Č. 5449.

Horní právo: I. * Ani podle § 26 zákona o závodních a revírních radách z 29. února 1920 č. 144 Sb., ani podle jiné platné normy nejsou báňské úřady příslušné chrániti práva revírní (zřízenecké) rady na spolupůsobení při uzavírání kolektivních smluv podle § 19 cit. zákona.
Řízení před nss-em: II. K výkladu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 3. března 1926 č. 4345).
Věc: Rada zřízenců při revírní radě pro obvody báňských revírních úřadů v Mostě, Teplicích a Chomutově se sídlem v Mostě (adv. Dr. Fit. Wien-Claudi z Prahy) proti báňskému hejtmanství v Praze (vl. rada inž. Ot. Leminger) stran nákupních přídavků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rada zřízenců při revírní radě v Mostě obrátila se na revírní úřad báňský se žádostí, aby tento úřad vydal rozhodnutí, jímž se mimo jiné vyslovuje, že zastavením výplaty nákupních přídavků pro zřízence, — jež jeví se jako změna platné dosud kolektivní smlouvy, která provedena byla bez předchozího slyšení zřízenecké rady, — bylo porušeno právo zříz. rady na toto předchozí slyšení, na něž tato má právní nárok podle ustanovení § 19. odst. II. č. 4 zák. o záv. a rev. radách z 29. února 1920 č. 114 Sb. Žádosti té báňské úřady, v poslední stolici báňské hejtmanství nevyhověly, a to z toho důvodu, že není zjištěno, zdali dotčená kolektivní smlouva skutečně byla uzavřena, a že báňský úřad nemá možnosti opatřiti si o tom objasnění způsobilými důkazy.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Stěžující si zřízenecká rada domáhala se — jak již shora uvedeno — rozhodnutí, jehož obsah bude níže probrán. Báňské úřady odepřely vydati toto rozhodnutí. Stížnost na tento soud vznesená jeví se tudíž jako stížnost do odepření právní ochrany, tedy do porušení nároku procesně právního. Ježto nss je povolán chrániti pouze subj. práva (§ 2 zák. o ss), bylo se mu v prvé řadě zabývati otázkou, zda st-lům uplatňovaný nárok na shora uvedené báňsko-úřed. rozhodnutí přísluší; neboť nemají-li nároku takového, pak vzhledem k tomu, že kognice tohoto soudu nemůže jíti přes rámec daný ustanovením § 2 zák. o ss, jest zamítavý důvod žal. úřadu beze všeho významu a jest lhostejno, zda bylo by lze uznati jej za případný čili nic.
Základním předpokladem uplatňovaného procesního nároku jest ovšem kompetence dovolaného úřadu k vydání nař. rozhodnutí. V popředí stojí tudíž otázka kompetence. Otázku tuto možno však řešiti teprve, je-li objasněn obsah požadovaného rozhodnutí, načež sluší prozkoumati kompetenční normu, kterou kompetence dovolaného úřadu jest vymezena.
Jaký byl tedy obsah výroku, jehož se st-lé na báňském úřadě domáhali a jehož odepření vedlo k podání stížnosti v její poslední formulaci? Rada zřízenců domáhala se u úřadů báňských autoritativního zjištění, že změna jisté kolektivní smlouvy jest přípustná jen za spolupůsobení rady zřízenců, normovaného v § 19 odst. II. č. 4 cit. zákona č. 144/20.
Kompeteční norma, jež tu v prvé řadě na váhu padá a jíž se st-lé také výhradně dovolávají, jest ustanovení § 26 cit. zák. o záv. a rev. radách. Dle ustanovení toho mají báňské úřady konati dozor nad záv. a rev. radami. Předmětem baňsko-úřední pravomoci dozorčí jsou tudiž jediné a výhradně záv. a rev. rady. Báňské úřady mají dle toho dozírati na udržování zákonných povinností se strany těchto orgánů. U výkonu dozoru jim svěřeného mají báňské úřady také sistovati protizákonná usnesení. Že usneseními těmi možno rozuměti jediné usnesení záv. a rev. rad dozoru báňských úřadů podrobených, není možno pochybovati Nechať sluší báňsko-úřední moc dozorčí pojímati jako ryzí kompetenci dozorčí, či také jako kompetenci rozhodovací, mohou v tom i v onom případě u výkonu této kompetence býti stanoveny a případně vynuceny jen právní povinnosti oněch orgánů, které dozoru báňských úřadů jsou podrobeny.
Než v daném případě nešlo o to, aby byly stanoveny povinnosti těchto orgánů, neboť rada zřízenců žádala za zjištění svého práva podle ustanovení § 19 odst. II č. 4 cit. zákona, tudíž za zjištění práva, které jí přísluší proti kompaciscentům kolektivní smlouvy, neboť jen proti těmto může právo rady zřízenců na součinnost při uzavírání kolektivní smlouvy býti uplatňováno a jen tito kompaciscenti kolektivní smlouvy mohou je porušiti. Nějaká úřední moc nad kompaciscenty kolektivních smluv nebyla však v § 26 cit. zákona úřadům báňským vůbec svěřena, a nss nemohl ji vyvoditi ani ze všeobecných předpisů §§ 200—220 hor. zák. ani z ustanovení kompetenčního zákona z 21. července 1871 č. 77 ř. z. Nemajíce vůbec úřední moci a zejména dozorčí moci nad kompaciscenty kolektivní smlouvy, nemohly tedy báňské úřady odepřením požadovaného dozorčího výroku zkrátiti st-le v jejich procesním právu na vydání výroku toho, a musila proto stížnost býti zamítnuta jako bezdůvodná, aniž bylo věcí soudu zkoumati otázku, zdali modifikace platné dosud kolektivní smlouvy jest způsobilá smlouvu tu s právní účinností pozměniti.

Citace:

č. 5449. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 510-512.