Č. 5363.

Administrativní řízení. — Řízení před nss-em. — (Slovensko): I. Omezení instančního postupu ve smyslu §§ 2 a 3 zák. čl. XX : 1901 neplatí vzhledem k § 12 téhož zák. článku za platnosti zákona o nss č. 3/1918 na případy, v nichž je přípustná stížnost na nss. — II. Ve věceh postrku končí proto instanční postup teprve u min. vnitra.
(Nález ze dne 9. února 1926 č. 2415).
Prejudikatura: Boh. 3261 adm.
Věc: Ondřej P. v H. proti župnímu úřadu v Nitře stran postrku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Výměrem okr. úřadu v Prievidzi z 26. srpna 1924 byl st-l na vždy vypovězen z okresu prievidzského a ve smyslu § 2 šupasné úpravy č. 9389/85 nařízen postrk jeho do domovské obce P. Župní úřad v Nitře rozhodnutím z 27. září 1924 odvolání zamítl a připojil poučení, že není z rozhodnutí toho odvolání podle § 2 zák. čl. XX/1901.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
V daném případě jde o věc postrku. Podle § 12 úpravy postrku (příloha k nař. býv. uh. min. vnitra č. 9389 z r. 1885 — R. T. z r. 1885 č. 22) jest ve věceh postrkových úřadem I. stolice v malých a velkých obcích služný, v městech s právem municipálním a v městech s reg. magistrátem policejní kapitán nebo člen magistrátu, pověřený věcmi policejními, úřadem II. stolice v komitátech podžupan, v uvedených městech magistrát a konečně úřadem III. stolice ve všech případech ministr vnitra. Byl tedy úpravou postrku přijat systém tří řádných stolic. Se zřetelem k tomu, že věci tohoto druhu nebyly přikázány podle zák. článku XXVI : 1896 k pravomoci ss-u, nastala v uvedeném práv. stavu zák. článkem XX : 1901 změna v ten způsob, že podle § 2 tohoto zákona ze dvou souhlasných výroků nižších stolic nepřipouštělo se další odvolání, nýbrž pouze revisní žádost podle § 3 téhož zák. článku za podmínek a v rozsahu tam uvedeném. Poněvadž však toto omezení instančního postupu týkalo se věcí těch podle § 12 lit. c) pouze proto, že nenáležely v obor působnosti ss-u, kdežto ve věcech, v nichž se připouštěla stížnost k soudu tomu, zákon ten v dosavadním instančním postupu změny nezamýšlel, není pochyby o tom, že všeobecný předpis § 2 a 3 zák. článku XX : 1901 pozbyl — ovšem s výhradou případných specielních ustanovení — své účinnosti stran věcí těch, jakmile příslušnost ss-u byla na věc rozšířena. Změna taková nastala zákonem z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb., jímž byl zřízen pro celou oblast Čsl. republiky nss, jehož obor působnosti neopírá se po způsobu zák. článku XXVI : 1896 o individuální přikázání té které věci soudu tomu, nýbrž je kompetence tohoto nss-u založena, jakmile jde o tvrzené porušení subj. práv rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu (§ 2 zák. o ss). Se zřetelem k této normě je patrno, že také proti výrokům úřadů, pověřených úpravou č. 9389 z r. 1885 výkonem pravomoci ve věcech postrku, je nadále připuštěna stížnost k nss-u, jakmile je splněna ona podmínka pro jeho zakročení, totiž tvrzený zásah do subj. práv. Pak přestala však důsledně podle § 12 zák. čl. XX : 1901 účinnost předpisů tohoto zákona, vztahujících se pouze k věcem ss-u nepřikázaným a oživlo — když poměru tomu se nedostalo jiné zákonné úpravy — opět ustanovení § 12 »úpravy postrku« o pravidelném postupu třemi stolicemi a příslušelo tudíž st-li právo odvolati se z výroku II. stolice k instanci třetí.
Jak z vylíčeného děje patrno, poučil v tomto případě úřad II. stolice st-le, že ve smyslu § 2 zák. čl. XX : 1901 není z výroku jeho dalšího odvolání, následkem čehož se st-l obrátil se stížností přímo na nss. V tomto nesprávném poučení slušelo shledati podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 5363. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 355-356.