Č. 5393.Církevní věci: Platební povinnost náboženské matice ve věcech kongruových je toliko subsidiární.(Nález ze dne 18. února 1926 č. 3144.)Věc: Josef Ch. a František K. v Č. (adv. Dr. R. Traub z Prahy) proti ministerstvu školslví a národní osvěty (min. taj. Dr. Zd. Materka) o doplatek kongruy a vrácení záloh.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Výnosem býv. min. kultu a vyuč. z 22. prosince 1897 bylo podle §u 20 zák. ze 7. ledna 1874 č. 50 ř. z. uděleno státní svolení k vyloučení obcí V. a L. z obvodu fary v T. a ke zřízení fary pro tyto obce v Č. s tím, že zřízení a vydržování této fary stane se výlučně ze jmění kostela v Č. a že tudíž z této příčiny nevzniknou ani pro náboženskou matici ani pro jiný veřejný fond jakékoliv výdaje. Mimo to byly jmění kostela č-ckého uloženy též různé povinnosti ve prospěch faráře t-ckého. Podle zřizovací listiny o faře v Č. schválené arcibisk. ordinariátem ze 3. září 1912 a býv. místodržitelstvím v Praze 12. září 1912 nemá farní beneficium v Č. mimo farní budovu a zahrádku žádného jmění. Svolení k zřízení fary bylo dáno mimo jiné pod tou podmínkou, že zřízení a vydržování fary bude povinností zádušního jmění kostela v Č. a že tím ani nábož. matici ani jinému veř. fondu žádné výlohy nevzejdou. Doplňky kongruové byly pak také faráři a kaplanu v Č. ze jmění č-ckého kostela vypláceny podobně jako z tohoto jmění byly hrazeny též povinnosti vůči faráři v T. uložené rovněž cit. min. výnosem a listinou zřizovací. Když však výnos jmění tohoto zejména upsáním válečných půjček a tím, že za účelem úpisu čsl. státních půjček směnou za rak. vál. půjčky byly některé pozemky kostela č-ckého prodány, se stal nedostatečným, byly příslušné doplatky s povolením zsp-é resp. žal. min. vypláceny až do sanace fondu farního kostela v Č. zálohou z náb. matice.Avšak výnosem ze 7. února 1923 zastavila zsp na základě výnosu min. škol. ze dne 17. září 1921 koncem června 1922 další výplatu částek poukázaných svého času zálohou z nábož. matice oběma dnešním st-lům, totiž faráři Josefu Ch. a kaplanu Františku K. v Č., a to každému zvýšení kongruy po 1200 K ročně, dále drah. výpomoci po 1200 K ročně a nouzovou výpomoc měsíčně 240 K. Opatření to stalo se v uvážení té okolnosti, že podle odst. 5 zřizovací listiny fary v Č. z roku 1912 byla fara tato zřízena pod tou podmnkou, že její zřízení a udržování bude povinností zádušního jmění kostela č-ckého a že tím ani nábož. matici ani jinému veř. fondu výlohy nevzejdou. Zároveň poukázala zsp prostřednictvím arcib. konsistoře patronátní úřad v Č., aby jmenovaným st-lům zastavil koncem června 1922 jim z pokladny farního kostela č-ckého poukázané doplňky kongruy ročně 800 K a 1300 K, aby jim však naproti tomu od 1. června 1922 vyplácel z téže kostelní pokladny a to faráři Ch. doplněk kongruy ročních 2000 K a kaplanu K. doplněk kongruy ročních 2500 K, oběma pak od 1. března 1923 drah. výpomoc ročně po 1200 K a nouzovou výpomoc měsíčně po 240 K, při Čemž konečně zsp vyslovila, že z téže pokladny již na základě dřívějších poukazů vyplácené služ. přídavky faráři Ch. po 2000 K a kaplanu K. po 400 K zůstávají nezměněny. Konečně vybídla zsp patron, úřad v Č., aby podal zevrubnou zprávu o fin. a majetk. poměrech kostela č-ckého, jakož i návrh, kdy a jakým způsobem budou moci býti nábož. matici refundovány částky, vyplácené zálohou oběma st-lům v úhrnné částce 32490 K.Podobné vyřízení bylo zsp-ou výnosem z 23. ledna 1923 na základě výnosu min. škol. z 26. října 1921 vydáno též v příčině plateb ve prospěch faráře v T. Když pak patron, úřad v Č. vyžádanou zprávu podal v podstatě v tom směru, že č-cké zádušní jmění mohlo by platiti doplněk kongruy a přídavky faráři a kaplanu v Č., dále faráři v T. jen v té výši jako dosud, že však další zvýšení kongruy a přídavky zmíněným třem duchovním, tím méně dluh 46765 K platiti nemůže, rozhodla zsp takto: — — — — »Podle resoluce Nár. Shrom. z 9. dubna 1920, pokud se týče podle resoluce přijaté v 19. schůzi senátu a 26. schůzi posl. sněmovny, bylo uloženo vládě, aby nařídila výplatu drah. výpomoci ročních 1200 Kč a nákupního přídavku 500 Kč od 1. října 1919 a výpomoci nouzové dle §u 1 odst. 1 b), tř. I. zákona o nouzové výpomoci civ. a voj. zaměstnancům z 25. listopadu 1920 č. 625 Sb., t. j. měsíčních 240 Kč od 1. listopadu 1920 oněm římsko-katolickým duchovním činným v duchovní správě i ve výslužbě, kteří byli dosud z matice náboženské buď přímo neb nepřímo dotováni nebo podporováni. Býv. min. kultu a vyuč. ve Vídni výnosem