Č. 5621.

Školství: * Výrok o vyloučení dítěte z návštěvy veřejné školy národní na Moravě dle § 20 zákona z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z roku 1906 platí, není-li v něm stanoven opak, bez časového omezení.
(Nález ze dne 30. dubna 1926 č. 9167).
Prejudikatura: Boh. 1379 adm. a j.
Věc: Cyril H. v K. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dětí z německé školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím předsednictva mor. zšr-y z 21. prosince 1922 byla Julie H. podle § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 vyloučena z něm. obecné školy v K. a přikázána příslušné škole české.
Počátkem školního roku 1923 bylo jmenované dítě zapsáno do německé měšťanské školy v B. Řiditelství této školy bylo výměrem měst. škol. výboru pro něm. školy v Brně z 6. ledna 1923 vyzváno, aby propustilo Julii H. z této školy vzhledem k uvedenému výnosu předsednictví zšr-y z 21. prosince 1922. Odvolání otce dítěte z toho podané bylo v postupu stolic správních nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů, že výměr měst. výboru škol. z 6. listopadu 1923 byl interním pokynem nadřízeného úřadu školního vůči úřadu podřízenému, proti němuž nepříslušelo st-li právo k podání opravného prostředku tím spíše, že zmíněné opatření bylo učiněno na podkladě pravoplatného rozhodnutí předsedy zšr-y z 21. prosince 1922.
Stížnost do rozhodnutí toho namítá, že je nepřípustno, aby školní úřad nařídil vyloučení dítěte přijatého počátkem nového školního roku do školy určité národnosti jen z důvodu, že bylo dítě v předešlém roce školním pravoplatně ze školy národnosti té vyloučeno, poněvadž právní moc rozhodnutí o vyloučení omezuje se na školní rok, v němž se stalo přijetí.
Podle toho je na sporu jenom otázka, na kterou dobu působí právní moc rozhodnutí o vyloučení dítěte ze školy určité národnosti. Aby bylo lze otázku tu rozřešiti, nutno si uvědomiti, jakou právní povahu má rozhodnutí takové.
Podle II. odst. § 20 mor. zákona o zřizování škol z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění, jehož se mu dostalo zákonem z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 (t. zv. zákon Perkův), a jenž tu jediné může rozhodovati, poněvadž upravil národnostní rozdělení obecního školství na Moravě, smějí do škol obecných zpravidla býti přijímány toliko dítky, jež jsou mocny vyučovací řeči. Z ustanovení toho — arg. slova »smějí« — je patrno, že zákon tu sám dává přesnou disposici, přikazuje dítky zpravidla té škole, jejíž vyučovací řeči jsou mocny, čili jak nss v nálezu Boh. 1379 adm. vyslovil, jejíž jazyk vyučovací se shoduje s národností dítka, leč že by tu byly výminky stanovené §em 23 zákona o školách národních č. 62 ř. z. z r. 1869. Není-li tu tedy takových výminek, jest po samém zákoně dítko české národnosti povinno choditi do školy s českým jazykem vyučovacím, a dítko německé národnosti do školy s německým jazykem vyučovacím. Určuje-li však zákon sám — mimo ony výminky, o něž tu nejde — příslušnost dítěte ke škole jeho národnosti, pak je patrno, že podstatou rozhodnutí úřadu školního podle § 20 uv. zákona není výrok, že se dítě vylučuje ze školy jednoho a přikazuje škole druhého jazyka, poněvadž výrok ten nedeklaruje nic jiného, než co právě nařizuje zákon, nýbrž že předmětem rozhodnutí úřadu podle uv. zák. ustanovení je toliko a jediné zjištění, které národnosti dítě náleží. Má tedy rozhodnutí školního úřadu podle § 20 uvedeného zákona povahu určovacího výroku o národnosti dítěte.
Tímto zjištěním je však již dána odpověď k otázce po časové mezi působnosti rozhodnutí takového v ten smysl, že právní moc rozhodnutí trvá, pokud se národnost dítěte nezměnila.
Z toho plyne, že pokud některá se zúčastněných stran — jimiž jsou, jak rovněž již v uv. zd. nálezu vysloveno, jednak dítko, pokud se týče jeho zákonní zástupcové, jednak zákonní zástupci škol, o které jde, tudíž mšr a při školách menšinových min. škol. po případě míst. škol. výbor min-em tím zmocněný — nevyžádá si na podkladě tvrzení, že národnost dítěte se změnila, nového rozhodnutí o nynější národnosti dítka, dítko, o jehož národnosti bylo již pravoplatné rozhodnuto, nesmí býti do školy jiného jazyka vyuč. vůbec přijato, že však, bylo-li přes to přijato, může býti bez dalšího řízení na základě onoho pravoplatného rozhodnutí přikázáno škole, jejíž jazyk vyučovací se shoduje s národností v onom rozhodnutí pravoplatně určenou.
V tomto případu není sporu o tom, že o národnosti dítěte Julie H. bylo pravoplatně rozhodnuto výrokem předsedy zšr-y z 21. prosince 1923. Ze by výrok ten byl býval k žádosti některé ze stran zvrácen novým výrokem, tvrzeno není. Mohl tedy žal. úřad s odvoláním na pravomoc onoho výroku předsedy zšr-y dítko jmenované bez dalšího řízeni přikázati škole, jejíž vyuč. řeč se shoduje s národností dítěte toho v onom pravoplatném výroku zjištěnou a je tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 5621. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 838-840.