Č. 5485.

Úrazové pojišťování: I. * Přeřazení podniku cihlářského ze skupiny »cihelen strojových« do skupiny »cihelen ručních« (tit. 95 a 94 min. nař. č. 143/1914) závisí na způsobu výroby cihel (strojové neb ruční) a nikoliv na tom, pro jaký způsob výroby jest cihelna zařízena. — II. * Přeřazení to působí ode dne, kdy důvod pro ně skutečně nastal.
(Nález ze dne 15. března 1926 č. 6276/25).
Věc: Firma »Cihlářskv závod v Ž., společnost s r. o.« proti ministerstvu sociální péče stran úrazového pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 28. března 1923 zařadila úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze Cihlářský závod, společnost s r. o. v Ž., kterýžto podnik pravoplatně podléhal úrazovému pojištění a byl zapsán v katastru jmenovaného ústavu, na základě min. nař. ze 6. července 1914 č. 143 ř. z. na dobu od 1. července 1922 dle titulu 94 (cihelny Strojové) do nebezpečenské třídy IX. a do procenta nebezpečenského 39. Proti tomuto výměru podala podnikatelka námitky, žádajíc, aby podnik byl vůbec vyňat ze skupiny »cihelen strojových« a přeřaděn do skupiny VI. a nebezpečenského procenta 25, jak podle výměru úrazové pojišťovny dělnické ze 14. března 1921 bylo pravoplatně stanoveno a to se zpětnou platností od 1. července 1921, neboť od té doby se se stroji v závodě nepracuje; zároveň tvrdila st-lka, že od počátku činnosti závodu až do dne podaných námitek pracovalo se s výjimkou 3 měsíců v r. 1921 pouze ručně, že stroje byly zastaveny, součástky cihlářských lisů odmonovány, takže strojní výroba byla úplně zastavena. Zsp námitkám nevyhověla, poněvadž vzhledem k tomu, že pro zařazení rozhodující jest okolnost, pro jaký způsob provozování jest podnik zařízen, konaným šetřením se zjistilo, že zmíněný podnik zůstal i na dobu od 1. července 1922 podnikem strojovým, při čemž nelze bráti zřetele k tomu, že některé stroje byly odstraněny. Jelikož ve zmíněné době strojů užíváno nebylo a cihly vyráběny byly ručně, takže úrazové nebezpečí bylo zmenšeno, zařadila zsp podnik do nejnižšího nebezpečenského procenta předepsané třídy nebezpečenské. Rozhodnutí to bylo nař. rozhodnutím potvrzeno.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, hájíc nárok již v řízení správním uplatňovaný, aby podnik cihelny, v němž se od 1. července 1921 stroji vůbec nepracuje a cihly se vyrábějí toliko ručně, zařazen byl od téhož dne do nebezpečné skupiny VI., t. j. dle titulu 95 (cihelny ruční) min. nař. ze 6. července 1914 č. 143 ř. z. Nárok ten opírá o právní názor, že pro zařadění do nebezpečenských skupin podle § 2 cit. nař. záleží toliko na tom, zdali se strojů v podniku skutečně používá čili nic, a nikoli zdali podnik jest na výrobu stroji zařízen.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Není sporu o tom, že podnik, o nějž jde, jest podroben úrazovému pojištění ve smyslu § 1 zák. úraz., rovněž jest nesporno, že podnik ten jest zařízen na výrobu strojových cihel a z této příčiny původně zařazen byl dle tit. 94 (cihelny strojové) do nebezpečenské třídy IX., jakož i že se v něm od 1. července 1921 strojů k výrobě cihel nepoužívá. Na sporu jest v podstatě toliko otázka, zdali poslednější okolnost nepoužívání strojů k výrobě cihel odůvodňuje nárok na přeřadění podniku do skupiny cihelen ručních dle tit. 95.
Žal. úřad založil své rozhodnutí, jímž nároku st-lem takto formulovanému vyhověno nebylo, na právním názoru, že podnik, pokud jest pro výrobu stroji zařízen, zůstává cihelnou strojovou ve smyslu cit. nařízení i tehdy, když se strojů k výrobě cihel nepoužívá, kterážto poslednější okolnost odůvodniti může toliko zařadění do nejnižšího procenta nebezpečenského, předepsaného pro cihelny strojové.
Přeřadění podniku z jedné třídy nebezpečí do druhé jest podle § 19 odst. 1 zák. úraz. zásadně přípustno, neboť zákon na uvedeném místě jednak zavazuje podnikatele, aby do 8 dnů oznámil pojišťovně každou změnu v předměte podniku nebo ve způsobu provozování, která pro ..... zařadění do třídy nebezpečenské ..... může býti důležitou, jednak ukládá pojišťovně povinnost, aby rozhodla, zdali nastalou změnou podnik vřaděn býti má do jiné třídy nebezpečí.
