Č. 5476.

Vzorky. — Administrativní řízení: * Spor, jenž vzešel tím, že podán byl návrh na prohlášení zápisu vzorku za neplatný proto, že přihlašovatel dal vzorek zapsati pro sebe neprávem, jest sporem o neplatnost vzorku dle § 10 lit. d) vzorkového patentu ze 7. prosince 1858 č. 237 ř. z., o němž rozhodují dle § 19 úřady správní.
(Nález ze dne 11. března 1926 č. 5000.)
Věc: Josef B. v Praze proti ministerstvu obchodu (odb. rada Jan Frič, za zúč. Pavla R. adv. Dr. Kar. Kummermann z Prahy) o vzorek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l dal si u obch. a živn. komory v Praze dne 4. ledna 1924 zapsati zapečetěný vzorek, týkající se podle udání obsahu kapesní elektrické svítilny pro články »Sessa«, při čemž elektrovody nejsou umístěny na baterii, nýbrž na obalu svítilny ve spojení se zrcádkem. Pavel R. podal dne 22. února 1924 u magistrátu hl m. Prahy návrh, aby zápis tohoto vzorku byl prohlášen za neplatný. Tento návrh opíral o tvrzení, že onen vzorek vymyslil sám, že jej st-li popsal a že st-l model podle myšlenky R-ovy zhotovil, avšak bez souhlasu jeho pro sebe jako vzorek zapsati dal. Magistrát výměrem z 3. března 1924 návrh R-ův a limine zamítl, prohlásiv se k projednání věci nepříslušným, »ježto nároky žalobcovy uplatňují se pouze ve příčině myšlenky, nikoli vzorku, vztahujícího se na formu průmyslového výrobku.«
Zsp v Praze odvolání z tohoto výměru Pavlem R. podané rozhodnutím z 13. dubna 1924 zamítla z důvodů výměru I. stolice.
Dalšímu odvolání R-ovu min. obch. nař. rozhodnutím vyhovělo, rozhodnutí I. a II. stolice zrušilo a věc vrátilo magistrátu k novému řízení a rozhodnutí. Rozhodnutí ministerstva odůvodněno jest takto: Návrh Pavla R. žádá, aby vzorek byl prohlášen za neplatný, poněvadž si jej Josef B. dal zapsati pro sebe bez svolení Pavla R., který jej vymyslil. Návrh uplatňuje tu zřejmě neplatnost vzorku podle §u 10. lit. d) vzorkového patentu ze 7. prosince 1858 č. 237 ř. z. Předpis ten stanoví: »zápis vzorku je neplatný a bez účinku, dokáže-li se, že přihlašovatel získal vzorku protiprávně (§ 2. vzrok. pat.).« Z cit. § 2 vyplývá, že výlučné právo k vzorku má ten, kdo jej utvořil, nebo dal na svůj účet pro sebe utvořiti. Účelem vzorkového práva jest ochrana duševního vlastnictví; vzorkové právo chce tomu, kdo samostatnou duševní činností vytvořil nový vzorek, zabezpečiti výlučné hospodářské jeho využití. Vzorek tedy musí obsahovati originelní tvůrčí myšlenku. Činností podle § 2 odst. 1. vzork. pat. nelze tudíž vyrozuměti pouhé mechanické vyrobení vzorku, nýbrž tvůrčí činnost, koncepci formy. V důsledku toho každý, kdo nemaje oprávnění ani podle § 2 odst. 1. ani podle § 2, odst. 2. získá vzorek, jedná protiprávně a registrace vzorku je neplatná. Protiprávním získáním vzorku podle §u 10 lit. d) vzork. pat. byla by tedy na př. registrace vzorku, který by přihlašovatel pouze mechanicky zhotovil podle myšlenky skutečného původce a podle jeho údajů. Magistrát hl. m. Prahy měl tudíž provedením nabídnutých důkazů zjistiti, kdo je myšlenkovým původcem vzorku, o který jde. Ve sporu u obch. soudu v Praze tvrdí totiž Josef B., že vzorek nejen zhotovil, nýbrž i koncipoval. Zejména bylo by také vyzvati