Č. 5263.

Školství (Slovensko): * Majitele statku nelze ani podle § 45 zák. čl. XXXVIII : 1868 ani podle § 32 zák. čl. XLV : 1907 zavázati k placení školské daně na školu vydržovanou náboženskou společností, jejímž členem není.
(Nález ze dne 5. ledna 1926 č. 25375/25.)
Věc: Zikmund Sz. v Š. proti župnímu úřadu ve Zvoleni o školskou daň.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v Šahách vydal 25. ledna 1924 toto rozhodnutí: Zikmund Sz., obyvatel v Š., majitel pozemku v M. T., jest povinen přispívati ke školské dani ve St. T. a tímto způsobem zaplatiti již dosud vykázanou zaostalost v obnosu 541 K 60 h. V důvodech bylo uvedeno: Obec M. T. jest s hlediska elementární školy přičleněna k St.T. a třeba že dítky čeledi hospodářství Sz-ova chodí i do školy š ... ské, nemění se tím nic na jeho povinnosti vůči škole ve St. T. Z ustanovení §u 34 zák. čl. XLV/1907 a znařízení býv. uh. min. škol. č. 24958/1892 vysvítá, že majitel hospodářství jest povinen platiti zápisné a školné, připadající na školou povinné děti svých zaměstnanců. Když se o vyučování školou povinných dětí svých zaměstnanců dosud jinak nepostaral, musil býti uznán za povinna platiti školskou daň tím více, jelikož jeho čeleď ve smyslu §u 62 zák. čl. XL/1881 zdaněna býti nemůže. Ta okolnost, že majitel statku není příslušníkem římsko-katolické církve, nemůže býti vzata v úvahu, neboť podkladem vybírání školské daně jest majetek, ohledně něhož vyznání v úvahu nepadá. Užívání školy jest spojeno se společnými náklady všech ostatních uživatelů téže školy.
Proti tomu podal st-l rekurs, který byl nař. rozhodnutím zamítnut z těchto důvodů: Ačkoliv prvostupňová vrchnost se omylně odvolává na § 62 zák. čl. XL/1881, který — i kdyby nebyl §em 12 zák. čl. XLI z r. 1908 pozbaven platnosti, — hovoří o tom, co možno anebo nemožno exekvovati u sluhů placením povinných, ale nikoliv o tom, kdo jest povinen platiti, musilo přes to prvostupňové rozhodnutí býti schváleno, jelikož správnost jeho vyplývá z 2. odst. §u 32 zák. čl. XLV/1907, který se úplně kryje s §em 45 zák. čl. XXXVIII/1868, na který se rekurent odvolává, zapomínaje však, že to, co se tu klade za povinnost rodičům, přenáší § 32 zák. čl. XLV/1907 tam, kde rodiče jsou čeledíny, na jejich službodárce, a to dle odst. 1. bez práva započtení do mzdy, takže už následkem toho bylo zbytečným odvolávati se na zákon exekuční ,(§ 62 zák. čl. XL/1881).
Stížnost shledal nss důvodnou: — — —
§ 45 zák. čl. XXXVIII : 1868 o národních školách ustanovuje, že »tam, kde počet dětí, náležejících k jiné náboženské společnosti« (nežli je ona, která v místě má konfesionální školu, srovnej § 44 téhož zák. čl.) »nedosahuje třiceti, mají děti ty, pokud jejich rodiče nepostarají se jiným způsobem o jejich vyučování, navštěvovati stávající školu konfesní« a že »rodiče jejich budou přispívati k nákladům této školy tímže způsobem a v témže poměru jako členové náboženské společnosti, která školu vydržuje«.
Tento zákonný předpis ukládá tedy povinnost platiti školskou daň na konfes. školu výslovně jen rodičům, kteří nejsou členy příslušné náboženské společnosti.
V daném případě není sporu o tom, že st-li daň nebyla uložena jako otci dětí, nýbrž jako službodárci čeledi; nelze tedy předpis § 45 zák. čl. XXXVIII : 1868 na daný případ přímo vztahovati.
§ 32 zák. čl. XLV : 1907 o úpravě právního poměru mezi hospodářem a hospodářskou čeledí stanoví v odst. 1. že »hospodář je povinen ..... nésti útraty školského zápisu školou povinných dětí a plat za vyučování«, tedy zápisné a školné. Dále stanoví 2. odst. téhož §u, že »hospodář jest povinen poskytnouti způsob a možnost, aby školou povinní v jeho službě se nacházející mohli choditi do školy ....«
Z toho znění § 32 tedy jenom jde, že 1. (odst. 1) hospodář je povinen hraditi za děti své čeledi zápisné a školné (kteréžto poslední bylo ostatně odstraněno §em 1 zák. čl. XLVI : 1908) a 2. že je (odst. 2) povinen poskytovati svým školou povinným čeledínům samotným možnost řádné návštěvy školy. Naprosto nelze však předpisy tohoto §u, mající zřejmě povahu ustanovení výjimečných, vztahovati ani přímo ani analogicky na školskou daň podle § 45 zák. čl. XXXVIII : 1868.
Nař. rozhodnutí, ukládajíc st-li uvedený závazek jedině na základě cit. dvou předpisů zákonných a neodvolávajíc se na žádný jiný předpis zákonný, odporuje tedy zákonu a bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5263. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 165-166.