Č. 5466.

Mimořádná opatření: O povinnosti konsumních družstev označovati ceny podle § 12, odst. 3. vl. nař. č. 516/1920 — věta jako při Boh. 5205 adm.
(Nález ze dne 9. března 1926 č. 4859.)
Prejudikatura: Boh. 5205 adm.
Věc: Rudolf H. v H. (adv. Dr. K. Siegler z Prahy) proti splnomocněnému komisaři republiky Československé pro Ratibořsko stran trestního nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v Hlučíně z 26. dubna 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem dle § 12 vl. nař. ze 3. září 1920 č. 516 Sb., jehož se dopustil tím, že jako skladník filiálky úředního potravního a úsporného družstva v Hlučíně neoznačil zboží ve výkladní skříni cenami. Odvolání z tohoto nálezu nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodu, že jest prokázána skutková povaha přestupku. Námitka, že ustanovení § 12 cit. vl. nař. se nevztahuje na konsumní spolky, nebyla uznána důvodnou, poněvadž dle stávající judikatury též konsumní spolky musí býti pokládány za živn. podniky, pročež podléhají také všem předpisům, které platí pro obchodníky.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss tako: — — —
Stížnost vychází z názoru, že předpisů § 12 cit. nař. lze použíti pouze na ty, kdo po živnostensku nebo na trhu nabízejí neb prodávají zboží. Dovozujíc pak, že konsumní společenstva (zádruhy), která podle stanov obmezena jsou na odbyt svého zboží členům, po živnostensku svou činnost neprovozují a také nepodléhají živn. řádu, dochází k závěru, že pro družstva neplatí toto vl. nařízení.
V daném případě jest na sporu jedině otázka, zdali konsumní družstva, která dle svých stanov omezují svoji činnost pouze na své členy, jsou podle odst. 3 § 12 cit. vl. nař. povinna vyznačovati ceny na předmětech potřeby vyložených ve výkladech výdejny zboží. Otázku tu zodpověděl, přisvědčiv k ní, nss ve svém nálezu Boh. 5205 adm.
Stížnost tento názor potírá, poukazujíc k tomu, že konsumní společenstvo a jeho členové jsou týž právní subjekt, že členové jsou spoluvlastníky nakoupeného zboží a že případný zisk připadá jim, ježto jest jim rozdílen podle poměru odebraného zboží, a z toho všeho dovozuje, že společenstvo nepracuje pro zisk a že tudíž jeho činnost nemá povahu živn. provozu. Všechny tyto námitky došly vyvrácení v nálezu ss-u z 23. ledna 1911, č. 8714 ex 1909 Budw. 7920 A, vydaném na základě usnesení odborového plena. A protože zákonodárství čsl. republiky nedoznalo do té doby žádné změny, neodchyluje se nss ani v daném případě od názorů tam vyslovených.
Poněvadž v nař. rozhodnutí ve shodě s oběma cit. nálezy béře se v úvahu jako nesporné, že společenstvo, o které jde, obmezuje prodej na své členy, jimž zisk rozdílí, nelze shledati vady řízení v tom, že žal. úřad nepřezkoumal po této stránce stanovy společenstva.
Stížnost vytýká ještě jako vadu řízení, že žal. úřad nezjitil, že v prodejně jest vyvěšena tabulka cen k orientaci členů. I kdyby tomu tak bylo, nemělo by to pro tento případ významu, neboť st-l nebyl potrestán pro přestupek dle odst. 1. § 12., nýbrž dle odst. 3 téhož § vl. nař. a nebylo proto třeba, aby okolnost stížností vytýkaná byla dokazována a zjišťována. — — —

Citace:

č. 5466. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 543-544.