Č. 5557.

Vojenské věci: I. O kvalifikačním postupu při plukovnících. — II. O předpokladech pensionování důstojníků pro nevyhovující kvalifikaci.
(Nález ze dne 8. dubna 1926 č. 3198.)
Věc: Rudolf F. v Praze (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu Národní obrany o pensionování.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě usnesení kvalifikační komise z 20. listopadu 1924 vydalo mno dne 1. prosince 1924 výnos, řízený na velitelství pěší divise v T. tohoto znění: »Kvalifikace, kterou obdržel plukovník Rudolf S. v relacích za rok 1922, 1923 a 1924 jest pro hodnost plukovníka nevyhovující. Pluk. S. bude po rozumu § 34 první věty zák. ze 4. července 1923 č. 154 Sb. přeložen dnem 1. března 1925 do výslužby podle § 5 odst. 2 bod 3 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. Současně udělte pluk. S-ovi dovolenou s plnými požitky až do dne pensionování. Uvědomte pluk. S. a vyzvete ho, aby hlásil prostřednictvím Vaším místo, které bude jeho bydlištěm ve výslužbě.«
Tento výnos byl st-li velitelstvím ... pěší divise intimován dne 14. prosince 1924 a byla mu současně udělena dovolená, jak shora uvedeno. Přeložení do výslužby bylo pak ve věstníku osob. č. ... na základě výnosu mno z 12. ledna 1925 publikováno.
O stížnosti podané do výnosu z 1. prosince 1924 uvážil nss toto:
Žal. úřad namítá v odv. spisu, že nař. výnos není vůbec rozhod- nutím nebo opatřením správního úřadu, jímž by do subj. práv st-lových mohlo býti zasaženo, protože se jeví jak pouhé předběžné uvědomění o tom, že úřad hodlá vydati rozhodnutí podle příslušné normy. Poněvadž proti přeložení do výslužby, provedenému výnosem z 12./I. 1925 a uveřejněnému ve Věstníku osob. č. ..., kteréžto uveřejnění jest st-li — jak sám doznává — známo, stížnost ani formálně a ani materielnč nebrojí, jeví se prý stížnost nepřípustnou.
Námitku tu neshledal soud odůvodněnou. Podle znění nař. výnosu byl st-lův služ. poměr tímto výnosem již definitivně upraven; výraz »plk. S. bude ....... přeložen dnem 1. března 1925 do výslužby«, nenechává pochybnosti o tom, že se jedná o akt konečný, neboť ve výnosu tomto jest již udáno přesné datum, kdy přeložení vstoupí v platnost, a citování zákonných ustanovení, o něž se přeložení opírá, potvrzuje jen tento názor. Obrat »bude ...... přeložen« nesvědčí o pouhém úmyslu žal. úřadu, že přeložení do výslužby teprve zařídí, nýbrž svědčí o definitivním opatření. Také současné udělení dovolené s plnými požitky až do dne pensionování scil. do 1. března 1925 nasvědčuje tomu, že se jedná o opatření konečné a také nss. dospěl vzhledem k uvedeným okolnostem k tomu, že nař. výnos jest konečným opatřením ve smyslu §u 2 a 5 zák. o ss a že pensionování st-le nestalo se teprve uveřejněním dotyčného opatření ve věstníku, pročež stížnost do tohoto výnosu podaná se jeví jako přípustná.
Ve věci shledal soud stížnost odůvodněnou.
Zákon ze 17. února 1922 č. 76 Sb. ustanovuje v § 5. bodu 3, že vojenské osoby mohou býti dány do výslužby bez superarbitračního řízení a bez vlastní žádosti, není-li ze služ. důvodů možno ponechati je v činné službě, a dokládá, že o tom, kdy se tak státi může, a jakým způsobem dlužno při tom postupovati, bude vydán zvláštní zákon. Tímto zákonem jest zákon ze 4. července 1923 č. 154 Sb., který v §u 34 předpisuje, že vojenští gážisté z povolání, kteří mají po tři po sobě jdoucí léta (před účinností tohoto zákona neb po ní) kvalifikaci nevyhovující, mají býti z moci úřední přeloženi mno podle § 5 druhého odst. bodu 3 zák. č. 76/1922 do výslužby, mají-li nejméně deset započítatelných let služebních.
