Č. 5515.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Platební rozkaz fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků je »rozhodnutím správního úřadu«, není však rozhodnutím konečným.
(Nález ze dne 23. března 1926 č. 6045.)
Věc: Dr. Michal E. v Č. proti fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků při stpú-ě o hektarový příspěvek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Platebním rozkazem z 15. března 1923, předepsal stpú st-li hektarový příspěvek na rok 1923 v částce 9798 Kč 30 h a podotknul, že proti tomuto předpisu lze ve lhůtě 14 dnů podati námitky k stpú-u, které mohou se týkati výhradně jen omylu neb chybného výpočtu příspěvku. Plat. rozkaz byl st-li odeslán dne 11. dubna 1932. St-l podal proti němu odpor, který došel stpú-u dne 6. prosince 1923. V odporu uváděl st-l, že stpú převzal dnem 1. října 1923 část majetku st-lova a že tudíž předepsaný příspěvek poměrně jest snížiti.
Stpú postoupil odpor st-lův fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, který výměrem z 8. dubna 1925 st-li k jeho námitkám sdělil, že nelze povoliti odpis příspěvku připadajícího na měsíc říjen, listopad a prosinec a na výměru převzatou stpú-em, ježto dle § 73 zák. náhr. je hektarový příspěvek splatný vždy 1. ledna každého roku. Fond není tedy povinen vraceti předem splatný příspěvek, byl-li velkostatek převzat během roku.
Proti tomu podal st-l stižnost k nss-u, v níž namítá, že oznamování změn v pozemkovém majetku dle §u 6 vlád. nař. z 29. prosince 1921 č. 496 Sb. se vztahuje jen na takové změny, které nastaly s vůlí majitele, nikoliv však na změny nastalé disposicemi stpú-u.
Uvažuje o stížnosti musil se nss především zabývati námitkou odvodního spisu, že stížnost je nepřípustná, poněvadž fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků není správním úřadem, nýbrž právnickou osobou, jejíž výroky mají pouze význam prohlášení strany, proti němuž možno brániti se pouze žalobou u věcně příslušného soudu v Praze (§ 3 vlád. nař. z 8. února 1923 č. 29 Sb.).
Nss nemohl stížnost z tohoto důvodu uznati za nepřípustnou. Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků je ovšem právnickou osobou, která může svým jménem nabývati práv a přejímati závazky, leč fond ten je zároveň úřadem, který v prvé stolici předpisuje hektarové příspěvky. Proto odepřel-li tento fond vyhověti námitkám, které strana proti předpisu hektarového příspěvku, tedy proti úřednímu rozhodnutí podala, nelze dotyčný výrok jeho kvalifikovati jako pouhé prohlášení strany, a z důvodu tohoto odmítati stížnost proti němu podanou.
Nss však musil ex officio uvážiti, není-li stížnost nepřípustná proto, poněvadž směřuje proti rozhodnutí úřadu, který není konečnou instancí úřadů správních, ježto rozhodnutí jeho týkající se předpisu hektarových příspěvků podléhají ještě dle §u 13 odst. 2 cit. vlád. nař. č. 29 z r. 1923 přezkoumání stpú-em. V tom směru dlužno poznamenati, že rozhodnutí v odpor vzaté skutečně není rozhodnutím konečným, ježto vydáno bylo instancí podřízenou, a mohlo býti naříkáno stížností k spú-u ve lhůtě §u 13 odst. 2 cit. vlád. nař.; nelze však přehlédnouti, že úřad sám uvedl st-le v omyl, že jde o rozhodnutí konečné, ježto, pustiv se do rozhodování námitek, které st-l podal proti rozhodnutí stpú-u, jenž je instancí fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků nadřízenou, způsobil u st-le domněnku, že jde o rozhodnutí poslední instance a že proti vyřízení svých námitek nemůže se brániti opětně námitkami ke stpú-u, nýbrž že může již jen podati stížnost k nss-u.
Aby tento úřadem samým zaviněný omyl byl napraven, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 6 zák. o ss. — — —

Citace:

č. 5515. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 633-634.