Č. 5493.

Živnostenské právo: Složení zkoušky stavitelské neopravňuje k užívání názvu stavitel.
(Nález ze dne 16. března 1926 č. 5403). Věc: Arnošt W. v B. proti zemské správě politické v Brně o trestní nález pro přestupek živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem měst. rady v Brně z 19. dubna 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem § 44 živn. ř., jehož se dopustil tím, že vyvěsil na novostavbě banky »Union« tabulku, obsahující jeho jméno s dodatkem »stavitel«, a odsouzen dle § 131 bodu c) živn. ř. k pokutě 200 K, po případě k vězení na 20 dní. Současně bylo mu uloženo, aby na tabulce na stavbě vyvěšené dodatek »stavitel« odstranil, poněvadž nemá koncese k provozování živnosti stavitelské. Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím v druhé stolici vyhověno, protože skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána.
O stížnosti uvážil nss toto:
V zákoně o stavebních živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. označuje se názvem »stavitel« majitel určité živnosti, totiž živnosti stavitelské, jejíž rozsah jest v tomto zákoně vymezen. Ani v tomto, ani v jiném zákoně není ustanovení, které by název »stavitel« kvalifikovalo jako označení osob vykazujících určitý stupeň technického vzdělání. Názvem »stavitel« má býti označen určitý stav, totiž ti, kdo mají koncesi k provozování živnosti stavitelské. Žadatelé o tuto koncesi musí ovšem podati průkaz způsobilosti, jehož součástí jest vysvědčení o vykonané zkoušce pro tuto živnost předepsané, avšak oprávnění provovati živnost nenabývá se vykonáním příslušné odborné zkoušky, nýbrž teprve udělením koncese stavitelské. Když vykoná ní zkoušky neopravňuje k provozování živnosti stavitelské, neopravňuje ani k užívání označení »stavitel«, jež jest právě vyhrazeno jen majiteli koncese stavitelské.
St-l sám udává, že koncesi k provozování živnosti stavitelské nemá; okolnost pak, že vykonal s prospěchem zkoušku předepsanou pro nabytí této koncese, neopravňuje ho k užívání označení »stavitel«.
Skutkový předpoklad, z něhož vycházely živn. úřady, totiž že st-l na novostavbě umístil tabulku obsahující jeho firmu s dodatkem »stavitel«, rovněže jest mimo spor. V tomto jednání spatřovaly živn. úřady skutkovou podstatu přestupku § 44 ž. ř., jenž obsahuje předpisy, upravující označování živností. Označiti živnost jest povinností živnostníka, avšak také jeho oprávněním, jež vylučuje, aby ten, kdo nemá živn. oprávnění, označoval se jako oprávněný živnostník.
St-l namítá, že § 44 ž. ř. vůbec nemůže přijíti v úvahu, neboť tam není ustanovení, jež by bylo v souvislosti s otázkou, o niž jde, totiž užíváním označení »stavitel« na stavbě. St-l však přehlíží, že povinnost živnostníků užívati vhodného zevnějšího označení na svých stálých místnostech provozovacích nebo bytech byla v 2. odst. § 20 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. rozšířena, pokud jde o živnost stavitelskou, živnost mistra zednického a tesařského, v ten rozum, že tito živnostníci na každé jimi prováděné novostavbě, přístavbě a přestavbě až do jejího dokončení na nápadném místě mají umístiti svoje jméno a označení své živnosti. Činy proti tomuto předpisu trestají se dle trestních ustanovení živn. řádu.
Účelem těchto ustanovení jest poskytnouti jednak veřejnosti ochranu proti uvádění v omyl a klamání, jednak chrániti dotyčné živnostníky proti poškozování a ohrožování jejich živností. Z toho důsledně vyplývá, že živn. úřad jest nejen oprávněn, nýbrž i povinen zakročiti nejen proti živnostníku, který užívá nevhodného označení, nýbrž i proti osobám, které nemajíce příslušného živn. oprávnění, vydávají se za majitele koncese stavitelské, neb koncese mistra zednického a tesařského.
Když st-l, ač nemá oprávnění k provozování živnosti stavitelské, označil stavbu svým jménem s přídavkem »stavitel«, pak jest skutková povaha přestupku §u 44 ž. ř. jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní dána.

Citace:

č. 5493. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 589-591.