Č. 5468.

Známky: Distinktivnost dvou známek znázorňujících lidské oko?
(Nález ze dne 9. března 1926 č. 4997).
Věc: Elsassische Werkzeugfabrik Z. vorm. G. und Cie, Manufacture Alsacienne d'outils Z. (anciennement G. et Cie) v Z. (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu odb. r. Kar. Weber) o ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro vady řízení.
Důvody: Stěžující si firma podala proti fě Bratři B. v P. dvě žaloby první pod německým zněním firmy alsaské, druhou pod zněním francouzským), na výmaz známek pro žalovanou firmu zapsaných pod č. 2056 a 2057 u obch. a živn. komory v P. pro nářadí, nástroje, jejich části a příslušenství, hoblíky, hoblíková železa, dřevo a dřevěné výrobky. Prvá žaloba opírala se o tvrzení, že tyto známky jsou k záměně podobny známkám pro alsaskou firmu zapsaným původně u obch. a živn. komory ve Vídni a ohlášeným pro obvod republiky čsl. pod č. 6318 a 6317 u obch. a živn. komory v Praze, z nichž známka č. 6318 zapsána jest pro železné a ocelové zboží, sestávající v nářadí, pilnících, rašplích, pilách a jiných válcovaných neb kovaných předmětech, domácí a hospodářské nářadí vůbec, známka č. 6317 pak mimo jiné též pro pásové pily, pásovou ocel, nůžky na stromy, nůžky na vousy a vlasy s veškerým příslušenstvím, nože na chléb, železné a ocelové zboží, sestávající v nářadí pro tesaře, truhláře, soustružníky, výrobce dřeváků atd.
Druhá žaloba pak tvrdila podobnost známek fy Bratři B. se známkou, kterou přihlásila firma Manufacture Francoise d'outils (anciennement G. et Cie) v Trouville dne 7. července 1914 u Mezinárodního úřadu pro ochranu živn. vlastnictví v Bernu pro želízka pro stroje, železářské náčiní, pilníky a drhlice, pily, sekáčky, špalky, nářadí ke zpracování dřeva, kovu nebo kamene, nářadí pro koželuhy, řezníky, obuvníky, lopaty, nářadí hospodářské, kávové mlýnky a jiné, která byla tam mezinárodně zapsána pod č. 16156 a dne 4. srpna 1921 přepsána na firmu žalující.
Min. obch. nař. rozhodnutími obě žaloby zamítlo a uznalo žalobkyni povinnou k náhradě útrat sporu.
O stížnostech do obou rozhodnutí podaných uvažoval nss takto:
V obou případech byla na sporu toliko otázka, jsou-li si známky firem jmenovaných k záměně podobny. Žal. úřad odůvodňuje svůj úsudek, že mezi spornými známkami není závadné podobnosti v podstatě takto:
Známky firmy Bratři B. obsahují jako »dosti význačnou součást« obraz stylisovaného oka, poněvadž však nápis »Bratři B. P. Československo« (v druhé známce francouzsky) je proveden zvláště výrazně, určuje tvar i rozměry celé známky a poněvadž způsob provedení nápisu činí z něho ornamentální součást známek, jest celkový zrakový dojem známek ovládán byť ne výhradně, tedy přece především tímto nápisem. Známka žalobkyně č. 6318/Praha obsahuje proti tomu výlučně vyobrazení oka. Společná součást známek, vyobrazení oka, vykazuje nápadné a charakteristické rozdíly. Známky firmy žalované a známka žalobkyně č. 6318/Praha provedeny jsou v různých barvách.
Nss může ovšem úsudek úřadu o tom, jsou-li známky podobny ve smyslu práva známkového, přezkoumávati jen v tom směru, zdali úřad řídil se direktivami, jež pro porovnání podobnosti známek ze znění, podstaty a patrného úmyslu zákona vyplývají a mimo to, zdali úsudek, k němuž úřad dospěl, jest vůbec možným, t. j. logicky přípustným závěrem z daných premis, t. j. zdali mezi těmito premisemi a závěrem z nich vyvozeným není takový rozpor, jejž nutno kvalifikovati ve smyslu § 6 zák. o ss jako rozpor se spisy.
Nss v daném případě takový rozpor skutečně shledal.
