Č. 5518.

Samospráva obecní. — Církevní věci: I. Náklady na účely katolického kultu, které stihají obec místní jakožto patronku anebo na základě zvláštních úmluv neb závazků, musí obec hraditi podle stejných zásad jako jinaká vydání obce. — II. O úhradě nákladů takových rozhodují pořadem instancí úřady samosprávné. — III. Naproti tomu rozhodují o úhradě nákladů stihajících obec farní, státní úřady kultové.
(Nález ze dne 24. března 1926 č. 6053.)
Věc: Městská obec K., Jaroslav B. a spol. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za súč Frt. M. v K. adv. Dr. R. Traub z Č. Brodu) o hrazení schodku záduší zvláštní církevní přirážkou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím zrušil zsv v Praze v pořadu stolic samosprávných usnesení ob. zast. města K. z 18. prosince 1922 o tom, aby rozpočtové schodky záduší pod patronátem města jsoucích hrazeny byly pro rok 1923 církevní přirážkou k daním přímým podle předpisů na jednotlivé příslušníky církve římsko-katolické rozvrženou, a uložil obci, aby odpočítajíc od schodku záduší přesně úhradu žádanou od »Studijního fondu« a od »Matice náboženské« určila pevně schodek záduší, hradila jej všeobecnou přirážkou obecní a o povolení potřebné k tomu přirážky dodatečně zakročila. K odůvodnění svého výroku uvedl zsv toto:
»Ve schůzi měst. zast. k-ského dne 18. února 1922 bylo usneseno, aby rozpočtové schodky záduší pod patronátem města jsoucích hrazeny byly církevní přirážkou k daním přímým podle stávajících předpisů na jednotlivé příslušníky církve řím.-kat. rozvrženou. Výše této přirážky a rozvrh její na jednotlivce usnesen nebyl. Podle zprávy z 1. února 1923, jíž se osk-i předkládá stížnost Františka M. proti tomuto usnesení, odůvodňuje obec tento způsob úhrady schodku záduší »stávajícími předpisy všeobecně platnými.« Osk usnesením v odpor vzatým zamítla stížnost Františka M. proti tomuto usnesení ob. zast. jako předčasnou, ježto dle jejího názoru toto usnesení není ještě hotovým aktem správním, takže proti němu stížnost ještě není přípustná a st-l bude se proti církevní přirážce moci brániti teprve, až usnesena bude její výše a způsob rozvrhu. Při tom osk usnesla se »bez dalšího rozboru meritorní stránky v odpor vzatého usnesení vrátiti celou záležitost měst. radě k propracování a dokončení a připomenouti, že na základě § 78 obec. zřízení a § 25 fin. novely není možno na k-ské katolické poplatnictvo přesunovati břemena vyplývající z patronátu nad kostely ležícími mimo obec K.« Ohledně kostelů k-ských poukázala osk, že vedle jejich užívání se strany katolíků přichází v úvahu též jejich imaterielní, estetický a etický význam pro obec a význam pro cizinecký ruch ve městě, a že tudíž na místo úhrady dle §u 26 fin. novely doporučuje se užití ustanovení § 26 fin. novely o zvláštních příspěvcích. Z tohoto rozhodnutí osk jde na jevo, že osk o stížnosti vlastně meritorně rozhodovala a jí částečně vyhověla. Ostatně stížnost Frí. M. proti usnesení ob. zast. není předčasná. Jdeť o usnesení o částečné úhradě schodku ob. rozpočtu, proti kterému nutno se brániti ihned přímo, neboť kdyby toto usnesení nabylo právní moci, mohl by si jednotlivý poplatník k takové úhradě povinný stěžovali jenom do výše na něm žádané přirážky a do způsobu jejího rozvrhu, nikoli však proti hrazení tohoto schodku uvedenou přirážkou. Dle znění usnesení ob. zast. z 18. prosince 1922 jest nesporno, že jde o náklady, k nimž je obec povinna z titulu práva patronátního. Je ovšem snad možno, že v těchto nákladech jsou obsaženy též určité výdaje, k nimž obec povinna je na základě zvláštních úmluv a závazků, jak stížnost sama nadhazuje. Z usnesení ob. zast. jde na jevo, že obec, usnášejíc se o tomto způsobu úhrady schodku záduší měla patrně na mysli § 25 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o zvláštních vydáních, resp. úhradách. Nehledě však k tomu, že obec neposkytla vůbec domnělým zvláštním účastníkům příležitosti k předchozímu vyjádření, v čemž spatřovati jest podstatnou vadu řízení, není vůbec možno ustanovení § 25 cit. zákona použíti ohledně vydání, k nimž je obec povinna z titulu svého práva patronátního aneb na základě zvláštních úmluv a závazků Z §u 25 fin. novely, jež ovšem nuno vykládati v souvislosti s ostatními ustanoveními ob. zříz. a v duchu zásad jeho, plyne, že tento § má na zřeteli jen taková vydání obce, která tato činí, plníc veř. úlohy v oboru její samostatné působnosti jí ve smyslu § 28 obec. zříz. a předpisů jej doplňujících příslušející, pokud tato vydání, ačkoliv z veř. ohledů obci jsou uložena, přece činí se výhradně v zájmu zvláštních účastníků v § 25 fin. novely uvedených. V § 28 obec. zříz. ani v předpisech zákonů tento § doplňujících není nikde žádného ustanovení o tom, že by obec v oboru své samostatné působnosti měla býti patronem kostelů církve řím. kat. a hraditi břemena z takového patron, práva plynoucí. Vzhledem k tomu nemůže obec K. uvaliti jen na svoje poplatníky vyznání řím.