zákona č. 35/1908 nahrazen jiným čili nic. Stížnost zodpovídá tuto otázku kladně tvrdíc, že tento nárok zanikl již usnesením obce z 24. listopadu 1909, kterým byl služ. poměr st-lův in toto znovu upraven ve všech relacích, tudíž i ohledně nároků výslužebních, a dovolává se obsahu žádosti st-lem za tím účelem obci podané.
Nss nemá za nutné přihlédnouti k obsahu této žádosti, neboť usnesení to samo o sobě jest úplně jasné a nepřipouští výkladu jiného než stanovisku stížnosti krajně nepříznivého, totiž že pojednávajíc o jedné ze stránek služ. poměru Františka N., totiž o jeho požitcích aktivních, zvyšuje je na podkladě zákona č. 35/1908 o 70%. Dotýkajíc se pak pensijního zaopatření Františka N., nevyslovuje ničeho více nežli to, že se mu se zřením k odst. XVI. vyhlášky vydané k § 39 zákona č. 35/1908 (jest tu patrně míněn čl. XVI. nař. z 12. srpna 1909 č. 52 z. z.) vrací pensijní příspěvek 90 K. Nss neshledává, že by tomuto opatření mohl býti přiznáván význam toho dosahu, jak za to má stížnost, totiž že v něm nutno spatřovati i novou úpravu pensijních nároků st-lových, nýbrž shledává v něm toliko opatření obce, jímž tato vrací svému zaměstnanci peníz od něho indebite přijatý. Že by tedy doznal tímto usnesením obce újmy nárok st-lův na výměru pensijních požitků, kotvící v ujednání ze dne 1. ledna 1873, nelze uznati.
Stížnost, opírajíc se však in eventum o usnesení obce ze 6. srpna 1913, jímž byl František N. přeložen do výslužby, má za to, že nejpozději tímto opatřením zanikly jeho nároky z ujednání z r. 1873. Leč nss nemohl ani v tomto směru dáti stížnosti za pravdu. Usnesení obce ze 6. srpna 1913 ani žádost Františka N. předcházející neřeší otázku, která pravidla jsou rozhodující pro výměru a výši pensijních požitků mu poskytnutelných a také přijetí tehdy mu poukázaných požitků mlčky nesvědčí tomu, že František N. přistoupil na jakoukoliv změnu pramene sporných nároků již proto, že jak v řízení spárvním uvedl a stížnost nepopírá, nebylo pro vznesení jakýchkoliv námitek důvodu, ježto tehdy přiznané výslužební požitky dosahovaly úrovně požitků obdobného úředníka zem. výboru a tudíž odpovídaly ujednání z 1. ledna 1873.
Za tohoto stavu věci nutno dojíti k závěru, že otázka výměry a výše výslužného Františka N. nebyla obcí autoritativně řešena jindy než 1. ledna 1873 a že tudíž toto opatření musí sloužiti za východisko jeho pensijních nároků. Jestliže i žal. úřad ve svém rozhodnutí došel k tomuto výsledku, nelze důvodně míti za to že by tím byl způsobil protizákonně újmu v subjektivních právech stěžující si obce. Stížnost, zastávající názor opačný, jest tudíž bezdůvodná a bylo ji proto zamítnouti.
Citace:
č. 5300. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 236-238.