Č. 5289.

Státní zaměstnanci. — Učitelstvo: Státní zaměstnanec (učitel) pozbývá nároku na drahotní a dětský přídavek na syna staršího 18 let a studujícího na učilišti ve smyslu § 6 zák. č. 394/22 z důvodu, že studium nebylo normálně započato a nepřetržitě konáno, i tehdy, bylo-li zdržení ve studiích způsobeno nemocí.
(Nález ze dne 13. ledna 1926 č. 337.)
Věc: Adolf L. v K. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o drahotní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 1. června 1923 zažádal st-l, aby mu byl přiznán drahotní přídavek podle §u 6 odst. 1 zákona z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. a to nejdéle na dobu roku, pro jeho syna Bedřicha, narozeného dne 5. března 1905, jenž docházel, jak tvrdí žádost, do těchto škol: do školy obecné v době ode dne 16. září 1911 až do července 1916, do gymnasia v B. od září 1916 do dne 22. listopadu 1918, do občanské školy v D. od roku 1918 do dne 22. června 1919, do reálky v Č. od roku 1919 až do doby přítomné.
Zšr v Praze výnosem z 30. listopadu 1923 povolila podle §u 6 I. odst. 1 zákona č. 394/1922 st-li jednotný drahotní přídavek, po případě přídavek na syna Bedřicha se zřetelem k tomu, že studuje na reálce v Č., do dne 30. června 1923. Ponechání uvedených přídavků i po dni 1. července 1923 nebylo povoleno, poněvadž studia syna Bedřicha nelze považovati za normálně započatá; kdyby byl místo dvou tříd gymnasia a jedné třídy měšťanské školy počal ihned, t. j. ve školním roce 1916/1917 docházeti do reálné školy, byl by ji absolvoval koncem školního roku 1922/1923.
V rekursu proti tomu podaném dne 9. ledna 1924 uvedl st-l, že dne 22. listopadu 1918 musil syna Bedřicha vzíti z gymnasia v B., poněvadž příliš tělesně sešel a tak onemocněl, že nemohl nadále snášeti námahy středoškolského studia. Po dobu studia na občanské škole v D. st-lův syn bydlil u rodičů a pozdravil se, maje dobrou stravu, v té míře, že mohl v září 1919 vstoupiti do státní reálky v C, kterou frekventoval až k páté třídě. Po té vstoupil do vyšší školy lesnické v Z., kdež studuje dosud. Jest nezákonné, odepříti přídavky, byla-li studia, jako v daném případu, přerušena nikoli z lehkomyslnosti, nýbrž z důvodů zdravotních; ostatně by st-lův syn, kdyby byl zůstal na gymnasiu, byl absolvoval je teprv v červnu 1924 a pak teprv mohl započíti studium vysokoškolské. Studium nelze tedy po právu pokládati za přerušené i budiž nařízeno, aby byly přídavky vypláceny nadále. Rekurs ten byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodu výnosu zšr-y.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — —
Stížnost namítá, že opoždění st-lova syna v nástupu do studií na reálce, takže dne 4. listopadu 1923 byl teprv v 5. její třídě, ač již v roce 1916 nastoupil studium středoškolské (na gymnasiu), bylo způsobeno jeho onemocněním po dobu ode dne 22. listopadu 1918 do dne 16. září 1919, tedy bez jeho zavinění. Stížnost takto připouští, že st-lův syn studium na reálce nezapočal normálně, ale namítá, že podle §u 6, I. ,(1) zákona čís. 394/1922 právě uvedená okolnost jen tehdy vylučuje nárok na přídavky, (srovnej též III. cit. §u 6), byla-li způsobena zaviněním dítěte, které studuje.
V tomto bodu jest stížnost bezdůvodnou, neboť jasné znění uvedeného místa zákonného (»studují-li na učilišti s řádným prospěchem, na dobu potřebnou k ukončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných«) pro názor stížnosti neposkytuje nejmenší opory, nýbrž text zákona jakožto podmínku nároku vytyčuje znak zcela objektivní, aby studia byla normálně započata, resp. nepřetržitě konána, takže případná subjektivní toho nemožnost splnění podmínky nahrazovati nemůže.
Nař. rozhodnutí tedy i za tohoto stavu vycházelo právem z předpokladu, že studia st-lova syna nevyhovovala svrchu vytčeným podmínkám zákonným, a slušelo bezdůvodnou stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 5289. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 218-220.