Č. 5465.

Obecní volby: Exekuční návrh a úřední povolení exekuce pro státní daně s příslušnými obecními přirážkami může upomínku ve smyslu § 5. č. 2 ob. řádu vol. nahraditi jen tehdy, jestliže vyhovuje náležitostem upomínky takové, totiž je-li vyznačen druh a obnos dlužné dávky obecní.
(Nález ze dne 9. března 1926 č. 4856.)
Prejudikatura: Boh. 214, 4421 adm. a j.
Věc: František K. ve Ž. (adv. Dr. Jan Kvíčala z Prahy) proti zemské správě politické v Brně (za zúč. Dr. Jana K. a Jana Z. adv. Dr. Jan Renner z Prahy) o volitelnost do obecního zastupitelstva. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K návrhu Dra Otakara K. a spol., pak Jana Z. a spol., aby st-l zbaven byl mandátu dne § 10, odst. 5, č. 2 ob. ř. vol., poněvadž v době volby neměl zaplaceny daně a přirážky, rozhodla osp v N. výměrem ze 4. září 1924, že volba st-le za člena ob. zast. jest po právu a že není příčiny ji anulovati. K odvolání svrchu jmenovaných navrhovatelů, jimž bylo ve výměru dohlédacího úřadu právo odvolati se vyhrazeno, zrušila zsp v Brně nař. rozhodnutím výměr osp-é jako nezákonný a rozhodla, že st-l pozbyl ve smyslu ustanovení odst. 5 bodu 2 řádu volení do obcí ve znění novely č. 253/1922 mandátu v měst. zastupitelstvu, radě a komisích z důvodu, že dodatečně vyšly na jevo okolnosti, pro které nebyl by mohl býti při volbě ob. zast. ve Z., konané dne 16. září 1923, zvolen.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: .
Nař. rozhodnutí opírá se o předpis § 5, odst. 1, č. 3 zák. z 31. ledna 19, č. 75 Sb., který stanoví, že nemohou býti voleni za členy ob. zast. a ob. komisí, kdož, byvše osobně řádně upomenuti ve lhůtě aspoň na 5 dní v upomínce jim dané, nezaplatili nějaké veř. dávky obecní déle než rok splatné.
Vyžaduje tudíž zákon ke vzniku tohoto důvodu vylučovacího: a) aby dluhem byla nějaká veř. dávka obecní, b) aby byla déle nežli rok splatná, c) aby dlužník byl osobně řádně upomenut se lhůtou aspoň 5 dnů a přes to v této lhůtě nezaplatil.
Žal. úřad založil své rozhodnutí na zprávě berního úřadu ve Ž. z 21. října 1924, dle které byl st-1 ke dni 16. září 1923 dlužen 1273 K 76 h na daních, déle než rok splatných, k nimž se vybírají ob. přirážky, a v níž se dále uvádí, že nedalo se zjistiti, kterého dne byla upomínací složenka st-li dodána, že však proti němu byla vedena exekuce, vykonán u něho dne 4. října 1922 zájem věcí movitých a ustanovena jejich dražba na dne 11. září 1923, jež pak na žádost dlužníkovu byla zastavena. Z této skutkové podstaty dospěl žal. úřad k závěru, že jsou dány předpoklady § 5 odst. 1 č. 3 ob. ř. vol. a vyslovil proto ztrátu mandátu st-lova dle § 10 cit. zák. Žal. úřad tedy nezjistil, byla-li st-li dána osobní a řádná upomínka, jak ji na mysli má cit. § 5, ale přikládá vedení exekuce týž právní účinek, jako upomínce v zákoně žádané.
Kdyby se i připustilo, že vedení exekuce za určitých předpokladů mohlo by nahraditi takovou upomínku, nemohlo by se tak státi v daném případě. Nss vyslovil opětovně (viz nálezy Boh. 214, 4421 a j.), že za řádnou upomínku ve smyslu § 5 ob. ř. vol. lze pokládati jen takovou, ve které vyznačen jest druh a obnos dlužné dávky obecní. Žal. úřad zjistil pouze, že proti st-li byla vedena exekuce pro obnos daní, k nimž se vybírají ob. přirážky, nezjistil však, že při tomto vedení exekuce byl obnos veř. dávek obecních ciferně uveden, jak ve smyslu nálezů svrchu cit. k řádné upomínce jest zapotřebí, aby dlužník z obsahu návrhu exekučního mohl seznati, kolik připadá na dlužné daně a kolik na veř. dávky, a které jsou to dávky, a aby tak včasným zaplacením dluhu na dávkách obecních mohl odstraniti důvod jej z volitelnosti vylučující, což beze sporu leží v intencích předpisu bodu 3 § 5 ob. ř. vol. Namítá-li stížnost, že nelze upomínku nahrazovati něčím jiným, než co jest volebním řádem žádáno, tedy v daném případě vedením exekuce, možno jí přisvědčiti jen s výhradou, že exekuční návrh a úřední povolení exekuce mohly by upomínku nahraditi jen tenkráte, vyhovovaly-li by náležitostem upomínky dle § 5, jak svrchu byly vytčeny. Poněvadž — jak výše vyloženo — v daném případě náležitosti ty splněny nebyly, nemohlo vedení exekuce a ustanovení dražby nahraditi upomínku a se stejnými právními účinky, jaké zákon spojuje s touto.

Citace:

č. 5465. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 541-543.