Č. 5377.

Školství: * Výrok o vyloučení dítěte z návštěvy veřejné školy národní na Moravě dle § 20 zákona z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z roku 1906 platí, není-li v něm stanoven opak, bez časového omezení.
(Nález ze dne 12. února 1926 č. 10235/25.)
Prejudikatura: Boh. 5044, 5162 adm. a j.
Věc: Jan H. v H. proti ministerstvu školství a národní osvěty o soukromé vyučování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ošv v O. provedl ve smyslu předpisu §u 205 nař. ze dne 29. září 1905 č. 159 ř. z., dne 24. června 1924 přezkoušení soukromě vyučované dcery st-lovy Anděly H., jež byla na základě ustanovení §u 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 vyloučena z něm. ob. školy v H. a přikázána české škole ob. tamže, a shledal, že vyučování toto jest úplně nedostatečné a neděje se v jazyku vyučovacím její školy povinné. V důsledku toho vytkl jmenovaný ošv výměrem z 22. září 1924 st-li tyto vady soukr. vyučování a zároveň dal příkaz, že vyučování musí se díti v jazyku vyuč. její školy povinné, to jest v jazyku českém a že musí býti jmenovaná dcera vyučována všem povinným předmětům a to v rozsahu předepsaném školním řádem.
Odvolání proti tomuto výroku podané zamítlo žal. min. v pořadí stolic nař. rozhodnutím jako neodůvodněné, ježto ošv, zjistiv výše uvedené nedostatky a uloživ jejich odstranění, jednal v mezích oprávnění, daného mu §em 205 def. řádu škol. a vyuč. Současně poukázalo ministerstvo na svůj výnos z 19. července 1924.
Stížnost vytýká vadnost řízení a nezákonnost v těchto směrech: — — —
Právo st-le, dáti dceru vyučovati soukromě německým jazykem, plyne jasně z ustanovení §§ 20 a 45 zákona z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906, jakož i z práva rodičovského založeného občanským zákonem o výchově dětí. Ošv venkovský okres v O. není oprávněn dáti dítě přezkoušeti na české škole a předpisovati, že má míti soukromé vyučování české. Naopak k přezkoušení dcery jest podle §u 205 škol. řádu povolán toliko německý ošv, jemuž podléhají německé školy venkovského okresu o-ckého. Český ošv jest tím méně oprávněn zasahovati do soukromého vyučování dcery st-lovy, kdyžtě pozbyl výrok o vyloučení dítka jeho z německé školy a přikázání téhož škole české ve smyslu nálezu býv. ss-u z 9. listopadu 1912 č. 12224, Budw. č. 9196 své účinnosti koncem školního roku, v němž byl vydán a vyloučení z německé školy pro školní rok 1924/25 dosud vysloveno nebylo.
O stížnosti uvážil nss takto: — — — —
Otázkami, jež jsou tu zaznamenány, obíral se nss již ve svých nálezech Boh. 5044 a 5162 adm. a vyslovil v nich právní názor, že soukromé vyučování dítěte, jež povinno jest návštěvou veř. školy národní s českým jazykem vyučovacím, odpovídá na Moravě vzhledem k právní zásadě, vyslovené v §u 20 odst. 2 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 jen tehdy zákonu, kryje-li se s vyučováním předepsaným pro jeho školu povinnou, t. j. veř. školu obecnou s českým jazykem vyuč., jakož i že se má provésti přezkoušení dítek těch o jejich vědomostech na české škole národní. Dále vyslovil nss v nálezu posléze uvedeném právní názor, že dohledá k domácímu vyučování zmíněných dítek vzhledem na předpisy §§ 19 a 25 mor. z. z. o dozoru ke školám z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. ve znění zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906, český okr. úřad škol. Na těchto právních názorech setrval nss i v přítomném sporu. Je-li tomu tak, pak jest arciť výrok žal. úřadu ve shodě se zákonem a jdou mimo všechny vývody stížnosti, které stojíce na opačném právním stanovisku, tvrdí, že platí pro soukr. vyučování školních dítek nijak neomezené právo rodičovské, jakož i že neměl český ošv kompetence k tomu, aby vydal opatření ve příčině soukr. vyučování dcery st-lovy.
Na tom nemůže ničeho změniti ani námitka, že výrok o vyloučení jmenovaného dítka z veř. školy národní s něm. jazykem vyuč. v H. pozbyl své právní účinnosti uplynutím školního roku 1923/24, kdyžtě dotčený výrok škol. úřadů zní zcela všeobecně, bez jakéhokoliv časového omezení a upravuje tedy podle tohoto svého znění školní příslušnost dítka na tak dlouho, dokud nebude příslušným úřadem školním ve svém obsahu změněn. Poukaz na nález býv. ss-u z 19. listopadu 1912 č. 12224, Budw. č. 9196, nemůže podepříti stanovisko stížnosti, neboť nss není nálezem tím podle §u 12 o. z o. vázán.
Také poukaz na ustanovení §u 45 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z, z. z r. 1906 nemůže posíliti stanovisko stížnosti, neboť cit. § 45 o soukr. vyučování vůbec nepojednává a jsou proto nepřiléhavými všechny závěry, jež st-l vyvozuje z dotčeného ustanovení zákona.

Citace:

č. 5377. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 381-382.