Č. 5338.

Ubytování vojska: 1. Jaký význam má zápis bytu do výkazu o obsazovacím prostoru? — II. Ze záboru pro účely vojenského ubytování nejsou podle § 10 č. 9 zák. č. 93 ř. z. z r. 1879 vyloučeny místnosti, jichž majitel domu potřebuje k ubytování osob v jeho živnosti zaměstnaných.
(Nález ze dne 1. února 1926 č. 14970/25.)
Věc: Ing. František H. v P. proti ministerstvu národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra o vojenské ubytování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Prahy ze 13. prosince 1924 byl v přízemí st-lova domu k žádosti posádkového velitelství Velké Prahy přidělen rotmistru Jindřichu P. podle zákona ze 13. května 1924 č. 118 Sb. jeden pokoj s přísl., jelikož se pokoj ten v nejbližší době uprázdní, a dodáno, že tento pokoj byl zapsán do výkazu o ubytovacím prostoru dle § 9 min. nař. z 27. července 1895 č. 119 ř. z. a že st-l jest povinen byt ten do 8dnů po pravoplatnosti tohoto výměru a po uprázdnění bytu řečenému velitelství odevzdati. Odvolání st-lova byla zamítnuta jak zsp-ou, tak i mno v dohodě s min. vnitra.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí vadnost řízení, kterou spatřuje 1) v tom, že požádaný byt nebyl vůbec pojat do úředního výkazu o obsazovacím prostoru a tedy ani po 8 dní k veř. nahlédnutí v obci vyložen a 2) v tom, že nebylo konáno potřebné šetření o způsobilosti a postradatelnosti bytu toho pro st-le, jeho rodinu a jeho živnst, jinak že by byl úřad zjistil, že byt byl tehdy obsazen nájemníkem Janem M. a že jím nebyl vypovězen a že st-l potřebuje bytu toho nutně pro svého zřízence Š., který bydlí v dřevěné provisorní boudě.
Námitka prvá není důvodná. Zjištění, že požádaný byt jest uveden ve výkaze o obsazovacím prostoru, opírá žal. úřad v nař. rozhodnutí výslovně o úřední sdělení magistrátu hl. m. Prahy z 24. února 1925, dle něhož byl řečený byt zapsán do zmíněného výkazu dne 13. listopadu 1924, — — — — jakožto dodatek k výkazu dne 12. července 1924 uzavřenému poznámkou, že se byt ten v brzku uprázdní. Ale takto doplněný výkaz nebyl, jak také nař. rozhodnutí konstatuje, k 8 dennímu veř. nahlédnutí vyložen. Nelze sice pochybovati o tom, že toto opomenutí zakládá vadu řízení, poněvadž podle min. nařízení z 27. července 1895 č. 119 ř. z. (k § 9 zák. č. 93/1879) jest toto vyložení výkazu předepsáno proto, aby postižení mohli si podati stížnost k politickému úřadu a zápis do zmíněného výkazu jest dle §u 25, odst. 1 zákona z 13. května 1924 č. 118 Sb. předpokladem pro přidělení bytu požádaného, — ale v daném případě nebyla tato vada podstatná, neboť neztížila st-li hájení jeho práv. Třeba se totiž st-l nedověděl o zapsání sporného bytu do řečeného výkazu veřejným jeho vyložením, byl o této skutečnosti vyrozuměn individuelně zabíracím výměrem magistrátu ze 13. prosince 1924, tedy způsobem, jenž hájení st-lových práv umožňuje při nejmenším tak jako veř. vyložení výkazu a v odvolání z výměru tohoto uplatnil také své námitky proti zápisu, vytýkaje, že není přípustno, aby byl sporný byt pojat do výkazu o obsazovacím prostoru, poněvadž jest pronajat a obýván a dosud nevypovězen a kdyby se uprázdnil, že by jej musil st-l přiděliti svému zaměstnanci, — uvedl tedy již v řízení správním vše, co v tomto směru uplatňuje ve stížnosti do nař. rozhodnutí; zsp pak ve svém rozhodnutí neuznala tuto námitku důvodnou, poněvadž st-lův zaměstnanec ubytován vskutku jest a sporný byt v době jeho požádání ještě nikomu zadán nebyl a žal. úřad potvrdil toto rozhodnutí z důvodů rozhodnutí rekursem v odpor vzatého, tedy i z důvodu právě řečeného.
Poněvadž pak mno jest v dohodě s min. vnitra příslušno rozhodovati s konečnou platností jak o zápisu do výkazu o obsazovacím prostoru, tak i o přídělu bytu v případech, kdy příděl byl vysloven magistrátem (§ 25, odst. 2 zák. č. 118/24) — a o takový případ jde, patrno z toho, že nař. rozhodnutím bylo s konečnou platností rozhodnuto také o zápisu sporného bytu do výkazu o obsazovacím prostoru a že tedy vada, spočívající v tom, že výkaz ten nebyl veřejně vyložen, není v daném případě vadou podstatnou.
Důvodnou není však ani druhá námitka stížnosti. Podle § 10 č. 9 zákona z 11. června 1879 č. 93 ř. z. jsou z vojenského ubytování vyloučeny místnosti nepostradatelné k provozování živnosti nebo k bydlení držitele bytu, nikoliv místnosti potřebné pro bydlení osob v živnosti majitele zaměstnaných, ani místnosti držitelem bytu ještě obývané a dosud nevypovězené, zapíší-li se do výkazu s dodatkem, že se v brzku uprázdní, t. j. že mohou býti požadovány jen pro případ a od doby jejich uprázdnění a to se v daném případě také stalo.
Uznal-li úřad tyto námitky st-lovy za bezdůvodné, uznal tak dle toho, co bylo právě řečeno, právem, i není podstatnou vadou řízení, že nevyšetřil v řízení správním jejich skutkový základ, t. j. že nezjistil, odpovídají-li dotčená tvrzení rekursu skutečnosti.

Citace:

č. 5338. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 312-313.