Pokud především jde o srovnání vyobrazení oka ve sporných známkách, sluší nejprve podotknouti toto:
I když se připustí, že totožnost motivu v různých známkách použitého, sama o sobě nestačí, aby za všech okolností závadnou podobnost způsobila, sluší naproti tomu uvážiti, že v případech, kde jde o znázornění předmětu druhově téhož (oka), nelze — vezme-li se za základ, jak zákon požaduje, jen obyčejná pozornost a tedy i obyčejná paměť průměrného kupce — předpokládati, že by v jeho paměti utkvělo více, než zcela všeobecné rysy, které právě ten který předmět charakterisují, tedy v daném případě rysy, které postačí a kterých jest třeba, aby vyvolaly představu oka. Jest tedy zjevně mylný názor, že rozdíly v provedení oka, jak v rozhodnutích jsou vytčeny, stačí k tomu, aby vyloučily možnost záměny u kupce, který třeba po dosti dlouhé době, kupuje zboží téhož druhu, nalezne na něm jako známku vyobrazení oka, jímž, třeba v jiném provedení, bylo opatřeno i zboží při předešlých jeho nákupech. Jest také zřejmě pochybeno, přiznává-li rozhodnutí č. 2302 z r. 1924 jakýkoli, byť jen podřízený význam tomu, že známky obou firem provedeny jsou v různých barvách, ač jest zcela zřejmo, že použití barvy v daném případě ani podle úmyslu stran ani podle povahy známek nijaký charakterisační význam nemá; neprávem pak úřad nepřihlédl vůbec k tomu, že jde o známky, jež vyrážejí se na zboží samé, neboť je-li nazírání a usuzování kupce rozhodné pro posouzení podobnosti známek, nelze zcela pustiti mimo zřetel, jak právě známka kupci se jeví, v jaké podobě a způsobe do okruhu jeho pozornosti vstupuje.
Zbývalo tedy soudu ještě přihlédnouti k vývodům nař. rozhodnutí, jimiž žal. min. odůvodňuje svůj názor, že označení firmy v známkách žalované firmy, se zřetelem k tomu, jak jest provedeno, jest tak význačnou součástí známek těch, že známka, v níž tohoto označení firmy není, již z tohoto důvodu vzbudí v konsumentu dojem, že jde o známku podniku jiného. Názoru, že označení firmy ve známce nikdy nemůže býti prvkem, známku od známek jiných odlišujícím, jejich podobnost ve smyslu známk. práva vylučujícím, bylo by ovšem sotva možno přisvědčiti a jest po této stránce dáti za pravdu stanovisku v odv. spisech žal. úřadu projevenému. Ale právě proto, poněvadž známk. právo poskytuje užívání známek jako zvláštních značek zboží ochranu docela specifické právní povahy, nutno jest usuzovati, že připojení firmy nestačí k rozlišení známek, jest-li ta část známky, která po vynechání firmy ze známky zbývá, neztrácejíc svůj základní ráz, sama o sobě jest způsobilá, aby jako taková zvláštní značka zboží byla pojímána. Tak tomu právě jest v daném případě. Vyobrazení oka jest mimo všechnu pochybnost způsobilé býti známkou, t. j. jeviti se jako označení určitého původu zboží. Je-li tomu tak, nemůže ani různost firmy, tím méně pak různost provedení firmy o sobě činiti známky odlišnými, zejména je-li jako v daném případě, souvislost jména firmy s obrazem známkovým jediné místní. Že opačné usuzování jest mylné, s podstatou věci nesrovnalé, obzvláště do očí bije při srovnání známek, z nichž jedna obsahuje jen obrazec, druhá obrazec (podobný) a vedle něho firmu, jak tomu jest při známkách žalobkyně 6318/Praha a 16156/Bern s jedné a známkami firmy žalované se strany druhé.
Jest tedy úsudek žal. úřadu o nepodobnosti sporných známek také, pokud vyvozován jest ze způsobu provedení firmy ve známkách firmy žalované, výsledkem myšlenkového pochodu zjevně mylného. Ježto nss nemohl, řídě se předcházejícími úvahami uznati, že by úsudek nař. rozhodnutím za základ položený byl v souhlase s obsahem a rázem známek, o jejichž srovnání šlo, zrušil nař. rozhodnuti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 5468. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 546-548.