z 2. prosince 1897 udělilo však stát. souhlas ke zřízení fary č-cké s podmínkou, že její zřízení a udržování bude povinností zádušního jmění kostela č-ckého a že tím ani nábož. matici ani jinému veř. fondu žádné výlohy nevzejdou. kteroužto podmínku obsahuje též zřizovací listina fary v č., schválená místodrž. vynesením z 12. září 1912. Podle toho duchovenstvo fary č-cké nemá býti dotováno z matice nábož. i nemůžete proto činiti nárok, aby Vám shora uvedené přídavky resp. výpomoci byly vypláceny z tohoto fondu. Při tom je lhostejno, že zvýšení kongruy podle zákona z 9. dubna čís. 246 Sb. ročních 1200 Kč bylo Vám na základě vynesení min. škol, ze 17. září 1921 za dobu od 1. října 1919 do 30. června 1922 vyplaceno z nábož. matice, a že z téhož fondu byly Vám za tu dobu vyplaceny i shora uvedené výpomoci drah. a nouzová a přídavek nákupní, poněvadž se tak stalo toliko zálohou.«Odvolání podané st-li z tohoto rozhodnutí bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jednak z důvodů nálezu v odpor vzatého, jednak s poukazem na ustanovení 1. odst. §u 40 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z.Stížnost neshledal nss důvodnou:I. Nejprve nutno konstatovati, že oba st-lé podávají stížnost do nař. rozhodnutí jménem vlastním a nikoliv snad též jménem farního kostela v Č., k čemuž by ovšem ostatně ve smyslu § 41 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. o své újmě ani nebyli oprávněni. Proto mohou st-lé ve smyslu § 2 zák. o ss přípustným způsobem tvrditi toliko porušení práv svých, nikoliv též porušení nebo ohrožení práv farního kostela č-ského. Pokud by tedy vývodům stížnosti slušelo rozuměti tak, že nař. rozhodnutím, — t. j. tím, že nadále zůstává na kostelní jmění č-cké uvalena povinnost hraditi požitky obou st-lů, ač důchody tohoto jmění na to nestačí, a ač i kmenové jmění bude při dosavadním postupu v dohledné drbe vyčerpáno, — jsou porušena práva tohoto kostela, nebylo by lze shledati stížnost přípustnou.II. Nss neshledal, že by nař. rozhodnutím bylo subj. právo st-lů nezákonným způsobem porušeno.Mezi stranami není sporu o tom, že st-lé mají nárok na to, aby dostávali určité platy (doplněk kongruy, drah. přídavky a pod.); o výši těchto nároků rovněž není sporu; stejně je jisto, že st-lé příslušné požitky dostávají. Na sporu je jenom, mají-li požitky dostávati z pokladny zádušní v Č. anebo z nábož. matice. Žal. úřad resp. zsp stojí na stanovisku, že se tak má státi z pokladny kostela č-ckého, kdežto st-lé tvrdí, že se tak má státi z nábož. matice.Základ právní pro svoje platové nároky vůči nábož. matici spatřují st-lé v ustanovení § 1 zákona kongruového z 19. září 1898 č. 176 ř. z. Předpis ten však ukládá nábož. matici povinnost, doplňovati duchovním správcům samostatným a kněžím pomocným kongruu jen pod tou základní podmínkou, že a pokud kongrua není kryta příjmy s duchovním úřadem spojenými; podobný předpis je obsažen také již v § 1 odst. 1 dřívějšího kongruového zákona z 19. dubna 1885 č. 47 ř. z. Z toho stejně jako z celého vývoje právního o nábož. matici a o kongrue jde, že platební povinnost nábož. matice vůči jednotlivému duchovnímu je jenom subsidiární a že jednotlivý duchovní může právní nárok na platby vůči nábož. matici ze zákona uplatňovati jen, pokud místní prostředky nestačí, pokud doplněk kongruy (s příslušenstvím zavedeným pozdějšími zákony a ustanoveními) nemůže dostati a nedostává z tak zv. prostředků místních resp. od osob třetích k tomu na základě zvláštního titulu zavázaných (srovnej též Mayrhofer, Verwaltungsdienst, sv. IV. str. 169 a nálezy ss-u tam uvedené). V daném případě jde ze shora vylíčeného děje, že podle zřizovací listiny o faře č-cké jest subjektem v prvé řadě povinným platiti st-lům příslušející jim platby kostelní jmění č-cké. Povinnost tato jest »právním závazkem váznoucím« na tomto jmění kostelním, a jest tedy závazek ten podle § 40 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. hraditi nejprve z důchodů tohoto jmění a, nestačí-li důchody, z podstaty jmění toho. To se v daném: případě taky děje, st-lé svoje požitky nesporně dostávají, práva jejich tedy dosud dotčena nebyla, a jest proto stížnost bezdůvodná.Zastupovati však po př. práva kostelního jmění resp. kostela č-ckého není — jak již bylo uvedeno — ve smyslu § 41 cit. zákona věcí st-lů; nemůže se proto nss ke stížnosti dnešních st-lů touto stránkou věci zabývati. Jaká pak bude právní situace st-lů až po př. dojde k úplnému vyčerpání kostelního jmění č-ckého, netvoří předmět sporu.