Naříkané opatření jest založeno na tomto zákonném ustanovení. Stížnost proti tomu popírá, že předpoklad ten jest splněn, tvrdíc, že vadný popis může jen tehdy míti účinek, který zákon č. 154/23 normuje, byl-li každý rok st-li oznámen a jemu poskytnuta možnost, aby proti němu podal stížnost a byla-li stížnost zamítnuta. Se st-lem byl sdělen pouze vadný popis za rok 1923, o stížnosti proti tomuto popisu nebylo však dosud rozhodnuto.
O kvalifikaci důstojníků jedná předpis o kvalifikačních listinách důstojníků (M.N.O. č. j. 384000/8936 pres. voj. Věstníku výnosy věcné roč. V. č. 40 čl. 281/0-2 nyní A IV—1 s doplňkem 1 a 2) stanovící v § 1, že kvalifikační listiny jsou určeny k posouzení osobních vlastností, znalostí, schopností, služ. činnosti a ostatních dat, potřebných pro účelné zařadění každého jednotlivého voj. gážisty. Obsah kvalifikační listiny se dělí na a) historickou část a b) popis služ. činnosti za uplynulý rok. Kvalifikace jest základnou pro posouzení způsobilosti k postupu do vyšší hodnosti nebo pro časový postup, při určování velitelů nebo při obsazování zvláště důležitých úřadů, funkcí atd. Dle § 4. založí se kvalif. listiny pro veškeré voj. gážisty z povolání a v záloze dnem 1. října 1921, nehledíc k tomu, konají-li činnou službu čili nic. Kvalif. listiny pro generály a plukovníky mají jen historickou část, II. část, tedy popis i posudek (dobré zdání), jest nahrazena relací. Dle § 5. dlužno, kvalif. listiny vypracovati pro každého voj. gážistu z povolání .. Dle § 6 bod 17 určí mno konečnou kvalifikaci (2. doplněk). Dle § 12 rozhodne nejvyšší představený, jemuž přísluší povinnost podati posudek, o tom, je-li popis nebo posudek vadný, a nařídí, aby vadný popis voj. gážistovi byl do 14 dnů písemně oznámen. Zároveň potvrdí na vložce k čistopisu kvalif. listiny, že nařídil oznámení vadného popisu (posudku) a uvede, který popis (posudek) uznal vadným ...... Oznámeny buďtež veškeré vady, které mají v zápětí nezpůsobilost, aby byl gážista povýšen nebo jmenován na velitelské vedoucí místo, potom vady, jichž se může vadně popsaný gážista vystříhati. Voj. gážistovi buď vždy oznámeno, zdali a který vadný popis vylučuje jeho způsobilost, aby byl povýšen, resp. jmenován na velitelské (vedoucí) místo. § 14. Stížnosti do popisu nebo posudku možno podati nejdříve do 14 a nejpozději do 30 dnů po té, co vadný popis nebo posudek (§ 12) byl (písemně) oznámen jen tehdy, vylučuje-li vadný popis způsobilost k povýšení nebo obsahuje-li takové vady, jichž se může gážista vystříhati. Mno rozhoduje jen o stížnostech podaných proti zem. voj. veliteli jako předsedovi kvalif. komise. Prvopisy a čistopisy kvalif. listin pro generály a plukovníky se doplňují podle přílohy 2 a (2. doplněk).
