Č. 5427.

Známky: V jakých mezích může nss přezkoumávati úsudek min. obch. o tom, existuje-li mezi dvěma známkami podobnost taková, aby odůvodněn byl nárok strany jedné na výmaz známky strany druhé?
(Nález ze dne 26. února 1926 č. 3727.)
Prejudikatura: Boh. 3465 adm. a j.
Věc: Firma .... v H. (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. rada K. Weber) o ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Stěžující si firma podala žalobu, jíž se domáhá výroku, že zápis známky Bern 30809 jest pro oblast republiky čsl. neúčinný. Známka tato byla zapsána pro firmu S. v P. v Itálii a to v Itálii 14. ledna 1908 / 12. února 1908 pod č. 8588, u Mezinárodního úřadu pro ochranu živn. vlastnictví v Bernu pod č. 30809 dne 2. května 1923. Žaloba opírala se o tvrzení, že známka tato jest napodobením známky stěžující si firmy (žalobkyně), původně zapsané pod č. 10245 ve Vídni s prioritou od 8. října 1898 a ohlášené pro oblast republiky čsl. 8. října 1919 pod č. 7741.
Min. obch. nař. rozhodnutím žalobu zamítlo. V rozhodnutí jsou známky popsány takto: Známka žalobkyně obsahuje vyobrazení letícího orla, jež je umístěno v kruhu, ohraničeném soustředěnými kružnicemi v červené, bílé a zelené barvě. Uvnitř kruhu nalevo a napravo od vyobrazení orla jsou zobrazeny dvě hvězdy, nad obrázkem jest maďarský nápis »Turul« (t. j. orel), dole nápis »Védjégy Varroczérna« (t. j. ochranná známka šicí nit). Známka firmy italské obsahuje vyobrazení orla s rozpjatými křídly, který drží ve drápech svitek s elipsovitým štítem, na němž jsou nápadným a velkým tiskem písmena »S. F. R.«, pod popsaným obrázkem je pak umístěn velkými písmeny provedený nápis »Filati di cotone — imbianchiti e tinti« a drobným písmem firma chranitelčina.
Žal. úřad v důvodech konstatuje, že obě známky jsou zapsány pro stejný druh zboží (bavln, nitě) a že známce žalobkyně přísluší priorita před známkou strany žalované, a dospívá k závěru, že známky nejsou zaměnitelný, těmito úvahami: Při posuzování podobnosti dvou známek sluší přihlížeti k jejich celkovému dojmu. V daném případě jde o známky kombinované, jež vykazují mimo jiné obraz orla s rozpjatými křídly. Obě vyobrazení orla jsou provedena velmi odlišně a liší se netoliko velikostí, nýbrž i provedením a polohou vyobrazených orlů, takže celkový dojem obou vyobrazení jest různý. Mimo to tento celkový dojem obou známek jest určován dále ostatními součástkami známek, které vystupují značně do popředí a jsou v obou známkách naprosto různé. Ve známce strany žalované drží orel ve svých spárech svitek s elipsovitým štítkem, na němž jsou velmi výrazně provedena písmena »S. F. R.«. Ve známce žalobkyně se podobná součást nevyskytuje. Známka žalobkyně jest pak markantní svým kruhovým trojbarevným ohraničením. Známka protistrany není nikterak ohraničena. Rovněž nápisy u jedné známky v italském, u druhé známky v maďarském jazyku sepsané, jsou provedeny různě velikým písmem a umístěny na různých místech známek. Průměrný konsument nevěnuje sice známce velké pozornosti, přece si však povšimne charakteristických znaků známky, které tvoří pro něho t. zv. pamětní obraz, podle něhož konsument známku opět pozná. Ježto známky, jak výše bylo vylíčeno, liší se v podstatných svých součástech a jediná podobná součást obou známek — totiž vyobrazení orla — vykazuje ještě nápadné rozdíly, pokládá min. záměnu obou známek za vyloučenou. Námitka žalobkyně, že známka protistrany obsahuje pouze vyobrazení orla, neodpovídá skutečnosti. Další námitka strany žalující, že maďarský nápis »Turul« (t. j. orel) zdůrazňuje ještě obraz orla, který prý ovládá dojem její známky, jest sice do jisté míry správná, avšak slovo to, aniž stejný motiv, jenž tvoří součást obou známek, není s to, učiniti známky způsobilými k záměně, ježto rozdíly obou známek, jak byly shora podrobněji vypočteny, jsou na první pohled patrný.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Jak ze srovnání obsahu stížnosti a nař. rozhodnutí vysvítá, jest na sporu jedině otázka, posoudil-li úřad správně podobnost sporných známek. Nss může, jak již častěji vyslovil (srovn. na př. nál. Boh. č. 3465), správnost úsudku úřadu o tom, existuje-li mezi oběma známkami podobnost zakládající nárok strany jedné na výmaz známky strany druhé, přezkoumati pouze v tom směru, zda úřad posuzoval podobnost obou známek s těch hledisk, jak to předpisuje ustanovení zákona, dále, zda zjednal si pro tento svůj úsudek dostatečný skutkový základ, a konečně, je-li logicky možným závěr, k němuž při posuzování podobnosti dospěl. Nss neshledal, že by úřad byl, posuzuje podobnost známky v daném případě uchýlil se zjevně od direktiv, jež zněním a patrným úmyslem zákona jsou mu vytčeny, ani že by řízení, na němž rozhodnutí jest založeno, potřebovalo v některém směru doplnění.
