Č. 5513.Pozemková reforma: I. * Ovocné školce nedostává se povahy objektu dle § 3 a) záb. zák. — II. * O tom, jde-li o objekt dle první věty § 20 příd. zák., rozhoduje stpú. — III. * Není předpisu, že znalecké dobrozdání musí podati ministerstvo školství a národní osvěty, resp. státní památkový úřad.(Nález ze dne 23. března 1926 č. 3771.)Prejudikatura: Boh. 1133, 1354 adm. a j.Věc: Karel Josef T. v H. (adv. Dr. B. Pipes z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran nároku dle § 20 příd. zák. a svolení dle § 7 záb. zák.Výrok: Stížnost do rozhodnutí ze 7. dubna 1925 odmítá se jako nepřípustná, stížnost do rozhodnutí z 28. dubna 1925 zamítá se jako bezdůvodná.Důvody: Dvěma podáními ze 6. a 17. března 1925 žádal st-l jednak za ponechání řady nemovitostí patřících velkostatku K. vlastníku podle § 20 příď. zák., jednak za výrok, že určité nemovitosti jsou vyloučeny ze záboru dle § 3/a záb. zák., a aby bylo dáno svolení k převodu těchto nemovitostí do samostatných vložek knihovních. O žádostech těch provedeno bylo dne 19. března 1925 za účasti zástupce st-lova komisionelní šetření. Dobrozdání s hlediska § 20 příď. zák. podal konceptní technický úředník žal. úřadu. V protokole o tom sepsaném uvedeno, že si zástupci vlastníka vyhrazují podati do 28. března 1925 vyjádření k objektům označeným jako obora v K. a remíz o-cký, případně v téže lhůtě navrhnouti přezkoumání dobrozdání technického znalce ohledně těchto objektů zástupcem min. škol. V podání z 27. března 1925 uvedl st-l okolnosti, které prý svědčí tomu, že obora se dvorem O. a revír o-cký jsou objekty dle § 20 příď. zák., vytkl, že podle zákona měl se zúčastniti komis. šetření zástupce min. škol. a navrhl proto v obou případech, aby zástupce min. škol. dobrozdání to na náklad st-lů přezkoumal a podal své dobrozdání.Výměrem ze 7. dubna 1925 zamítl stpú tento nárok na přezkoumání dobrozdání zástupcem min. škol. a v důvodech uvedl: »Nelze pochybovati, že ochrana krás přírodních, památek atd. patří zásadně do kompetence stát. památkového úřadu, resp. min. škol., ale z ustanovení § 20 příď. zák. se jasně podává, že při provádění pozemkové reformy jest stpú určen k tomu, aby byla zachována ustanovení příď. zákona o ochraně přírodních krás atd., neboť on sám, a nikoliv min. škol má přihlížeti k tomu, aby krásy přírodní atd. nebyly porušeny, a rozhodnouti, které nemovitosti mají charakter § 20 příď. zák. a které nikoliv. Není proto třeba ani účasti, ani dobrozdání zástupce min. škol. Účast jiných ministerstev při řešení § 20 příd. zák. jest obmezena čistě na to, že stpú musí se s nimi o podmínkách dohodnouti.«Proti tomuto výroku směřuje první stížnost st-lova.Výměrem z 28. dubna 1925 rozhodl stpú o žádostech ze 6. a 17. března 1925 a mimo jiné 1. ponechal dle § 20 příď. zák. vlastníku řadu nemovitostí podrobně uvedených, jestliže se vlastník podrobí podmínkám stpú-em v dohodě s min. škol. dodatečně stanoveným; veškeré v mezích tohoto rozhodnutí dodatečně žadateli uložené podmínky jsou povinni plniti a zachovávati i právní nástupci žadatele.; závazky ty budou knihovně poznamenány, pokud se ponechávají jen části pozemků, určí přesné hranice těchto dělených pozemků státní pozemkový úřad; hraniční čára ohledně vrchu Z. stanovena, jak plyne ze srovnání s protokolem o místním šetření, shodně s nárokem tam učiněným, 2. nevyhověl žádosti stpú za ponechání nemovitostí dle § 20 příd. zák., a to a) části parcel obory v K., b) o-ckého