Č. 5273.

Obecní volby: O námitkách proti volbě obecních komisí.
(Nález ze dne 7. ledna 1926 č. 25603/25.)
Věc: Antonín Č. a spol. v P. proti zemské správě politické v Praze o volbu obecních komisí.
Výrok: Stížnost, pokud ji podal Rudolf M., odmítá
se jako nepřípustná, jinak se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K námitkám Antonína Č. a spol. proti volbě 22 obecních komisí provedené dne 16. ledna 1924, které podatelé během šetření o nich konaného dle § 55 ob. ř. vol. obmezili na volbu komise finanční, disciplinární, právní, pro veř. práce, chudinské, hospodářské a divadelní, zrušila zsp v Praze nař. rozhodnutím volbu komisí: disciplinární, právní, pro veřejné práce, chudinské, hospodářské a divadelní a nařídila, aby volební komise dle § 60 ob. ř. vol. zřízená na základě sdružení stran ohlášeného dne 16. ledna 1924 a na tom podkladě, že komise právní, pro veř. práce, chudinská, hospodářská a divadelní mají čítati, jak bylo ob. zastupitelstvem usneseno, po 14 členech (kromě předsedy, jímž jest starosta, nebo jím dle § 52 ob. zříz. ustanovený radní) a komise discipl. 8 členů (kromě předsedy) provedla dle § 64 ob. ř. vol. nové rozdělení všech 14 po případě 8 mandátů v řečených komisích na jednotlivé vol. skupiny a aby potom každá vol. skupina sama o sobě provedla volbu členů komise jí připadlých. Dále zrušila zsp volbu 4 členů fin. komise zvolených občanským blokem, kteří jsou v rozhodnutí jmény uvedeni, a nařídila, aby vol. komise 4 mandáty fin. komise připadlé občanskému bloku na strany v tomto bloku sdružené dle § 64 ob. ř. vol. rozdělila a aby potom ta která ze sdružených stran provedla volbu členů fin. komise jí přikázaných. Volba ostatních 6 členů fin. komise byla ponechána v platnosti jako zákonu odpovídající. — — —
Stížnost potírá nař. rozhodnutí ve dvou směrech: a) pokud nebyly zrušeny volby do všech ostatních komisí (čili odborů) obecních, b) pokud byla volba 6 členů fin. komise provedená vol. skupinami čsl. socialistů, soc. demokratů a komunistů ponechána v platnosti. Ad a. Z předpisu § 54 ob. ř. vol. u porovnání s § 53 téhož zákona plyne, že kromě přezkoumání, zdali nebyly zvoleny osoby nevolitelné, po ostatních stránkách nepřísluší úřadu přezkoumávati provedené volby ex officio, nýbrž jen na zakročení strany t. j. na podané námitky. Rozhodování úřadu o námitkách vázáno jest jejich obsahem a návrhem (petitem). Zásada tato platí z důvodů níže uvedených i co do volby komisí.
Když st-lé, podavše původně námitky proti volbě všech 22 ob. komisí, později je restringovali až na sedm, jež svrchu byly uvedeny, neměl žal. úřad povinnosti ani práva rozhodovati o zákonitosti a platnosti voleb ostatních 15 komisí.
Stížnost sice popírá, že st-lé vzali námitky v rozsahu právě naznačeném zpět, a tvrdí, že projevili pouze ochotu k tomu a to ještě pod výminkou. Leč tvrzení toto vyvráceno jest obsahem spisů. V protokole z 26. února 1924 konstatována jest sice pouhá ochota podatelů námitek tyto vzíti zpět, dostane-li se straně katolického lidu určitého zastoupení, avšak v protokolech z 21. března 1924, 22. března 1924 a 3. dubna 1924 prohlásili st-lé jasně a bezpodmínečně, že obmezují námitky své na volbu komise fin., disc., právní, pro veř. práce, chudinské, hospod, a divadelní, kdežto ohledně volby ostatních komisí béřou své námitky zpět. Nelze tedy nař. rozhodnutí právem vytýkati, že nebyly námitky úplně vyřízeny, když nebyly také volby do všech ostatních komisí zrušeny.
Za tohoto stavu věci není ovšem možno zabývati se meritorními námitkami, které stížnost uplatňuje proti volbám, jež po právu žal. úřad ponechal mimo svoji kognici, neboť v tom směru se jeví stížnost nepřípustnou podle § 5 zák. o ss.
Ad b. Proti této části nař. rozhodnutí brojí stížnost důvodem, že volba jest jediným celkem, který při správnosti vol. aktu buď celý zůstává v platnosti, nebo při nesprávnosti padá.
Názoru tomu nelze v této jeho všeobecnosti přisvědčiti, neboť volba může býti stížená vadou buď ve svém celku, nebo v některé její části. Vada může zachvacovati buď volbu od základu, nebo mohla povstati až ve stadiu pozdějším. Vada může se týkati také jen volby některé skupiny anebo docela jen některého jedince zvoleného z této skupiny. Na všechny tyto a mnohé podobné případy pamatuje § 56 ob. ř. vol., když dovoluje, aby úřad o námitkách rozhodující zrušil buď celé vol. řízení, nebo příslušnou část jeho. Při tom nelze ovšem nechati' bez povšimnutí, že § 67 ob. ř. vol., jednající o námitkách proti volbě starosty, náměstků, ob. rady a komisí obsahuje pouze předpisy o legitimaci a lhůtě k podání námitek a o úřadě, jenž k rozhodování o námitkách jest povolán, analogicky jako tomu jest v § 54 ob. ř. vol. o námitkách proti volbě ob. zastupitelstva, že však neobsahuje předpisů obdobných §§ 55 a 56 téhož zákona. Poněvadž však neobsahuje v těchto směrech také předpisů jiných, odchylných, nelze dojíti k jinému závěru, nežli že i při řízení o námitkách proti volbě ob. rady užíti dlužno analogicky předpisů obsažených v §§ 55 a 56 ob. ř. vol., neboť není rozumného důvodu pro úsudek, že by řízení a rozhodnutí o námitkách dle § 67 mělo býti jiné, nežli o námitkách dle § 54. Když se tedy žal. úřad zachoval dle předpisu § 56 ob. ř. vol. a shledav vadu pouze ve volbě 4 členů občanského bloku, toliko tuto volbu zrušil, nelze ve výroku tom shledati nezákonnost.

Citace:

č. 5273. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 184-186.