Č. 5662.

Pozemková reforma. — Řízení předn ss-em: I. Ve stížnosti k nss-u do výroku stpú-u o ukončení oceňovacího řízení není přípustná námitka, že stpú porušil pořádek stanovený náhradovým zákonem stran postupu při převzetí zabrané půdy, nevypověděv hospodaření na oceňovaných nemovitostech a neoznámiv, že zamýšlí je převzíti. — II. Stpú nesmí vydati výrok o ukončení oceňovacího řízení stran nemovitostí reklamovaných podle § 3 a) a § 11 záb. zák., dokud o příslušných žádostech nerozhodl.
(Nález ze dne 10. května 1926 č. 10015.)
Věc: Jan P. v P. (adv. Dr. Jar. Stolz z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o ukončení oceňovacího řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výměrem oznámil žal. úřad st-li, že ukončuje oceňovací řízení ve smyslu §§ 41 a dalších zák. náhr. na přejímaných nemovitostech .... sepsáním oceňovacího protokolu dne — v kanceláři příděl, komisaře stpú-u v Bratislavě. — — —
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost uvádí, že nař. výměr je protizákonný ze dvou příčin: 1. že nedodržuje pořádek stanovený náhr. zákonem o postupu při převzetí zabrané půdy a 2. že nedbá práv st-lových, založených na § 11 záb. zák. a případných dalších práv, z nichž pak uvádí pouze práva opírající se o § 3 a) záb. zák.
Pokud snad stížnost výtkou pod 1. uvedenou chce vytýkati, že stpú porušil pořádek ten, nevypověděv hospodaření na oceňovaných nemovitostech a neoznámiv, že je zamýšlí převzíti, byla by výtka ta nepřípustná. Neboť otázku, kdy lze oceňovací řízení zahájiti a tedy přistoupiti i k jeho ukončení, lze řešiti jediné na podkladě předpisů daných pro řízení oceňovací, jež obsaženy jsou v §§ 42 a násl. náhr. zák. Porušení předpisů těch lze však dle § 46 cit. zák. bráti v odpor stížností podanou proti rozhodnutí stpú-u o přejímací ceně, která podléhá kognici řádných soudů. Nemohl by tedy nss vzhledem na ustanovení § 3 a) svého zákona o námitce té judikovati.
Podléhají ovšem kognici nss-u námitky, jimiž se tvrdí, že výměry stpú-u, vydanými v řízení oceňovacím, zasaženo bylo do práv st-le, daných v § 11 zák. záb. a § 3 a) zák. záb. ...
Nss judikuje ustáleně, že stpú nesmí do svého disposičního aktu se zabranou půdou pojmouti ony nemovitosti, jichž propuštění vlastník dle § 11 záb. zák. žádal neb u nichž uplatnil, že jsou podle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeny, aniž dříve o žádosti vlastníkově resp. sporné otázce vyloučení objektů rozhodl. Za disposiční akt takový je považovati i oceňování nemovitostí takových a tedy i výměry, jimiž se oceňovací řízení ukončuje.
Stížnost bylo by tedy uznati za důvodnou, kdyby právem tvrdila, že nař. výměr týká se i nemovitostí, o jichž vyloučení resp. propuštění st-l před vydáním nař. výměru žádal, aniž žal. úřad o žádosti té rozhodl. Stížnost sama se dovolává rozhodnutí stpú-u z 29. července 1925. Tímto rozhodnutím však žal. úřad rozhodl — a to jsa jedinou instancí s konečnou platností, tedy pravoplatně — o žádostech st-le za propuštění půdy dle § 11 záb. zák. a vyloučení objektů dle § 3 a) záb. zák., vyhradiv si pouze, že později rozhodne o pozemcích, st-lem dle § 3 a) záb. zák. vylučovaných, na nichž je vlečná dráha. Stížnost netvrdí, že by rozhodnutí to nebylo bývalo st-li doručeno před naříkaným nyní výměrem, a je tedy míti za to, že v době, kdy nař. výměr byl st-li doručen, měl již rozhodnutí z 29. července 1925 v ruce. Poněvadž pak nař. výměr ukončuje oceňovací řízení nikoli na všech nemovitostech st-le, nýbrž jen na přejímaných nemovitostech dvorů v něm uvedených, je a muselo býti st-li zřejmo, že se netýká nemovitostí jemu rozhodnutím z 29. července 1925 propuštěných a ze záboru vyloučených, ale ani pozemků, na nichž je vlečka, o nichž později bude žal. úřadem rozhodnuto, nýbrž jen těch, jež mu rozhodnutím tím propuštěny nebyly, o nichž tedy žádosti jeho byly cit. rozhodnutím zamítnuty. Ale pak je zřejmo, že nař. výměrem nebylo zasaženo do práv st-le, daných mu §§ 11 a 3 a) záb. zák. a bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5662. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 900-901.