Z těchto předpisů jest patrno, že cit. služ. předpis nečiní, vyjma § 4. 2. věta resp. § 14 rozdílu mezi kvalif. listinami plukovníků a nižších důstojníků a že tedy i ohledně plukovníků platí předpisy § 12 a 14. Opačné tvrzení odv. spisu nemá opory v tomto služ. předpisu. Dovolává- li se odv. spis výnosu z 3. prosince 1924 doplněk, Věstník č. 728, dle něhož vadný popis generálů a plukovníků se neoznamuje, přehlíží, že tento výnos byl vydán až po vydání nař. rozhodnutí z 1. prosince 1924, nemůže tedy pro tento případ míti významu. Naopak jest z okolnosti, že tento výnos byl vydán, a contrario usuzovati, že dle předpisů v době vydání nař. rozhodnutí platných musil býti vadný popis i plukovníkům oznámen, neb tento předpis v tomto směru nikterak mezi vyššími a nižšími důstojníky nerozlišuje. Žal. úřad poukazuje ve svém odv. spise také na okolnost, že předpis § 12 se nevztahuje na případy, když mno o kvalifikaci rozhodlo a dovolává se předpisu § 14 a 1. doplňku kuponu č. 3. Avšak i tato argumentace nevede k cíli, neb dovolaná ustanovení mluví o rozhodování mno o stížnostech, tedy o rozhodování instančním, které právě předpokládá, že do oznámeného vadného popisu byla podána stížnost. V daném případě však nerozhodovalo mno o nějaké stížnosti a padají tím i další dedukce odv. spisu.
Jak ze služ. knihy výše citované vyplývá, popisuje velitele pěšího pluku velitel brigády a dobré zdání (posudek) o něm podává zemský vojenský velitel (stránka 18). Posádkového velitele pak popisuje velitel pěší divise a dobré zdání (posudek) o něm podává taktéž zemský voj. velitel (stránka 39, opravená kuponem č. 28). St-l byl velitelem pěšího pluku a v poslední době posádkovým velitelem. Postup právě uvedený byl u něho také zachován a relace, o které jde, pocházely od zem. voj. velitele. Pak jest však vzhledem k tomu, že relace, jak dovozeno. u plukovníků a generálů nahradily část druhou kvalif. listiny a nastoupily na místo popisu služ. činnosti za, uplynulý rok, dán případ § 14 odst. 3, dle něhož mno rozhoduje o stížnostech podaných proti zem. voj. veliteli. Z toho se podává, že mno mohlo určiti konečnou kvalifikaci ve smyslu kuponu 4, doplněk 2 bod 17. jen tehdy, byly-li tyto relace před platností výnosu z 3. prosince 1924 st-li sděleny. Podklad pro opatření dle § 34 zákona č. 154/23 mohou však jen tehdy tvořiti, když nabyly moci práva, což zase předpokládá, že st-l byl o nich zpraven a buď stížnost nepodal, nebo stížnost byla zamítnuta.
Jak nesporno, byl st-li oznámen pouze vadný popis za rok 1923, proti němuž také podal stížnost; u vyřízení této stížnosti byl pak st-l na základě výnosu z 24. září 1924 vyrozuměn, že mno odložilo stížnost jako nepřípustnou, že popis v relaci není konečným, že bude o něm rozhodnuto komisionelně podle výnosu z 11. ledna 1923 č. j. ... a že vyrozumění dostane podle ustanovení téhož výnosu od mno, bude-li toho třeba. Vyřízení toto není však meritorním rozhodnutím stížnosti do vadného popisu; odvolává-li se pak na výše zmíněný výnos, jest tato okolnost zcela irelevantní, protože tento výnos nikde uveřejněn nebyl, a nemůže jako pouhý interní poukaz měniti s právní účinností pro sl-le ustanovení služ. předpisu A-IV-1.
Sluší tudíž resumovati: § 34 zákona ze 4. července 1923 č. 154 Sb. normuje jako předpoklad pro použití tohoto ustanovení, že voj. gážista má po tři po sobě jdoucí léta kvalifikaci nevyhovující. Pojem nevyhovující kvalifikace vyžaduje, aby kvalifikace byla stanovena způsobem dotyčným předpisům odpovídajícím, kvalifikace může tedy míti jen tehdy právní účinky shora uvedené, stala-li se pravoplatně a byl-li vyčerpán celý postup ve služ. předpisu A-IV-1 naznačený. Jak dovozeno, nebyl však vadný popis st-li sdělen a schází tudíž jedno esentiale tímto předpisem žádané a nelze mluviti o kvalifikaci konečné, která jedině ve smyslu § 34 cit. zákona přichází v úvahu. Žal. úřad ovšem vychází z názoru, že výnos z 3. prosince 1924 lze i na tento případ vztahovati; tento názor jest však právně mylný; muselo proto býti nař. rozhodnutí zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5557. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 712-715.