Za jakých předpokladů zařadění podniků pojištění podrobených do jednotlivých tříd nebezpečí státi se má, zákon sám podrobně nestanoví a vyslovuje toliko zásadu, že zařadění podniku vykonati se má podle poměru, jak podniky vzhledem k průměrnému svému úrazovému nebezpečí k sobě se mají (§ 14 odst. 2); ohledně bližších podrobností odkazuje pak na cestu nařizovací (§ 14 odst. 4). V době, podle níž sporný případ jest posuzovati, platilo min. nařízení ze 6. července 1914 č. 143 ř. z. o zařadění podniků podrobených úrazovému pojištění do tříd nebezpečenských (nař. vlády republiky čsl. z 18. listopadu 1919 č. 612 Sb.), které pro cihelny stanovilo tituly dva: jednak titul 94 (cihelny strojové), jednak tit. 95 (cihelny ruční).
Se zřetelm k výše uvedené zásadě vyslovené v § 14 odst. 2 úraz. zák. nemůže býti pochybnosti o tom, že vyšší nebezpečí úrazu, které odůvodňuje zařadění strojových cihelen do nebezpečenské třídy IX., má svůj původ právě v používání strojů a nikoliv v pouhém faktu, že cihelna jest na strojní výrobu zařízena; tomu nasvědčuje okolnost, že cit. nařízení č. 143 z r. 1914 zařazuje podniky, v nichž se používá motorů, do vyšší třídy nebezpečí nežli ty, v nichž se motorů nepoužívá (na př. tit. 103 a 104, 113 a 114, 116 a 117 atd.). § 2 cit. nařízení sám do kategorie prvé odkazuje takové podniky, v nichž se používá hnacích přístrojů označených v § 1 odst. 3 (nyní 4), b) 2 zákona úrazového, jakož i takové, u nichž se používá parních kotlů a parních přístrojů. V odst. 2 § 2 kladou se dále na roven podnikům provozovaným bez používání motorů, zařazeným do nižší třídy nebezpečí, i podniky, v nichž motorů se sice používá, kde však nebezpečí úrazu není podstatně větší nežli při čisté práci ruční, anebo kde pracovní stroje a hnací díla obsluhuje podnikatel sám, takže pojištěnci činností stroje nejsou ohroženi (§ 2 odst. 3).
Obsah předpisů těchto ukazuje zcela zřejmě, že zařadění jednotlivých podniků do nebezpečenských tříd jest určováno nebezpečím provozu příslušné kategorie podniků v zařazovacím nařízení vypočtených, tedy pokud jde o cihelny nebezpečím, které vyplývá z provozu výroby cihel, na jedné straně strojem, na straně druhé rukou. Potvrzuje to ostaně i obsah poznámky k titulu 94 (strojní cihelny) cit. nařízení, podle níž považovati dlužno strojní cihelnu za podnik smíšený, jestliže se v ní vyrábějí vedle strojních cihel alespoň ve stejném množství i cihly ručně vyrobené. I podle tohoto předpisu určováno jest zařazení cihelen nebezpečím, vyplývajícím ze skutečného způsobu provozování podniku.
Při přeřazení podniku podle § 19 zák. úraz. platí však tytéž zásady, které platný právní řád stanovil pro první zařadění podniku ve smyslu § 14. Nezáleží-li při zařazení stroj. cihelny jen na tom, že jest zařízena na strojovou výrobu cihel, nýbrž i na množství ručně vyrobených cihel, tedy na skutečném způsobu provozování cihelny, pak nelze nař. rozhodnutí shledati v souhlasu se zákonem, když posuzuje přípustnost přeřadění cihelny, o níž jde, toliko podle toho, jak byla původně zařízena, a nikoliv jakým způsobem se v ní cihly vyrábějí, zdali strojem nebo ručně.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí dále nezákonnost i proto, že žal. úřad potvrdil zařazovací výměr Úrazové pojišťovny i potud, pokud přeřadění vysloveno na místo od 1. července 1921 teprv od 1. července 1922.
Ze spisů správních jde, že st-l již v námitkách podaných dne 9. května 1923 dožadoval se toho, aby přeřadění ustanoveno bylo se zpětnou platností od 1. července 1921, protože do této doby se stroji v závodě nepracuje; na žádání tom setrval i v odvolání podaném na žal. úřad, a to i pro případ, že by bylo uznáno správným zařadění do nebezpečenské třídy IX. K námitce této žal. úřad v nař. rozhodnutí stanoviska vůbec nezaujal, nýbrž potvrdil napadené rozhodnutí zsp-é, odkazuje na jeho důvody, ač tyto ani slovem nepraví, proč zařadění od 1. července 1922 se uznává správným. Z nař. rozhodnutí není tudíž patrno stanovisko úřadu ani po stránce skutkové ani po stránce právní, proč vznesenou námitku zamítl, a je tudíž nss-u znemožněno v tomto směru nař. rozhodnutí přezkoumati .(srovnej nál. ss-u Budw. 3911/A.).

Citace:

č. 5485. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 574-576.