Soud musil se tudíž omeziti na zkoumání, zdali úsudek, že známky si ve smyslu práva známkového podobny nejsou, jest logicky možným závěrem z premis, jež, jak z podstaty věci vyplývá, dány jsou obsahem srovnávaných známek. Úřad při svých úvahách vychází ze zjevné ostatně skutečnosti, že obě známky obsahují obraz orla. Vytýká však, že oba obrazy jsou odlišné jednak velikostí, jednak provedením a polohou vyobrazených orlů, mimo to pak poukazuje k tomu, že orel v známce strany žalované drží ve spárech svitek se štítkem, na němž jsou výrazně provedena písmena S. F. R., kdežto známka žalobkyně podobné součásti nemá; mimo to že známka žalobkyně vyznačuje se kruhovým trojbarevným ohraničením, známka druhé strany však ohraničena není, a na konec, že nápisy u jedné známky jsou v italském, u druhé v maďarském jazyku, jsou provedeny písmem různé velikosti a umístěny na různých místech. Těmito úvahami dospívá úřad k závěru, že záměna obou známek jest vyloučena.
Tento závěr jest po názoru soudu zcela zjevně mylný. Se zřetelem ke grafickému provedení obou známek není možno pochybovati o tom, že nejvíce charakteristickou součástí obou známek jest obraz ptáka a to ptáka určitého druhu, orla. V poměru k tomuto obrazu mají všechny ostatní součásti povahu detailů, jež samy o sobě nemohou podobnost známek rušiti. Je-li pozornost při spatření známky nutně upoutána především obrazem orla, jest také míti za to, že obraz orla především se vtiskne v paměť a že v paměti utkvěvší obraz bude také rozhodujícím při úsudku kupce, jenž třeba po dosti dlouhé době spatří totéž zboží opatřené obrazem téhož ptáka jako známkou, o tom, jde-li o zboží téže provenience. Úřad sice správně poukazuje na průměrného konsumenta a uznává, že takovýto konsument nevěnuje známce velké pozornosti, ale důsledky, k nimž nař. rozhodnutí dospívá, nelze s tímto správným předpokladem, resp. s všeobecnou všední zkušeností o způsobu nazírání a vnímání průměrného kupce při obyčejné pozornosti uvésti v logický soulad. Nelze přece se domnívati, ani že by takový kupec zachoval si v paměti méně výrazné nápisy, mimo to v řečech většině lidí u nás nesrozumitelných, aneb dokonce velikost písmen, v nichž jsou provedeny a jejich umístění, ani že by z různosti nápisů, i kdyby jim rozuměl a si je zapamatoval, nutně usuzoval, že jde o zboží z podniků různých. Stejně není možno se domnívati, že by kupec takto usuzoval z toho, že jednou známka zboží jest opatřena okrajem, třeba i o sobě dosti nápadným, po druhé pak jest bez okraje takového.
Pokud pak rozhodnutí poukazuje na rozdíly v provedení orla. v obou známkách a na těchto rozdílech zakládá úsudek o nepodobnosti známek, jest rovněž v rozporu s obyčejnou zkušeností. Paměť vztahující se na vjemy, získané při »obyčejné pozornosti« u »obyčejného průměrného pozorovatele« nepodržuje právě detaily, podrobnosti, nýbrž zachovává jen neurčité obrysy a některé základní znaky. Ale jen za detaily možno pokládati způsob provedení a polohu zobrazeného orla i štítek, jejž na jednom vyobrazení orel drží ve spárech, a právě tak i rozdíl ve velikosti, obzvláště když rozměrům známek jsou určeny dosti úzké meze povahou zboží.
Řídě se těmito úvahami shledal nss, že úsudek úřadu nař. rozhodnutí za základ položený, že sporné známky nejsou si podobny ve smyslu práva známkového (§ 3 novely z r. 1895), nemá v obsahu a provedení známek těch oporu a zrušil proto nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 5427. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 472-474.