Č. 5452.Vojenské věci: Gážista v záloze nemá právního nároku na převzetí do činné služby.(Nález ze dne 5. března 1926 č. 7367/25).Věc: Bohumír P. v B. proti ministerstvu národní obrany o povolání do činné služby.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo mno st-lově žádosti o povolání do činné služby a dodalo, že přeložení do zálohy, nařízené výnosem č. 14698/14, zůstává v platnosti.Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.St-l sloužil v býv. armádě rak.-uh. jako gážista z povolání, posléze jako setník a byl výnosem likvidujícího min. války ve Vídni ze 14. února 1919 přeložen dnem 1. ledna 1919 do výslužby a přiznány mu zaopatř. požitky, které mu na poukaz mno z 9. září 1919 vyplácela čsl. voj. pens. likvidatura. Ke své přihlášce byl st-l osobním věstníkem mno z 2. října 1920 převzat do čsl. armády jako gážista ve výslužbě. Výnosem mno z 25. července 1924 byl přeložen dnem 1. července 1924 do zálohy a zastavena mu výplata zaopatř. požitků z důvodu, že nemá nároku na požtiky ty, poněvadž se jakožto býv. gážista z povolání nepřihlásil o převzetí do činné služby, nýbrž do výslužby a poněvadž byl při superarbitraci dne 29. února 1924 uznán ke službě způsobilým. Tento výnos byl st-li doručen nejpozději dne 9. září 1924, neboť tímto dnem jest datováno podání, jímž st-l žádal o povolání do činné služby a v němž uváděl, že cit. výnos o přeložení do výslužby obdržel. Vešel tedy výnos onen v moc práva. Stížností před nss-em naříkán nebyl. Proto mohlo žal. min., vyřizujíc řečenou žádost z 9. září 1924, přihlížeti ke st-li jen jako k čsl. gážistovi v záloze.Právního nároku na převzetí do činné služby však gážisté v záloze nemají, poněvadž není žádná právní norma, která by jim nárok takový přiznávala, i jest převzetí takové zůstaveno volné úvaze mno. Není-li právního nároku ve věci samé, není ani nároku na sdělení důvodů, které vedly úřad k jeho nepřiznání, i není vadou, nebyly-li důvody tyto v nař. rozhodnutí uvedeny.Tvrdí-li stížnost, že žal. úřad měl povinnost st-le převzíti do činné služby, když byl při superarbitraci uznán ke službě způsobilým, tvrdí tak tedy neprávem a tvrdí dále, že úřad měl poskytnouti st-li zaopatř. požitky, když jej nepřevzal do činné služby, tvrdí tak rovněž neprávem, neboť záložnímu gážistovi, který jest ke službě schopen, právní nárok na zaopatř. požitky dle zákona nepřísluší.Námitka, že žal. úřad nebyl oprávněn poukázati na pravoplatnost svého rozhodnutí, kterým byl st-l přeložen do zálohy, když st-lovu žádost meritorně vyřídil, jest mezpodstatná již proto, že dotyčný dodatek, že st-lovo přeložení do zálohy zůstává v platnosti, byl vysloven pouze jakožo důsledek výroku, že se st-l nepřejímá do činné služby, nehledě ani k tomu, že žal. úřad, jak shora uvedeno, právem přihlížel k st-li jako ke gážistovi záložnímu a že by se byl tedy mohl také právní moci přeložení onoho právem dovolati. — — —