Č. 5532.

Státní zaměstnanci (Slovensko):Strážce lesní školky ustanovený na mzdu proti výpovědi je v soukromoprávním poměru služebním.
(Nález ze dne 27. března 1926 č. 6608.)
Věc: Josef C. v D. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě stran úpravy služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle výnosu býv. uh. min. orby z 25. června 1899 byl st-l najat ke střežení lesní školky (za hajníka) a byla mu poukázána roční mzda 180 zlatých. Mzda tato byla st-li později několikráte upravována, byly mu poukázány i mimořádná výpomoc a nouzová výpomoc. Výměrem žal. úřadu z 1. srpna 1923 byla st-li měsíční odměna za střežení školky od 1. září 1923 snížena na 250 Kč. Podáním z 28. května 1924, v němž se na cit. právě výměr odvolával, žádal st-1, aby mu vzhledem k námaze, kterou školce věnuje a vzhledem k četné jeho rodině jeho služ. požitky byly od 1. května 1924 aspoň na 700 K měsíčně zvýšeny. Nař. rozhodnutím byly st-li dosavadní platy od 1. listopadu 1924 zastaveny a byl mu vyměřen zvýšený plat denních 23 Kč. Současně bylo vysloveno, že jeho nový požitkový poměr ke státu jest vázán 14denní výpovědí a že z poměru toho oproti státu nevznikají žádné jiné nároky.
St-l stěžuje si jen proti neustálení stálého a řádného služ. poměru a prosí, aby byl uznán za zřízence.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Za zřízence státu čsl. mohl by st-l býti pokládán jedině tehdy, kdyby jako takový byl býval orgány státu čsl. k tomu povolanými ustanoven. Jest nesporno, že st-l byl již za býv. vlády uh. »hajníkem« státní lesní školky. I kdyby poměr jeho k býv. státu uherskému byl mohl býti považován za poměr zřízence (sluhy), mohl by se státi zaměstnancem čsl. jedině tehdy, kdyby byl po rozumu zák. z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. státním zřízencem čsl. býval jmenován. To však ani st-l sám netvrdí a ze spisů správních také plyne, že st-l zřízencem státu čsl. po rozumu zákona č. 269/1920 individuelně ustanoven nebyl. Okolnost, že st-li byly služ. požitky i státem čsl. upravovány a že mu i mimořádná a nouzová výpomoc byla poukázána, nemůže sama o sobě nahraditi nezbytného požadavku jmenování resp. ustanovení státním zřízencem. Žal. úřad pokládal, jak se vší určitostí zejména z jeho odv. spisu plyne, služ. poměr st-lův za poměr smluvní. St-l sám uznává, že byl od 1. dubna 1899 přijat do služeb jako »stálý robotnik a strážce« státní lesní školky, podle výnosu býv. uh. min. orby v úvodě cit. byl st-l »najat« na střežení lesní školky za roční »mzdu« 180 zlatých. Nějakých jiných aktů, kterými právní povaha jeho služ. poměru byla změněna, ve spisech správních není a st-l se také žádných nedovolává. Výše odměny, její splatnost a její označení nemá na právní povahu poměru samotného žádného vlivu. Měl tedy žal. úřad ve spisech dostatečný podklad pro úsudek, že služ. poměr st-lův jest soukromoprávním smluvním poměrem námezdním. Pak nemůže nss otázku, zda úřad právem či neprávem v nař. výnosu stanovil 14denní lhůtu výpovědní a zda právem či neprávem vyslovil, že z tohoto nového poměru oproti státu čsl. nevznikají žádné závazky, vůbec zkoumati, ježto jde o otázky z poměru smluvního resultující, nař. výnos tedy není, pokud jde o tyto otázky, rozhodnutím správního úřadu po rozumu §u 2 zák. o ss, jsa jen prohlášením státu jako strany.
Tvrdí-li tedy st-l, že jest zřízencem státním, nemá stížnost opory ve spisech a musila proto stížnost býti zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 5532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 672-673.