Č. 5498.Státní zaměstnanci: Přeložený státní úředník nemá nároku na to, aby mu úřad povolil přiměřenou lhůtu stěhovací.(Nález ze dne 17. března 1926 č. 5377.)Věc: Dr. Otto P. v Turč. Sv. Martině proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o diety.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-l byl výnosem gfř v Bratislavě ze 17. prosince 1924 přeložen z Košic k nově zřízené exposituře fin. řed. v Turč. Sv. Martině s nařízením, aby její vedení převzal 1. ledna. 1925. Výnosem téhož úřadu z 20. prosince 1924 byl st-li v novém působišti přikázán rodinný byt, volný k nastěhování od 1. ledna 1925, a byl st-l vyzván, aby se do bytu toho s rodinou přestěhoval co nejdříve. St-l žádal, aby mu bylo povoleno, přestěhovati se s rodinou teprve až koncem května 1925, ježto dle lék. vysvědčení je jeho dítě nemocné a přestěhováním v zimě mohl by se zhoršiti jeho zdrav. stav. Zároveň žádal, aby mu až do přestěhování rodiny přiznány byly diety z důvodů vedení dvojí domácnosti. Nař. rozhodnutím vyslovilo gfř jednak, že přikázání bytu zůstane v platnosti, jednak že žádosti za přikázání diet z důvodů vedení dvojí domácnosti vzhledem k předpisu odstavce II D zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov. vyhověno býti nemůže.Rozhoduje o stížnosti do výnosu toho podané, uvážil nss toto:Stížnost namítá, že st-l byl přeložen z moci úřední; tím prý vzala fin. správa na sebe povinnost, nahraditi mu veškeré výlohy s přestěhováním spojené, k nimž náleží i diety z důvodu vedení dvojí domácnosti, když st-l lék. vysvědčením dokázal, že pro nemoc dítěte se nemohl v době úřadem mu určené přestěhovati a to do bytu v novostavbě, kde nikdo dosud nebydlel.Nss neshledal ani námitku tu důvodnou. Předpokladem pro přiznání diet podle odst. II D 2 zásad pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slov. (usnesení min. rady z 27. července 1920) jest, že ženatý zaměstnanec, ustanovený na syst. místo na Slov., nemohl se pro úředně zjištěný nedostatek bytu do nového působiště nebo do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati tak, aby v tom místě mohl vésti svou vlastní domácnost obvyklým způsobem (srovnej nález Boh. 1725 adm.). Jest tedy rozhodnou jedině okolnost, že se ženatý zaměstnanec nemůže pro nedostatek bytů přestěhovati; jedině tento úředně zjištěný nedostatek bytů zakládá pro stát. zaměstnance nárok na přiznání diet ve smyslu odst. II D 2 zmíněných zásad.Ježto z výnosu žal. úřadu z 20. prosince 1924 jde, že st-li byl přikázán rodinný byt, volný k nastěhování ode dne, kdy st-l měl zahájiti svou úřední činnost v novém působišti, že tedy nedostatek bytu nebránil přestěhovati se s rodinou, vyřkl žal. úřad právem, že nelze uznati nárok st-lův na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti. Pokud st-l naproti tomu uplatňuje, že se nemohl se svou rodinou nastěhovati do bytu úřadem jemu opatřeného, ježto byt jest v novostavbě, dlužno poznamenati, že st-l svůj nárok na přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti o tuto okolnost neopřel a žal. úřad o nároku st-lově po této stránce nerozhodl, pročež stížnost jest v tomto směru dle § 5 zák. o ss nepřípustná.Dále namítá stížnost, že nař. rozhodnutí jest nezákonné proto, že nestanoví přiměřené lhůty k přestěhování, jak to předpisuje § 67 služ. pragm.Zákonný předpis ten nařizuje, aby při přeložení na jiné místo služ. byla úředníku, — šetříc služ. zájmů a co možno přihlédajíc k osobním poměrům úředníka — poskytnuta přiměřená přesídlovací lhůta. Předpis ten obsahuje však toliko směrnici pro úřad, jenž přeložení vyslovil, aby, stanově termín nastoupení nového služ. místa, šetřil nejen zájmů služ., nýbrž měl podle možnosti také na zřeteli osobní poměry přeloženého úředníka. Předpis ten nedává však stát. zaměstnanci nároku na to, aby mu povolena byla taková lhůta a když žal. úřad žádosti st-le v tomto směru vznesené nevyhověl, nemůže se st-l pokládati tím za zkrácena ve svých právech subj.