Č. 5522.

Technikové soukromí: I. O jednotlivých kategoriích techniků a o rozsahu jejich oprávnění. — II. Civilní inženýr stavební není oprávněn prováděti konstrukce železobetonové při stavbách pozemních.
(Nález ze dne 25. března 1926 č. 6177.)
Věc: Ing. Bohumil H. a ing. Bedřich B. v Praze (adv. Dr. Lev Winter z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o trestní nález pro přestupek živnostenského řádu.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nálezy osp-é na Král. Vinohradech ze 4. března 1921 byli odsouzeni inženýři Bohumil H. a Bedřich B. v Praze podle § 17 zákona z 26. prosince 1893 ř. z. č. 193 každý k pokutě 500 K, poněvadž bylo zjištěno, že provedli v H. vysoké stavby tovární, ač nemají koncese stavitelské a jako civilní inženýři stavební smějí vysoké stavby prováděti jen ve spojitosti se stavbami silničními atd. Zsp v Praze tyto nálezy potvrdila, ježto v konkrétním případě šlo o stavbu železobetonové konstrukce tovární, kterou nelze považovati za příbuznou stavbám stavebně inženýrským ve smyslu bodu a) § 3 nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z. Dle tohoto' předpisu je civilní inženýr stavební oprávněn prováděti pozemní stavby jen v tom případě, souvisejí-li bezprostředně se stavbami silničními, vodními, mostními, železničními a příbuznými, při čemž nezáleží na tom, zda jsou ony stavby konstrukce železobetonové čili nic. O podobné bezprostřední souvislosti při stavbě továrny v H. mluviti nelze a byli tudíž ke stavbě té oprávněni z civ. techniků ve smyslu § 2 a 3 bod b) cit. min. nař. pouze civ. inženýři pro architekturu a stavby pozemní. Rozhodnutí označeno jako konečné.
Nálezy pražského magistrátu z 15. listopadu 1923 odsouzeni byli jmenovaní rovněž pro přestupek § 22 živn. řádu a § 17 zák. o stav. živnostech každý k pokutě 200 K, protože provedli spolu železobetonové konstrukce (stropy, schodiště, galerie, loži a pod.) na stavbě biografu ... v Praze, nemajíce k tomu oprávnění, neboť civ. inženýr stavební jest ve smyslu § 3 odst. a) min. nař. ze 7. května 1913 ř. z. č. 77 oprávněn prováděti stavby pozemní — ke kterým patří též stavba biografu ať konstrukce železobetonové či kterékoliv jiné — jen v tom případě, když bezprostředně souvisí se stavbami silničními, mostními, železničními a příbuznými, což o stavbě biografu tvrditi nelze. Zsp také tyto nálezy potvrdila, ježto skutková povaha přestupku je úředním šetřením prokázána a dodala, že ve smyslu §u 2 cit. min. nař. jsou ke stavbám pozemním, pokud nesouvisejí bezprostředně se stavbami silničními, vodními, mostními, železničními a příbuznými, z civ. techniků oprávněni pouze civ. inženýři pro architekturu a stavby pozemní, a že rozhodnutí to jest konečné.
O stížnostech nss uvážil: — — — — Podle § 17 zák. o stav. živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. jsou osoby, nemající oprávnění k provádění pozemních staveb a jiných příbuzných staveb trestný podle trestních ustanovení živn. řádu, provádějí-li takové stav. práce, k nimž je třeba úředního povolení. Podle toho jsou živn. úřady (§ 141 živn. řádu) povolány, aby rozhodovaly o tom, dopustila-li se určitá osoba takového přestupku, a nelze tu činiti rozdílu v případech, když osoba ta má oprávnění civilního inženýra některé z kategorií, uvedených v § 1 min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z.; živn. úřad musí v případech takových posouditi také námitku, že použití trestní normy živn. řádu jest vyloučeno tím, že obviněný jest oprávněn k provádění té které stavby na základě jiných platných předpisů, než které obsaženy jsou v zák. č. 193 z r. 1893. — — — —
Stížnosti mají za to, že nař. rozhodnutí nesprávně kladou váhu na ustanovení § 3 lit. a) cit. nař. a že nesprávně vykládá jeho § 1 lit. a). »Příbuznými« stavbami silničními, vodními, mostními a železničními nejsou — tak míní stížnost — stavby, které svým účelem jim jsou podobny, nýbrž stavby, které svou konstrukcí vykazují příbuznost s nimi, takže k provádění jejich je třeba stejného odborného vzdělání. Nss sdílí názor stížnosti, že především musí býti zodpověděna otázka, co jest rozuměti »příbuznými« stavbami podle § 1 lit. a) cit. nař. Aby se tak mohlo státi, nutno jest přihlédnouti k vývoji, jakým se bral institut civ. inženýrů.
