Č. 5655.

Správa justiční. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. Vyřízení min. sprav., kterým žádost strany za dožádání soudu v Maďarsku o provedení exekuce byla příslušnému soudu vrácena s upozorněním, že čsl. republika nepřistoupila dosud k haagské úmluvě (čl. 221 trianonského míru) a že nejde o případ čl. 237 téže mírové smlouvy, jest rozhodnutím podle § 2 zák. o ss. — II. O právní pomoci ve styku s Maďarskem.
(Nález ze dne 8. května 1926 č. 7401.)
Věc: Jiří Z. v Košicích proti ministerstvu spravedlnosti (odb. r. Dr. Koukal) stran odepření právní pomoci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 8. září 1923 povolil okr. soud v Košicích st-li mobilární exekuci k vydobytí jeho pohledávky útrat, vzešlých mu ve sporu s podlehnuvší žalobkyní Leopoldinou B. v Budapešti s tím, že podle ustanovení mezinárodní smlouvy uzavřené v Haagu dne 17. července 1905, případně zák. čl. XIV z 1909, jakož i na základě čl. 221 trianonské mírové smlouvy žádá u připojení dvou vyhotovení exekuční žádostí cestou min. sprav, v Praze ústřední okr. soud v Budapešti, aby exekuci tu provedl. Podle správních spisů výměr ten žal. úřadu tehdy zaslán nebyl. Když pak min. zahr. věcí přípisem z 29. října 1926 sdělilo žal. úřadu opis podání st-lova právního zástupce, jímž bylo provedení exekuce urgováno, a když okr. soud v Košicích k výzvě žal. úřadu předložil mu dodatečně ono povolení exekuce, vrátil je žal. úřad nař. nyní výrokem okresnímu soudu v Košicích s upozorněním, že čsl. republika nepřistoupila dosud k haagské úmluvě (čl. 221 trianonské smlouvy), a že z příloh není patrno, že by šlo o případ uvedený v článku 237 téže mírové smlouvy.
Uvažuje o stížnosti do výroku toho podané, musil se nss vypořádati předem s obranou, použitou žal. úřadem v odv. spisu, že totiž stížnost bylo by odmítnouti a limine jako nepřípustnou, ježto prý výrok ten není ani rozhodnutím, ani opatřením správního úřadu po rozumu §u 2. zák. o ss, nýbrž pouhým poučením resp. osvědčením o stavu vzájemnosti čsl. republiky vůči maďarskému státu. Nss neshledal však obranu tu důvodnou, ježto dle stavu spisů nejde o pouhý projev právního názoru žal. úřadu o vynořivší se právní otázce bez aplikace názoru toho v podobě rozhodnutí konkrétního sporu, jak tomu bylo v případě, k němuž vztahuje se nález Boh. 1206 adm., jehož se žal. úřad dovolává. Dle vylíčeného svrchu děje měla se věc naopak tak, že žal. úřad vrátil okr. soudu v Košicích připiš, jímž soud ten jeho prostřednictvím žádal ústřední okr. soud v Budapešti o výkon mobiliární exekuce a odůvodnil toto vrácení tím, že čsl. republika nepřistoupila dosud k haagské konvenci a že ze spisů není ani patrno, že by šlo o případ uvedený v článku 337 trianonské mírové smlouvy. Ale pak nelze výroku toho vykládati jinak, než že žal. úřad odmítl v konkrétním případě zakročiti způsobem od něho požadovaným ve prospěch st-lův proto, že vycházel z právního názoru, že není zde zákonných podmínek pro zákrok ten předpokládaných a jeví se tudíž výrok ten rozhodnutím či opatřením žal. úřadu v konkrétním případu. Když pak st-l tvrdí, že odmítnutím tím bylo neprávem vsazeno v jeho subj. právo, jsou dány podmínky předpokládané v §u 2 zák. o ss pro činnost tohoto soudu, a jest tudíž stížnost procesně přípustná.
Nss shledal ji však s hlediska věcného bezdůvodnou. Jak již uvedeno, bylo se činnosti žal. úřadu dovoláváno jednak na základě haagské konvence, jednak pak na základě ustanovení trianonské smlouvy, z nichž mohl přicházeti v úvahu toliko článek 221 nebo 237.
Pokud jde o článek 237, nebrojí stížnost vůbec proti odmítavému stanovisku zaujatému žal. úřadem, a není tudíž tato část nař. rozhodnutí po rozumu § 18 zák. o ss předmětem úvah nss-u.
S hlediska článku 221 ve spojení s haagskou konvencí, k níž se článek ten připíná, odmítl žal. úřad poskytnouti st-li žádanou právní pomoc z důvodu, že konvence ta nenabyla dosud v poměru mezi čsl. republikou a maďarským státem účinnosti, ježto čsl. republika k ní dosud nepřistoupila. Správnost tohoto skutkového zjištění žal. úřadu st-l nepopírá, háje stanovisko, že přístupu toho nebylo třeba, ježto předpisy haagské konvence nabyly v poměru mezi čsl. republikou a Maďarskem účinnosti již mocí článku 221 trianonské mírové smlouvy ode dne, kdy smlouva ta vstoupila v život. Zřejmě neprávem, když dle jasného znění cit. článku 221 zavázaly se smluvní strany, že budou používati haagské konvence, pokud jich se týče, tudíž pokud na úmluvě té se zúčastnily. Že čsl. republika na haagské konvenci se nezúčastnila a ani zúčastniti se nemohla a že není signatárním státem (čl. 27. haagské konvence), je notorické a není st-lem popřeno. Ale pak, když stát ten dosud ani dodatečně k úmluvě oné nepřistoupil, nelze tvrditi, že haagská konvence čsl. republiky se týče a nelze tudíž z článku 221 trianonské mírové smlouvy, byť i čsl. republika stran této smlouvy byla smluvní stranou, nikterak dovozovati účinnost haagské konvence i ohledně tohoto státu.
Usoudil-li tudíž žal. úřad, že konvence ta nemůže mu sloužiti za
právní základ, aby podnikl krok, jehož se bylo od něho ve st-lově zájmu dožadováno, vycházel z právního názoru odpovídajícího platnému právnímu řádu a jest stížnost tvrdící opak bezdůvodná.

Citace:

č. 5655. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 890-892.