Č. 5713.

Samospráva obecní (Praha): * Obecní dávku »za povolení k rozdělení pozemku na místa stavební« (čl. I. odst. I. 3. lit. b) zákona z 24. října 1899 č. 97 česk. z. z. lze předepsati i za povolení k dalšímu rozdělení parcely stavební na několik částí.
(Nález ze dne 28. května 1926 č. 11108/25.)
Prejudikatura: Boh. 118 a 4252 adm.
Věc: Inž. Ant. L. a Ludmila L. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o parcelační dávku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 17. června 1922 uděleno st-lům na základě provedeného komis. řízení povolení k rozdělení stav. parcely č. kat. ve St, utvořené parc. povolením z 12. dubna 1912, na dvě místa stavební. Výměrem z 25. října 1922 byla jim z tohoto povolení předepsána parcelační dávka 636,17 Kč. Odvolání st-lů, v němž namítali, že parc. dávku lze předpisovati pouze za rozdělení poz. ploch dosud neparcelovaných na místa stav., bylo v cestě instanční posléze nař. rozhodnutím zamítnuto s odůvodněním, že podle zák. ze 24. října 1899 č. 97 z. z. resp. podle příslušných pravidel platných pro vybírání stav. dávek v obvodu obce St. vybírá se dávka sporná »za povolení k rozdělení pozemků na stav. místa«, tedy všude tam, kde po provedeném řízení dle §§ 8—13 stav. řádu povolí se rozdělení nezastavěného pozemku, ať tento svojí povahou jest parcelou poz. či stav., na více částí, z nichž každá jednotlivá jest určena pro stavu budovy.
Stížnost neuznal nss důvodnou.
Podle § 3 pravidel o vybírání dávek stav., jež pro sporný případ jsou směrodatná, vybírá se dávka, o niž jde, »za povolení k rozdělení pozemků na místa stav.« Předmětem sporné otázky jest tedy dle jasného znění pravidel souhlasného s příslušným ustanovením zák. ze 24. října 1899 č. 97 z. z., úřední povolení k rozdělení pozemků na místa stav. Poněvadž ani zákon ze 24. října 1899 č. 97 z. z. ani cit. pravidla pojem tento zvláště nevymezují, a poněvadž dále jedná se o dávku stav., dlužno bráti pojem ten v tom smyslu, jak jej vytvořil řád stav. Pro otázku, lze-li konkrétní předpis subsumovati pod cit. § 3 dávk. pravidel, bude tedy směrodatným, jde-li při něm o parcelaci ve smyslu řádu stav.
Řízení parcelační tvoří zvláštní přípravné stadium v řízení stavebním. Předním účelem jeho — zvláště zdůrazněným v §u 8 in fine — jest zajistiti, aby jednotlivá staveniště určena byla v takové podobě a rozsáhlosti, aby budovy, jež se mají na nich zříditi, měly dosti světla a vzduchu; s tím ovšem spojena jest také regulace tříd a ulic, pokud nestala se již v předchozím řízení o plánu polohy, nebo ve své individuelní relaci k jednotlivým staveništím není vyhrazena pozdějšímu stadiu určení stav. čáry a niveau (§ 14 násl. stav. řádu). Z tohoto rázu a účelu řízení parcelačního, jak je stav. řád stanoví, plyne nutně, že parcelací ve smyslu §u 8 stav. řádu dlužno rozuměti nejen první rozdělení pozemku dosud právní kvalifikace parcely stav. postrádajícího na místa stav., nýbrž i všeliké pozdější rozdělování parcely již za parcelu stav. uznané, kterým nastává změna v podobě a rozsáhlosti jednotlivých stavenišť, jak při prvním rozvrhování stanoveny. Každá takováto změna původní parcelace, kterou se podstatný a nejhlavnější obsah její modifikuje, je zároveň — třebas snad i jen z části — novým rozdělením pozemku na místa stav. ve smyslu § 8 stav. řádu, které vyžaduje nového parcel. řízení a povolení ve smyslu II. části stav. řádu.
Tomuto výkladu není především na závadu, že § 8 mluví o rozděleni »pozemku« na místa stavební. Tento termín není tak pregnantní, aby musel býti brán jen ve smyslu »parcely pozemkové« (§ 6 stav. řádu) a vylučoval subsumovati pod něj i parcelu stavební, v odporu s právě vyloženým účelem parcel, řízení. Pojem »pozemek« je širší, značí vůbec každou ohraničenou poz. plochu bez ohledu na její stavebně-právní kvalifikaci a zahrnuje v sobě jak parcely pozemkové, tak i parcely stavební. Výklad shora přijatý není dále v rozporu ani s ustanovením § 19 odst. 3 stav. řádu, naopak - dochází tam jen svého potvrzení. Praví-li se v předpise posléze citovaném, že další dělení stavenišť, kterým nevzniká nová třída nebo ulice, nepovažuje se za parcelování v tomto smyslu, t. j. ve smyslu předchozích odst. 1 a 2 §u 19, je tím vysloveno toliko, že takové další dělení, při němž nevzniká nová třída nebo ulice, nezakládá žádné nové povinnosti k postupu poz. ploch pro veř. ulice a nemůže tedy býti důvodem, aby zákonná povinnost k postupu těchto ploch, založená předchozím povolením parcel, byla rozšiřována. Na druhé straně však plyne z uvedeného předpisu a contrario, že v jiném smyslu, tedy pokud nejde o otázku povinnosti k postupu ploch pro veř. ulici, i takové další dělení stavenišť, třebas jím nevznikala nová ulice, spadá pod pojem parcelace ve smyslu § 8 a vyžaduje tedy — jak odpovídá jeho účelu a významu, kdyžtě modifikuje dosavadní rozdělení pozemku, tvoříc nová odchylná staveniště — nového řízení a povolení dle § 8 stav. řádu.
Z toho, co uvedeno, plyne, že také další rozdělení stav. parcely č. kat. ... na dvě staveniště dlužno pokládati za rozdělení pozemku na místa stavební ve smyslu §u 8 stav. řádu a tedy také ve smyslu § 3 pravidel o vybírání stav. dávek ve St. Poněvadž pak předpis posléze uvedený připíná povinnost k zapravení parcel, dávky na fakt, že rozdělení bylo pravoplatně povoleno, což v daném případě stalo se výměrem ze 17. června 1922, jest povinnost dávková uložena st-lům nař. rozhodnutím, v platných právních předpisech odůvodněna.
Otázkou ve stížnosti relevovanou, je-li povinnost k placení dávky při dalším dělení staveniště odůvodněna také s hlediska finančně politického, nemohl se nss vzhledem k shora podanému znění dávk. pravidel zabývati. Námitky v tom směru vznesené mohly by přijíti v úvahu de lege ferenda, nemají však významu de lege lata, kteréžto hledisko samozřejmě pro nss jedině jest směrodatno.

Citace:

č. 5713. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 992-994.