§ 27 základních pravidel pro organisaci stát. stav. služby (min. nař. z 8. prosince 1860 č. 269 ř. z. praví, že pro obstarání ostatních — t. j. státu bezprostředně se netýkajících, do technického oboru spadajících záležitostí obcí, korporací a publika atd. ustanoviti jest nezávisle na stát. stav. službě civilní inženýry ...., jejichž institut se upraví zvláštním předpisem. Tento předpis byl vydán min. nařízením z 11. prosince 1860 č. 36413 (vyhl. místodržitelství pro Čechy z 21. prosince 1860 č. 1 z. z. pro r. 1861) a zavedl tři kategorie soukromých techniků, a to civilní inženýry pro všechny stavební odbory, architekty a geometry. Z oprávnění, jež civ. inženýrům byla přiznána, jest vytknouti toto: Sdělávati plány, výměry a rozpočty pro stavby pozemní, silniční a vodní a návrhy strojů všeho druhu § 2 lit. b); vědecky a prakticky říditi provádění novo- staveb a oprav a vůbec zařízení z oboru stavebního umění a mechaniky s oprávněními, která přísluší podle § 2 živn. řádu z 20. prosince 1859 a platných stav. předpisů stavitelům, dále převzíti takováto provádění (§ 2 lit. c). Architektům přiznána veškerá tato oprávnění jen potud, pokud se vztahují na pozemní stavby a architekturu (§3).
Min. nařízením z 8. listopadu 1886 č. 8152 (vyhl. místodržitele pro Čechy ze 17. února 1887 z. z. č. 8) byli soukromí technikové rozděleni ve čtyry kategorie (§ 13), a to na a) stavební inženýry, pokud se týče stavební a kulturní inženýry (pro stavby silniční, vodní, mostní a železniční, pojímaje v to bezprostředně s nimi spojené stavby pozemní, pokud se týče také pro kulturně-technické práce všeho druhu), b) architekty (pro veškeré stavby pozemní a zejména pro umělecké práce stavební), c) inženýry pro stavbu strojů (pro strojnictví, pojímajíc v to stavby pozemní bezprostředně související se zařízením strojním) a d) zeměměřiče, pokud se týče zeměměřiče a kulturní techniky (pro vyměřování, pokud se týče také pro práce kulturně-technické, vyjímaje větší zařízení hydrotechnická). Co do oprávnění techniků stanovil § 7, že v mezích zvláštního oboru povolání uvedeného v § 1 přísluší jednotlivým kategoriím všechna práva, která v min. nařízení z 11. prosince 1860 jsou co do oboru působností těchto techniků vytknuta, a že platí v té příčině obdobně dotyčná ustanovení zmíněného nařízení.
Min. nařízením ze dne 7. května 1913 č. 77 ř. z. byli konečně soukromí (od té doby civilní technici rozděleni na 9 kategorií a to na a) civilní inženýry stavební (pro stavby silniční, mostní, železniční a příbuzné), b) civilní inženýry pro architekturu a pozemní stavby, dále c) pro stavbu strojů, d) pro elektrotechniku, e) pro stavbu lodí a lodních strojů, f) pro kulturní techniku (melioraci půdy, vodní a silniční stavby), g) pro lesnictví, h) civilní inženýry pro technickou chemii a konečně i) na civilní geometry (§ 1). Z oprávnění, jež podle cit. nař. (§§ 2—6) jsou jednotlivým kategoriím civilních techniků přiznána, buďtež uvedena tato: Civilní inženýři prvých sedmi kategorií mají v oboru přikázaném každé kategorii právo sdělávati plány, výměry a rozpočty, říditi provádění technických prací v dotyčný obor spadajících a převzíti jejich provádění (§ 2 č. 1 a 2). Inženýrům těchto kategorií dává vedle toho § 3 právo k určitým specielně vypočteným úkonům, jež samy o sobě do jejich oboru nespadají, jsou-li v bezprostřední souvislosti s úkony jejich vlastního oprávnění. Tak zejména podle § 3 lit. a) přísluší civ. inženýrům stavebním oprávnění uvedená v § 2 co do pozemních staveb a jednodušších strojních a elektrotechnických zařízení, které jsou v bezprostředním spojení se stavbami silničními, vodními, mostními, železničními a příbuznými.
