Č. 5395.Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Ve stížnosti na nss nelze vytýkati ani, že nejsou dány podmínky pro to, aby zpravení vlastníka o zamýšleném převzetí bylo sloučeno s výpovědí z hospodaření, ani že by postup stpú-u při výpovědi mohl míti za následek, že pachtýř zanechá pachtu ke škodě vlastníka.(Nález ze dne 18. února 1926 č. 3149.)Věc: Gabriela Sz. v L. proti státnímu pozemkovému úřadu o výpověď z hospodaření.Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Podáním k okr. soudu v L. z 28. února 1925 oznámil stpú st-lce zamýšlené převzetí jejích nemovitostí, a podáním z téhož dne vypověděl jí z týchž nemovitostí hospodaření.O stížnosti do této výpovědi podané uvážil nss takto:Stížnost namítá především, že v daném případě není podmínek pro to, aby bylo vyrozumění vlastníka o zamýšleném převzetí sloučeno spolu s výpovědí. Za jakých podmínek sloučení takové jest přípustné, uvádí § 19 zák. náhr. obsažený v části I/c tohoto zákona. Dle § 20 cit. zák. proti tomu, že při výpovědi nebylo šetřeno ustanovení části I/c náhr. zákona, jest si stěžovati k nadřízenému soudu. Ale pak jest stížnost k nss v té příčině dle § 3 a) zák. o ss vyloučena, a bylo proto námitku stížnosti, vytýkající porušení předpisu § 19 zák. náhr. odmítnouti jako nepřípustnou. — — —Stížnost vytýká také, že by postup stpú-u při výpovědi mohl' míti za následek, že pachtýř, jemuž bude dána výpověď ze všech nemovitostí, zanechá pachtu ke škodě vlastníkově. Pokud lze v námitce té spatřovati výtku, že okolnost ta brání, aby výpověď mohla býti dána, pak by tím stížnost vytýkala porušení předpisů části I/c náhr. zák., a byla by výtka ta, hledíc k předpisu § 20 cit. zák., který rozhodování o porušení cit. části I/c přenechává řádným soudům, nepřípustná podle § 3 a) zák. o ss.Jinak neshledal nss, že by tato námitka stížnosti v ostatním zákonodárství o reformě pozemkové měla opory.