-kat. výdaje související s jejím patron, právem nad kostely katolickými ať jsou tyto kostely ve městě K. přímo anebo v jiných obcích sousedních. Obzvláště pak nemůže na ně přesunovati výdaje plynoucí ze zvláštních jejich závazků vůči katolickému beneficiu k-skému, neboť odporovalo by základním zásadám práva, aby obec k hrazení určitých nákladů se zavázala a tyto pak bez jekéhokoliv titulu právního na určité jednotlivce v obci přesunula. Na sporná vydání nelze pak vztáhnouti ani § 26 fin. novely, jak osk se domnívá, neboť i tento § má na zřeteli jen vydání na taková zařízení, ke kterým obec je povinna v samostatném oboru své působnosti a z nichž někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch. V daném případě nejde pak, jak shora vyloženo, o plnění úkolů obce v samostatném oboru její působnosti; nejde také o žádné zařízení. Kromě toho nejsou osoby, od nichž obec úhradu dotčených vydání žádá, majiteli pozemků nebo domů nebo živností, kteří by z dotyčných vydání obecních zvláštní hospodářský prospěch měli. Z těchto vývodů vyplývá, že dotčená vydání obce musí býti hrazena ze všeobecných příjmů obecních, tedy v nedostatku příjmů jiných všeobecnou přirážkou obecní. Nezbývá tedy, než aby obec, počítajíc jak z rozpočtu záduší je vidno s částečnou úhradou schodku jeho od Studijního fondu a Matice náboženské, takto očekávanou úhradu od schodku záduší odečetla a zbytek připočetla ke schodku všeobecného rozpočtu obecního.«
O stížnosti uvážil nss takto:
Ruše nař. rozhodnutím v pořadu stolic samosprávných usnesení ob. zastupitelstva, jímž bylo stanoveno, aby »rozpočtové schodky záduší pod patronátem města jsoucích« byly uhrazeny v roce 1923 církevní přirážkou k daním přímým, rozvrženou »dle stávajících předpisů« na příslušníky církve římsko-katolické, předpokládal žal. úřad, jak z důvodů jeho rozhodnutí je zřejmo, že jde vesměs o úhradu nákladů, které obec postihují z titulu práva patronátního, resp. na základě zvláštních úmluv a závazků, a založil své rozhodnutí na právním názoru, že takovéto výlohy nemají se uhrazovati zvláštní přirážkou podle ustanovení §§ 25 a 26 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., nýbrž všeobecnou přirážkou obecní podle zásady vyslovené v § 30 ob. fin. novely.
Tomuto právnímu názoru žalovaného úřadu sluší zajisté přisvědčiti, neboť, jde-li vskutku jen o úhradu břemen postihujících obec z titulu patronátního nebo ze zvláštních titulů právních, které založily právní závazek obce jako takové, není možno použíti ustanovení §u 25 ob. fin. novely, která předpokládá vydání, jež se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva atd., ani ustanovení § 26 ob. fin. novely, které se vztahuje na vydání spojená se zřízením a udržováním takových zařízení, která jsou ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří majitelé domů nebo živností mají zvláštní hospodářský prospěch. K takovýmto vydáním nelze ovšem počítati vydání, jimiž obec plní právní závazky, které ji jako celek postihují. K takovýmto závazkům náležejí však i břemena spojená s právem patronátním. Neboť dle ustanovení §u 35 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. může obec býti nositelkou práva patronátního, a stěžující si obec ani nepopírá, že patronkou záduší, o jejichž rozpočtové schodky se jedná, skutečně jest. Právě tak jako obec vykonává práva z patronátu plynoucí, jako na př. právo presentační, jest povinna i nésti břemena s patronátem spojená, a jest při tom lhostejno, zdali vůbec nějaká a po případě jak velká část členů obce, jsou příslušníky církve katolické Totéž platí o závazcích, jež obec ze zvláštních titulů právních postihují, neboť zavázala-li se obec jako taková k nějakému plnění ve prospěch záduší, jde zase jen o plnění závazku, který obec jako celek postihuje. Koná-li však obec platy za tím účelem, aby splnila svoje právní závazky, nemůže býti řeči o »vydání, jež činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanů atd.« nebo o vydání podle § 26 ob. fin. novely. Kdyby tedy bylo jisto, že schodky zádušních rozpočtů, o jichž úhradu v případě tohoto sporu jde, představují jedině a výhradně plnění z titulu práva patronátního anebo ze zvláštních titulů právních, bylo by nař. rozhodnutí nepochybně ve shodě se zákonem.
