Č. 5330.

Obecní zaměstnanci. — Administrativní řízení (Slovensko): O úřední kompetenci k rozhodování o nárocích býv. obecního zaměstnance na odbytné za účinnosti zák. č. 126/1920.
(Nález ze dne 28. ledna 1926 č. 1555.)1 Věc: Dr. Karel Š. v T. (adv. Dr. Jos. Scheiner z Prahy) proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o odbytné.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 19. února 1923 na měst. radu v T. sdělil st-l, že béře na vědomí, že jej město propouští ze svých služeb. Současně se však ohradil proti tomu, aby mu vzhledem k jeho jmenování veř. notářem bylo odepřeno odbytné, na něž dle § 38 č. 3 a posl. odstavce § 26 měst. pensijního statutu má nárok a to také z toho důvodu, že po dobu jeho 2 1/2 roční služby byly mu sráženy značné částky se služného na pensi.
Usnesením z 30. ledna 1924 zastupitelský sbor města T. žádost st-lovu za odbytné zamítl a usnesení svoje odůvodnil tím, že st-l sám se vzdal místa, jež dočasně zaujímal a žádost za odbytné podal až po nastoupení místa veř. notáře a nemá proto nárok na obytné, nýbrž pouze na vrácení zaplacených pensijních příspěvků, které mu také byly poukázány.
Odvolání z tohoto rozhodnutí zamítl okr. výbor v Trenčíně usnesením z 19. května 1924 z důvodů nař. usnesení a také proto, že podle posl. odst. § 38 pensijního statutu města T. dočasní městští zaměstnanci nemají nároku na odbytné a st-1 byl jen dočasně ustanoven a nemůže se proto odvolávati na ustanovení § 26 cit. statutu a na zákony č. 233/1920, 243/1922 a nař. č. 335/22, ježto ustanovení § 7 zák. č. 233/1920 a § 13 nař. č. 335/22 výslovně stanoví, že pensionování úředníků do státní služby nepřevzatých může se státi, mají-li nárok na pensi, podle platných uherských zákonů, nařízení neb měst. statutů, st-l takového nároku však nemá a ani nabýti nemohl. Propuštění jeho muselo se státi již proto, že již v r. 1922 byl jmenován veř. notářem a úřad ten jako mnohem výnosnější ještě před propuštěním ze služeb města nastoupil.
Odvolání z tohoto rozhodnutí zamítl župní úřad v Turč. Sv. Martině nař. rozhodnutím z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost vytýká především, že nař. rozh. je vadné, ježto bylo vydáno župním úřadem, ač mělo býti vydáno župním výborem. Námitku tuto zakládá stížnost na náhledu, že udělení odbytného patří do rámce fin. hospodářství města a tím podle § 58 zák. č. 329/1921 v I. stolici do působnosti ob. zastupitelstva, v II. stolici do působnosti okr. výboru, v III. stolici pak do působnosti župního výboru. Ježto pak poučení právní v rozhodnutí ob. zastupitelstva odkazovalo st-le na okr. úřad a poučení právní v rozhodnutí okr. výboru na župní výbor, tvrdí stížnost, že také tato rozhodnutí nutno je zrušiti.
Námitka tato nemá však opory v zákoně. V § 58 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. ovšem se stanoví, že působnost, která přísluší podle tohoto zákona bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, příslušeti bude, až v dotčeném území republiky budou zřízeny župní a okr. úřady, okr. výboru a působnost vyššího úřadu dohlédacího župnímu výboru a že pak o odvoláních podle tohoto zákona budou s omezením, stanoveným v odst. 2 § 58, rozhodovati okr. výbor a v dalším postupu stolic župní výbor, Avšak zákon tento upravuje výlučně jen fin. hospodářství obcí tím způsobem, že nařizuje, aby bylo podloženo řádným rozpočtem (§ 1—7), že omezuje možnost vydání, pro něž v rozpočtu není krytí a upravuje poukazování platů k tíží obci (§ 8—14), účtování, sestavování účtů a dozor (§ 15 — 18) a způsob úhrady výdajů obcí (§ 19—39).
V daném případě podle správních spisů jest na sporu st-lův nárok proti obci T. na odbytné, dovozovaný ze služebního poměru slova k obci. Nespadá tudíž sporná otázka vůbec do materie upravené zákonem č. 329/1921 a nelze se pak právem dovolávati pro tento spor kompetenčních předpisů cit. zákona a tvrditi, že o sporné otázce měl rozhodovati podle § 58 zákona jako I. odvolací stolice okr. výbor a jako II. stolice župní výbor. Dovolává se tedy stížnost ustanovení zákona č. 329/1921 a zejména jeho § 58 neprávem. Mohou proto při řešení otázky příslušnosti k rozhodování daného sporu býti směrodatnými toliko předpisy zákona z 29. února 1920 č. 126 Sb.
Se stanoviska těchto předpisů vyslovil však již nss v nálezu Boh. 5331 adm. právní názor, že na Slovensku o nároku na pensijní požitky a o výši jejich rozhodují za účinnosti žup. zákona župní úřady jako jediná odvolací stolice a že okresní výbory nejsou v těchto věcech vůbec instancí.
Z těchto vývodů plyne, že žal. župní úřad mohl sice vystupovati v tomto sporu jako stolice odvolací, ale ovšem jako jediná, že tedy mohl meritorně v cestě instanční přezkoumávati toliko usnesení ob. zastupitelstva v T., nikoli však rozhodnutí okr. výboru v Trenčíně. Potvrdil-li tudíž žal. úřad toto rozhodnutí, místo, aby je jako právní moci neschopné odstranil, jest jeho rozhodnutí nezákonné. K nezákonnosti tohoto druhu jest však přihlížeti z povinnosti úřední. — —

Srovnej nál. Boh. 5329 a 5331 adm.*)

Citace:

č. 5330. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 294-296.