remízu, c) zámku R. a d) pivovaru v D. proto, že nejde o objekty podle § 20 příd. zák. a dodal, že skutková zjištění zakládající se na místním šetření provedeném za přítomnosti zástupců st-le, kteří proti zjištění tomu nevznesli žádných věcných námitek a pouze si vyhradili k dvěma objektům, totiž oboře ve K. a o-ckému remízu podati vyjádření, případně navrhnouti přezkoumání dobrozdání zástupcem min. škol. Vyjádření to také st-l podal. Ve vyjádření tom opakují se pouze okolnosti v žádosti uvedené, a na okolnosti ty byl při místním šetření vzat zřetel. Pro přezkoumání dobrozdání zástupcem min. škol. není zákonného podkladu. Byla proto žádost ta jako bezdůvodná výměrem ze 7. dubna 1925 zamítnuta; 3. nevyhověl stpú žádosti za svolení dle § 7 záb. zák. k odepsání zahrady ve K. z vl. č. ... českých desk zemských proto, že nejsou splněny ostatní předpoklady § 3/a záb. zák. a jest proto žádost ta bezúčelnou.Proti tomuto rozhodnutí směřuje druhá stížnost.O stížnostech do obou těchto výroků podaných uvážil nss takto:A. Rozhodnutí stpú-u z 28. dubna 1925 bére st-l v odpor, pokudI. rozhodnutím dle § 20 příď. zák.: 1. ponechání nemovitostí vázáno je na podmínku, že se st-l podrobí podmínkám stpú-em dodatečně stanoveným v dohodě s min. škol. a 2. bylo stanoveno, že st-l i jeho právní nástupci budou zachovávati veškeré jemu dodatečně uložené podmínky.II. zamítnuta byla žádost za ponechání dle § 20 příď. zák. a) dalších parcel, jichž ponechání st-l žádal pod jménem »Obora v K.«, b) o-ckého remízu, c) zámku v R., d) pivovaru v D.III. zamítnuta byla žádost dle § 7 záb. zák. za schválení převodu ovocné školky v K. do samostatné knihovní vložky.ad I. 1. Námitku tu neshledal nss důvodnou, neboť není předpisu, jenž by bránil stpú-u, aby zjistiv, že jde o nemovitost hodnou ochrany podle § 20. příď. zák. a že nemovitost ta může býti vlastníku ponechána, vyhradil si stanoviti podmínky dodatečně.ad I. 2. Ani tato námitka není důvodná, neboť i proti novému výroku o uložení podmínek může se strana brániti stížností k nss, má-li za to, že podmínky ty vybočují z mezí daných rozhodování stpú-u dle § 20 příď. zák. Pohlíží-li se na nař. rozhodnutí s tohoto hlediska, možno je pak vykládati jedině tak, že bude třeba zachovávati a plniti všechny podmínky dodatečně uložené, proti nimž nebude si st-l stěžovati k nss-u, a které tím stanou se nenaříkatelnými. Jest tedy bezdůvodná námitka, že by ono znění nař. rozhodnutí připouštělo možnost stanoviti dodatečně podmínky jakékoliv, tedy i podmínky vybočující z rámce § 20 přídělového zákona.Ad. II. Stížnost spatřuje vadu řízení a nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že žal. úřad rozhodl, aniž pozval k místnímu šetření o žádosti st-lově podle § 20 příd. zák. min. škol. resp. stát. památkový úřad a aniž si vyžádal jejich posudek, dobrozdání a návrhy, a upírá stpú-u kompetenci k rozhodování o tom, zda reklamované nemovitosti odpovídají požadavku § 20 příď. zák. Námitku stížnosti, že otázku, jde-li o nemovitosti hodné ochrany podle § 20 příd. zák., náleží řešiti min. škol., jako úřadu k tomu kompetentnímu, neshledal nss důvodnou.Dle prvé věty § 20 příď. zák. uloženo jest stpú-u, aby při sdělávání plánu přihlížel k tomu, by přídělem nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajinný a aby nevzaly újmu památky přírodní, historické a umělecké; druhá věta zakládá pak — jak nss ustáleně judikuje — pro vlastníka právní nárok na ponechání