Z tohoto přehledu je patrno, že jest to hlavně instituce civ. inženýrů stavebních, která během času doznala pronikavých změn. Podle úpravy z r. 1860 měli inženýři této kategorie všechna oprávnění jako architekti a mimo to oprávnění k projektování a provádění staveb silničních a vodních a strojů. Roku 1886 byly do oprávnění jejich pojaty mimo stavby silniční a vodní nově ještě stavby mostní a železniční, jinak však oprávnění to bylo podstatně restringováno tím, že z něho vyloučena byla stavba strojů, pro niž zřízena nová kategorie strojních inženýrů, a že oprávnění k projektování staveb pozemních bylo omezeno na stavby toho druhu, které jsou bezprostředně spojeny se stavbami silničn., vodními, mostními a železničními. Roku 1913 rozšířeno oprávnění jejich tím, že přiznáno jim bylo právo k projektování a provádění staveb, stavbám posléz uvedeným (silničním atd.) příbuzných, jakož i právo k projektování a provádění jednodušších strojních a elektrotechnických zařízení jsoucích v bezprostředním spojení s týmiž stavbami (silničními atd.)
Z přehledu dále vysvítá, že třídění civilních inženýrů a vymezování oprávnění jednotlivých jejich kategorií se vždy důsledně připínalo k objektu práce. Tak zejména jsou pro různé druhy staveb a strojních za- řízení zavedeny různé kategorie civ. inženýrů. Proto sluší význam slova »příbuzné« v § 1 lit. a) nař. ze 7. května 1913 ř. z. č. 77 rovněž s tohoto hlediska posuzovati. Podle něho jsou tedy stavbám silničním, vodním, mostním a železničním příbuznými stavby jiného druhu, které však co do předmětu a účele svého s nimi mohou být srovnávány (na př. stavby tunelové). Že takovýmito stavbami nemohou býti stavby pozemní, ukazuje nade vši pochybu jasně nařízení samo, které je jako takto specificky označený druh staveb zvlášť uvádí.
Míní-li stížnosti, že konstruktivní železobetonové stavby jest považovati za onu zvláštní kategorii staveb, stavbám silničním atd. příbuznou, přehlížejí zcela, že tyto stavby nejsou podle svého objektu zvláštní odrůdou staveb, nýbrž že železobetonové konstrukce se jeví jen moderní methodou stavební, která podle cit. nařízení sama o sobě nekategorisuje druh staveb, nýbrž způsob jich provádění, které se používá při stavbách jak pozemních tak jiných. Nelzeť přece upříti civilním inženýrům pro architekturu a pozemní stavby, aby takovéto stavby za výhradného použití oné metody projektovali a prováděli, a k tomu by vedl názor stížností zastávaný, neboť železobetonové stavby, jsouce myšleny jako zvláštní pozemním stavbám »příbuzné« kategorie po rozumu cit. § 1 lit. a), byly by zásadně vyhrazeny civ. inženýrům stavebním, jež by mohl civ. inženýr pro pozemní stavitelství prováděti jen v mezích § 3 lit. b) téhož nařízení, t. j. jen tenkrát, když by železobetonovou konstrukci navrhoval a prováděl jako »jinaké stavební zařízení« při pozemní stavbě, jinou metodou navržené a stavěné. Že civ. inženýři stavební na základě svého studia jsou způsobilí takovéto konstrukce a stavby prováděti, je ovšem zcela zjevno. Vždyť znalostí těch potřebují, aby mohli navrhovati a prováděti stavby, které jsou jejich doménou, t. j. silniční, vodní, mostní a železniční, při nichž se rovněž používá této stavební metody. Z toho však neplyne ještě jejich oprávnění k samostatným stavbám pozemním, které mohou, jak žal. úřad správně vyslovil, navrhovati a prováděti jen v mezích § 3 lit. a) cit. nař.
Z těchto důvodů shledal nss, že nař. rozhodnutí jsou ve shodě se zákonem a zamítl stížnosti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 5522. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 650-654.