Avšak schodek zádušního rozpočtu jest toliko číselným výsledkem tohoto rozpočtu, sestaveného s hledika hospodářství zádušního. Z tohoto číselného výsledku není však možno spolehlivě poznati, zdali představuje jenom částky odpovídající kvótě, jež postihuje obec buďsi jako patrona, buďsi ze zvláštních titulů právních.
Dle §u 36 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. uhrazují se potřeby obce farní, pokud není tu vlastního jmění a pokud nejsou po ruce jiné prostředky církevní, přirážkou na členy obce farní. Poněvadž obcím farním nedostalo se dosud organisace v §u 37 cit. zákona přislíbené, obstarávají dle min. nař. z 31. prosince 1877 č. 5 ř. z. z r. 1878, vydaného na základě §u 52 tohoto zákona, záležitosti katolických obcí farních zastupitelstva obcí místních, jimž přísluší usnášeti se o příspěvcích, které kat. obec farní postihují, a postarati se o jich úhradu. Při tom ovšem musí se ob. zastupitelstvo říditi ustanovením čl. 9 zák. z 25. května 1868 č. 49 ř. z., dle něhož příslušníci jedné církve nebo společnosti náboženské nemohou býti přidržováni k příspěvkům pro kultové účely jiné církve nebo společnosti náboženské, ledaže by šlo o povinnosti plynoucí z věcného patronátu nebo z titulů soukromoprávných anebo že by konečně šlo o případ §u 1 zák. z 31. prosince 1894 č. 7 ř. z. z r. 1895. Vzešel-li by spor o povinnost k příspěvkům kultovým a tedy i spor o přirážku farní dle § 36 cit. zákona, náleželo by o něm dle § 55 tohoto zákona rozhodovati (kultovým) úřadům správním. Usnáší-li se tedy ob. zastupitelstvo o úhradě potřeb farní obce a rozvrhuje-li za tímto účelem přirážku farní dle § 36 cit. zákona z r. 1874, jedná ve funkci orgánů obce farní a musí se při tom říditi předpisy cit. zákona o úpravě vnějších právních poměrů církve katolické. Zavdá-li usnesení takové podnět ke sporu, nepřísluší dle toho, co bylo řečeno, o sporu tomto rozhodovati vyšším úřadům soustavy samosprávné, nýbrž politickým úřadům státním. Jestliže tedy ve schodku zádušných rozpočtů, o který v daném případě běží, obsaženy jsou i částky, které hraditi sluší přirážkou farní podle § 36 ci. zákona z r. 1874, nedostávalo se žal. úřadu vůbec příslušnosti, aby ve sporu o tom rozhodoval, ježto nešlo by o záležitost obecní podle ob. zřízení, nýbrž o spor podle cit. zákona z r. 1874. Z nař. rozhodnutí ani ze spisů správních není však patrno, zdali sporné položky obecního rozpočtu, označené jako schodky účtů zádušních, představují toliko plnění, která postihují obec jako patrona nebo z jiných zvláštních titulů právních a která by ovšem do ob. rozpočtu náležela, či jsou-li snad v položkách oněch obsaženy také částky, které postihují obec farní a které uhrazovati sluší přirážkou obce farní podle § 36 zák. z r. 1874 a podle zák. z 31. prosince 1894 č. 7 ř. z. zr. 1895. Následkem toho nebylo soudu možno posouditi, zdali a po případě do jaké míry nař. rozhodnutí je věcně správné ba ani zdali a do jaké míry žal. úřad byl příslušným ve věci rozhodovati. Pro tuto podstatnou vadu řízení bylo nař. rozhodnutí zříšiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 5518. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 642-646.