Pavla R., aby přesně popsal vzorek, který vymyslil a aby předložil podrobný jeho výkres, aby mohl býti srovnán s registrovaným vzorkem. Poněvadž Josef B. ani sám netvrdí, že mu st-l dovolil, aby si dal na svoje jméno registrovati vzorek, o který jde, zjistí—li se autorství vzorku, zjištěno také zároveň, zda ho Josef B. získal po právu či protiprávně. Nebyl-li by týž ničím více, nežli pouhým mechanickým zhotovitelem vzorku, pak by registrace vzorku na jeho jméno byla protiprávná a tudíž neplatná. Rozhodnutím otázky autorství vzorku rozhodne správní úřad v tomto případě eo ipso zároveň také otázku protiprávnosti ve smyslu § 10 lit. d) vzork. pat., takže nezbude tu místa pro nějaká rozhodování civ. nebo trest, soudu, které by mohlo míti ještě nějaký význam pro rozhodnutí podle §u 10 lit. d) vzork. pat. Soudní příslušnost ve věcech vzorkových jest vymezena ustanovením poslední věty § 19 vzork. pat. Spory o vlastnictví jsou tu míněny spory vzniklé z právních jednání, kterými bylo nabyto vzorkového práva, podle všeobecných předpisů obč. práva (na př. koupě, darování, dědictví). Mimo vší pochybnost však jest, že soud není povolán rozhodovati o protiprávním odnětí vzorku podle § 10 lit. d) vzork. zák., poněvadž to je důvod neplatnosti vzorku, o které rozhoduje výlučně pol. úřad (druhá věta § 19 a § 10 vzork. patentu).
Stížnost k nss-u podaná dovozuje v podstatě, že k rozhodnutí ve věci příslušný jsou řádné soudy, ježto předmětem sporu jest vlastnictví k vzorku.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle § 19 cís. pat. ze 7. prosince 1858 č. 237 jsou pol. úřady povolány, aby rozhodovaly o neplatnosti zápisu vzorku. Pavel R. domáhal se svým podáním na magistrát z 22. února 1924 především výroku: že se právo Josefa B. na vzorek č. 12152 u živn. komory v Praze registrovaný a veškerá práva z toho mu vyplývající zrušují. Tento petit jest i podle své formy i podle smyslu zjevně návrhem na zrušení zápisu vzorku t. j. na vyhlášení jeho za neplatný. Podstata vývodů, jimiž jmenovaný tento návrh odůvodňoval, byla v tvrzení, že st-l si onen vzorek neprávem dal na sebe zapsati. Otázku, dal-li si někdo vzorek pro sebe zapsati právem, to jest, je-li subjektem oprávněným, aby si ochranu ve smyslu vzork. zák. pro sebe zápisem zajistil, zákon tento kvalifikuje jako otázku platnosti registrace, když provedený zápis vzorku prohlašuje v § 10 za ničí (nulitní) a neúčinný mimo jiné také v případě (lit. d), jestliže ten, kdo vzorek k zápisu předložil, si jej proti právu osvojil. Odkazuje-li pak zákon na tomto místě ještě také na § 2, který přiznává výlučné oprávnění k používání vzorku tomu, »kdo vzorek buď sám nebo někým jiným na vlastní účet původně zhotovil«, jest zřejmo, že zákon tento subj. moment autorství vzorku činí jedním z podstatných předpokladů podmiňujících platnost zápisu. Je-li však spor o to, dal-li kdo právem zapsati vzorek pro sebe čili nic, zákonem samým kvalifikován jako spor o platnost zápisu, jest zjevno, že nemůže býti pojímám jako spor o vlastnictví vzorku a tudíž jako spor náležející podle poslední věty § 19 do kompetence řádných soudů.

Citace:

č. 5476. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 563-565.