nemovitostí v první větě uvedených za předpokladu, že úřad ponecháním nemovitostí vlastníku vyhoví v plné míře příkazu, jenž dán jest mu první větou § 20 příd. zák. a že vlastník podrobí se podmínkám mu uloženým dle věty druhé. Maje rozhodovati o nároku dle druhé věty cit. § 20, musí si stpú vyšetřiti předem otázku, jde-li o objekt hodný ochrany dle prvé věty cit. § 20. K tomu jest povolán jen stpú sám. Není předpisu, z něhož by se dalo vyvoditi tvrzení stížnosti, že o otázce té povoláno jest rozhodovati min. škol. s účinkem pro obě strany závazným. Nss také již ve svém nálezu Boh. 1354 adm. vyslovil, že o tom, jde-li o objekt dle prvé věty § 20 příď. zák. rozhoduje stpú na základě formelního znaleckého důkazu.Pokud stížnost obsahuje i námitku, že při provádění tohoto znaleckého důkazu musí býti bezpodmínečně a za všech okolností jako znalec slyšeno min. škol, neshledal nss důvodnou ani tuto námitku.Stížnost tento názor svůj vyvozuje z ustanovení poslední věty cit. § 20, že se má vlastník podrobiti podmínkám stanoveným stpú-em v dohodě se súčastněnými ministerstvy. Z předpisu toho nelze však vůbec vyvoditi, že by již proto byl stpú povinen ministerstvo to k řízení podle § 20 příď. zák. jako znalce přibrati a že by onen znalecký důkaz nesměl provésti i způsobem jiným. Vždyť v úkolu stanoviti podmínky ponechání objektu kvalifikovaného dle první věty § 20 příď. zák. zřejmě není pojmově obsažena činnost od toho podstatně rozdílná, nesoucí se ke zjištění, zda v daném případě vskutku o objekt takový jde. Že by nebyl býval znalecký důkaz proveden bezvadně způsobem odpovídajícím zásadám adm. řízení, písemná stížnost nenamítá. Teprve při ústním veř. líčení vznesl zástupce stížnosti námitku, že technický úředník žal. úřadu nevystupoval při místním šetření dne 19. března 1925 jako znalec, nýbrž jen jako zástupce odboru V. stpú-u, a z okolnosti té činil další závěry. Avšak námitkou tou nemohl se nss hledě k předpisu § 18 zák. o ss zabývati, a nebylo proto ani třeba zkoumati, zda tvrzení to má vskutku oporu ve spisech správních.Ad III. Žal. úřad vyslovil, že jest bezúčelno jednati o st-lově žádosti dle § 7 záb. zák. za odepsání ovocné školky ve K. z dosavadní knihovní vložky samostatné, aby nabyla tak samostatnosti právní dle § 3/a záb. zák., ježto tu není ostatních předpokladů pro vyloučení ze záboru dle cit. §u. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že školka ta především není objektem podle § 3/a záb. zák., ježto jest věnována výrobě zemědělské, že slouží hospodaření na zabraném majetku, ježto keře a štěpy tam pěstované rozesílají se jako sazenice po dvorech, a není ani hospodářsky samostatná, když školku tu spravuje zahradník, stálý zaměstnanec velkostatku, pod vrchním vedením hospodářského správce dvora O.Nss judikuje konstantně, že vyloučení dle § 3/a záb. zák. předpokládá, aby šlo v prvé řadě o objekt, a aby objekt ten byl právně i hospodářsky samostatný a nesloužil hospodaření na zabraných nemovitostech, že všechny tyto náležitosti společně musí býti splněny, aby bylo lze mluviti o objektu ze záboru vyloučeném; že objektem rozuměti jest samostatné hospodářské jednotky, jichž hospodářské určení jest jiné, než výroba zemědělská v širším toho slova smyslu, to jest čítajíc v to i výrobu lesní, že hospodařením na zabraných nemovitostech rozuměti jest činnost směřující k získávání přirozených plodů z půdy, případně jich zpracování na tolik, aby se staly odbytelnými, aniž by při tom přestaly býti produktem zemědělským a staly se výrobkem průmyslovým, i že hospodářsky samostatný jest ten objekt, který tvoří dle svého určení sám pro sebe zvláštní předmět hospodaření, vyloučený z rámce celkového hospodaření na zabraném majetku.Žal. úřad založil nař. rozhodnutí na týchž právních názorech, stížnost však vytýká, že žal. úřad právní názory ty na daný případ nesprávně aplikoval.Tvrzení nař. rozhodnutí, že ovocná školka ve K. není objektem ve smyslu § 3 a) záb. zák., zadožil žal. úřad na skutkovém zjištění, že se v ní pěstují okrasné keře a různé druhy ušlechtilých štěpů, jež se dodávají jako sazenice i dvorům velkostatku, a na právním názoru, že i tuto činnost pokládati jest za výrobu zemědělskou. Stížnost naproti tomu hájí názor, že produkci okrasných keřů a ušlechtilých štěpů nelze počítati k hospodaření zemědělskému, nýbrž k umělému zahradnictví, nemajícímu naprosto žádné bližší spojitosti s hospodařením na majetku zabraném, tím méně, když jde o produkci sloužící k ukojení požadavků luxusních.Skutkové tvrzení stížnosti jest zřejmě v rozporu se zjištěním za účasti strany provedeným, že se ve školce té pěstují keře okrasné a různé druhy ušlechtilých štěpů, jež se také rozesílají jako sazenice po dvorech velkostatku. I pěstování ovoce jest důležitým odvětvím výroby zeměděslké (viz Horáček: Učebnice národohospodářské politiky str. 611) a nutno proto i ovocnou školu, která pěstupuje a připravuje sazenice stromů i za tím účelem, aby se jich použilo k pěstování ovoce na dvorech majetku zabraného, pokládati za jednu z mnohých a různých složek, jež ve svém celku tvoří zemědělské podnikání v hospodaření na majetku státem zabraném. Okolnost, že se pěstují sazenice štěpů ušlechtilých, na věci nic nemění, neboť i vysazování stromů ovocných ušlechtilého druhu jest obsaženo v pojmu řádného hospodaření na majetku zabraném (odst. 5 § 2 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. Z povahy věci plyne, že poměr této funkce k ostatnímu hospodářskému určení ovocné školky mohl by míti význam jen, kdyby šlo skutečně již jen o posouzení, zda »objekt« dle § 3 a) záb. zák. slouží hospodaření na majetku státem zabraném; pro otázku »objektu« nelze však z něho dovozovati nic.Není tedy nezákonným, když stpú shledal, že i ovocná školka ve K. neslouží jinému účelu než výrobě zemědělské v širším slova smyslu, a nepřiznal jí povahy objektu dle § 3 a) záb. zák. Ježto pak nedostatek i jen jednoho z předpokladů § 3 a) záb. zák. působí, že nemovitost nemůže býti podle § 3 a) záb. zák. s úspěchem reklamována, není v odporu se zákonem, když žal. úřad vyslovil, že jest bezúčelno jeho rozhodování o žádosti dle § 7 záb. zák., ježto scházejí i ostatní předpoklady vyloučení ovocné školky ze záboru.Že by toto hledisko vybočovalo z mezí úvah, jež jsou rozhodování žal. úřadu dány §em 7. záb. zák. stížnost netvrdí, a nemohl proto ani nss nař. rozhodnutí po této stránce přezkoumati. Bylo proto stížnost do rozhodnutí z 28. dubna 1925 zamítnouti jako bezdůvodnou.B. Podle toho, co shora ad A. II. uvedeno, nutno na výrok žal. úřadu ze 7. dubna 1925 pohlížeti jen jako na odepření procesního opatření, jež samo o sobě nemůže zasáhnouti do subj. práv strany, nýbrž jež lze posuzovati až při hodnocení výroku, který ve věci samé bude učiněn. Jest proto výrok ten z kognice nss-u podle § 2 zák. o ss vyloučen, a bylo proto stížnost do tohoto výrku podanou odmítnouti jako nepřípustnou.